Křesťansko-muslimská vánoční pohoda na pobřeží Guinejského zálivu
Deník z Pobřeží slonoviny: Do otevřených oken mé pracovny v abidžanské nóbl čtvrti Cocody je i přes nepřetržitý hluk troubících aut a rachotících motorek každý den střídavě slyšet zvony kostela nedaleké farnosti sv. Jana a halekání muezzina z reproduktorů minaretu jen o pár kroků dále stojící mešity.
Letmý pohled na město, třeba zpoza volantu, tento zvukový vjem zhmotní. Jednou z dominant Abidžanu, západoafrické přímořské megalopole, je mohutná, 70 metrů vysoká železobetonová katedrála sv. Pavla, kterou na sklonku 90. let minulého století navrhl italský architekt Aldo Spirito. Jakmile však v pomyslném autě tento monument (mimo jiné sídlo abidžanského arcibiskupství) minete a silnice lemující lagunu vás po nadjezdu vynese nad administrativní srdce města, otevře se vám pohled na velkolepou modro-zlatou kopuli jedné z nejhonosnějších abidžanských mešit, Grande mosquée du Plateau.
Čtenář správně vytušil, že obyvatelé Pobřeží slonoviny se hlásí jak ke křesťanství (34 %), tak také k islámu (42 %) a nezanedbatelná, byť statisticky nezachycená část dodnes též k animismu. Náboženská pestrost ale adventnímu shonu neubírá. Naopak, čile se na něm podílí. Katolíci a evangelíci shánějí a nakupují, zatímco muslimové (v čele s početnou libanonskou menšinou) dodávají, prodávají, lichvaří a šmelí. Čím více se blíží čtyřiadvacátý prosinec, tím prázdnější jsou obchody i bankomaty a přímo úměrně rostou dopravní zácpy i ochota lidí se zadlužovat.
Abych ale nebudila mylný dojem, že zde muslimové křesťany vykořisťují. Vánoční svátky probíhají
