Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Siarhei a Roman na barikádě. Jak pokračuje příběh horníků, zatímco se Bělorusové vracejí do kuchyní

Vlevo je horník a odborový předák Siarhei Charkasau po 15 dnech vězení. Vpravo po 30 dnech žaláře. Zdá se, že cíle ti, kdo se ho snažili srazit na kolena, nedosáhli. Foto: soukromý archiv Siarheie Charkasaua
Vlevo je horník a odborový předák Siarhei Charkasau po 15 dnech vězení. Vpravo po 30 dnech žaláře. Zdá se, že cíle ti, kdo se ho snažili srazit na kolena, nedosáhli. Foto: soukromý archiv Siarheie Charkasaua

Zatkli ho nedlouho poté, co jsme se potkali na dětském hřišti uprostřed sídliště běloruského města Salihorsk. Siarhei Charkasau je jedním z dvaceti horníků, které se nepodařilo zastrašit.

Ke stávce proti Alexandru Lukašenkovi se v polovině srpna 2020 z 18 tisíc pracovníků opěrného sloupu běloruského hospodářství, podniku Bělaruskalij, přihlásilo šest tisíc horníků. Třetina. „1. září nás zůstalo dvacet,“ pronese bez emocí jeden z těch, kdo neustoupili strachu a policejní síle. Jeho osud sledujeme skoro čtyři měsíce. Z nich jeden a půl strávil za mřížemi.

Se Siarheiem Charkasauem  a Ramanem Bandarevcem jsme se potkali 24. srpna v běloruském hornickém městě Salihorsk. Za dost dramatických okolností. Najít je v pozdějších týdnech a měsících bylo těžší – přicházely chaotické zprávy o vyhazovu, soudech, želízkách a věznění.

Teď je Siarhei na druhém konci drátu. „Jste stále v Salihorsku?“ ptám se. A hned se mi vybavuje město, které jsem poprvé v životě viděla letos v létě – odosobněné, průmyslové centrum, bez historie, kolektivní paměti a s téměř nulovým charismatem, zato s poměrně známým fotbalovým klubem Šachtar Salihorsk.

Panelákové město má málo poetických zákoutí. I trhovkyně z okolních vesnic tady působí tak nějak nepatřičně. Foto: Deník N

Dříve než v roce 1958 se zde nikdo nenarodil. Předtím tady totiž nebylo nic.

Dnes je místní podnik Bělaruskalij čtvrtým největším producentem draselných hnojiv na světě. A horníci nejpočetnějšími obyvateli panelákových sídlišť, tvořících město.

„Ano,“ odpoví mi Siarhei Charkasau.

Horníci Raman Bandarevec a Siarhei Charkasau ze státního podniku Bělaruskalij v Salihorsku nedlouho předtím, než prvního vyhodili z práce a druhého zavřeli do vězení. Foto: Iva Zímová

Letní pobyt v Bělorusku byl pro zahraniční novináře tak trochu ilegální. Cesta do průmyslového srdce země Salihorsku, kde tehdy bujely revoluční nálady, byla tancem na tom nejtenčím ledě.

Bez akreditace, v převlečení za tetku, s kolegyní fotografkou Ivou Zímovou, která nahradila na letišti zadrženého fotografa Deníku N Gabriela Kuchtu, jsme cestovaly běžným linkovým mikrobusem, tzv. maršrutkou, za odboráři v den, kdy bude jeden z nich

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Bělorusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější