Deník N

Vina podle AfD a SPD: Za útoky proti nám mohou naši odpůrci. Za ty, které pácháme my, také

Příznivce SPD Jaromír Balda před soudem. Foto ČTK
Příznivce SPD Jaromír Balda před soudem. Foto ČTK
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Jana Moláčka: Shodou okolností se v těchto dnech do centra pozornosti dostaly dva útoky. Jeden se stal před pár dny v Německu a jeho terčem byl poslanec za AfD. Ke druhému došlo loni v létě v Česku a tématem je proto, že začal soud s jeho pachatelem – příznivcem SPD. Srovnání reakcí na oba útoky je poučné.

Napřed bleskurychlá rekapitulace známých skutečností.

Novější incident: v pondělí 7. ledna kolem půl šesté večer napadla trojice maskovaných útočníků v centru Brém poslance a místního šéfa krajně pravicové Alternativy pro Německo Franka Magnitze. Zřejmě dřevěnou tyčí ho těžce zranili na hlavě. Policie pachatele zatím nedopadla, jejich motiv s jistotou nezná, vychází ale z toho, že souvisí s politickou činností napadeného.

Starší incident: Jedenasedmdesátiletý důchodce Jaromír Balda z Mladoboleslavska pokácel loni v červnu a červenci dvakrát strom na železniční trať. V obou případech do stromů narazil vlak s cestujícími, obě nehody se obešly bez zranění. Pachatel stojí před soudem, je obžalovaný z terorismu. Jeho motiv známe – chtěl, aby to vypadalo, že za útokem stojí muslimové, a vyvolat tak ve společnosti nenávist proti nim. Byl fanatickým přívržencem Tomia Okamury a SPD.

V obou případech figurují politicky aktivní osoby, byť na velmi různých úrovních zapojení do politiky. Jeden z nich je poslanec, druhý pouze horlivý podporovatel politické strany. Oba, Frank Magnitz i Jaromír Balda, působí na té straně příkopu napříč společností, na níž stojí odpůrci liberální demokracie.

Zásadní rozdíl je zřejmý. Frank Magnitz se stal obětí útoku, Jaromír Balda útok spáchal.

Reakce na německý incident je učebnicová. Použití brutálního násilí proti politikovi odsoudili představitelé všech politických stran a všechny politické instituce. Všechny reakce zdůrazňovaly totéž – násilí je absolutně nepřijatelné, bez ohledu na to, proti komu je namířené, a bez jakýchkoliv dalších „ale“. Všechny také přišly okamžitě, nikdo alibisticky nečekal na potvrzení, že skutečně šlo o politicky motivovaný čin.

Což je naprosto v pořádku, není nač čekat. I kdyby se ukázalo, že motiv útoku byl jiný – nekompromisní zavržení násilí v politice má velký význam i v případě pouhého podezření, že bylo použito. Jasným „ne“ nelze nic zkazit.

Naopak, váhání, nebo dokonce odmítnutí vyjádřit jasný postoj v podobné situaci zasazuje politické kultuře hlubokou ránu, boří civilizační normy, znejisťuje a v chorých myslích otevírá prostor k úvahám o násilí coby legitimním prostředku politického boje. Skandální bylo například více než 24hodinové odmítání českého prezidenta

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější