Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rozklížený stát, chaotické vládnutí, nestabilní kabinet a deset měsíců předvolebního boje před námi…

Tak co na ně vymyslíme před volbami? (Předseda ANO Andrej Babiš a šéf sněmovního klubu hnutí Jaroslav Faltýnek.) Ilustrační foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Tak co na ně vymyslíme před volbami? (Předseda ANO Andrej Babiš a šéf sněmovního klubu hnutí Jaroslav Faltýnek.) Ilustrační foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Komentář Jiřího Pehe: Epidemie nemoci covid-19 vystavila české politické špičky zkoušce, v níž (zase jednou) neobstály. Necelý rok před řádnými volbami se země potýká s chaotickými kroky vlády jak v boji se samotnou nemocí, tak s nesystémovostí a malou efektivitou snah pomoci firmám a lidem nejhůře zasaženým vládními restrikcemi. Bohužel se nezdá, že do voleb (ať už řádných v říjnu 2021, nebo předčasných) se situace zlepší. Chaos se naopak ještě prohloubí.

Nadcházející volby jen posilují populismus, který byl zjevný ve vládnutí pod taktovkou hnutí ANO Andreje Babiše už od vzniku vlády. Ochutnávku toho, co nás čeká v roce 2021, jsme dostali už před krajskými a senátními volbami v říjnu tohoto roku. Nešlo jen o sliby mimořádných dávek pro důchodce, ale i odkládání přísnějších opatření v boji s epidemií. Výsledkem bylo, že se Česká republika ocitla v absolutní světové špičce, pokud jde o počty nakažených a mrtvých v přepočtu na sto tisíc obyvatel.

Ještě před volbami tak byl Babiš donucen změnit taktiku: po jeho vlastních nekompetentních, politicky motivovaných intervencích a letním chaosu měli mít nově boj s epidemií pevně v rukou odborníci. Na postu ministra zdravotnictví nahradil právníka Adama Vojtěcha epidemiolog Roman Prymula, který dostal na rozdíl od svého předchůdce značnou autonomii. Jenže – dosti symbolicky – ve funkci vydržel jen o něco déle než měsíc, než byl nucen rezignovat poté, co porušil karanténní pravidla, která sám vyhlašoval.

To, že mají po zářijové a říjnové epidemiologické kalamitě boj s novým koronavirem pevně v rukou odborníci, měl po Prymulově pádu symbolizovat Protiepidemický systém České republiky neboli PES, zavedený po nástupu nového ministra zdravotnictví, lékaře Jana Blatného. Jenže souboj s populismem politiků přežil PES jen měsíc.

Epidemiologické ukazatele se zásluhou zavedení tohoto systému, v němž byla různá restriktivní opatření pevně navázána na „skóre“ nákazy v komplexním bodovém systému, zlepšily, a vláda tudíž ohlásila přechod na třetí stupeň v systému, což znamenalo rozvolnění restrikcí.

Jenže když počty nakažených i mrtvých začaly znovu růst, a země se fakticky posunula na stupeň čtyři, kabinet místo toho, aby automaticky obnovil příslušné restrikce, ponechal zemi na stupni tři a zavedl jen částečné zpřísnění. PES byl tak politiky fakticky znehodnocen. Důvodem byl zcela zjevně strach z toho, jak veřejnost opětovné zpřísnění restrikcí přijme před blížícími se Vánoci. Vládní politici nechtěli riskovat, že si proti sobě poštvou nemalou část společnosti deset měsíců před volbami.

Ale to nebyl bohužel jediný projev populismu, který přispívá k chaosu v zemi. Premiér Babiš též prosadil v rozporu s koaliční smlouvou (předpokládající zrušení superhrubé mzdy a její nahrazení nejnižší daňovou sazbou ve výši 19 procent z hrubé mzdy) daň z příjmů v nejnižší sazbě ve výši patnáct procent (a pro malou část bohatších lidí ve výši 23 procent). Podařilo se mu to zejména s pomocí opoziční Občanské demokratické strany, která v Babišově návrhu viděla příležitost, jak uskutečnit své ideologicky motivované sliby o snížení daní.

Babišovi pomohla navzdory tomu, že výsledkem bude roční výpadek na příjmové straně státního rozpočtu ve výši přes sto miliard korun, který se nepodařilo výrazně snížit ani v senátní verzi zákona. Přijetí této uspěchané „daňové reformy“ uprostřed největší krize, která Českou republiku zasáhla od jejího vzniku, obhajují Babiš a ODS (ale i SPD a komunisté, kteří k přijetí „reformy“ též přispěli) tím, že občané budou mít více peněz v peněženkách.

To je sice pravda, ale bude se tak dít na dluh, takže již schválený záchranný balík pro boj s dopady koronakrize ve výši 500 miliard korun dále poroste. I proto vládní ČSSD odmítla tyto daňové změny podpořit.

Jak se kupují voliči

Česká republika daňovou reformu, včetně zrušení superhrubé mzdy, potřebovala, jenže narychlo schválené daňové změny nejsou bohužel výsledkem promyšlené debaty, ale snahou koupit si voliče podobně, jako tomu bylo před krajskými volbami. Poté co ČSSD odmítla ve vládě hnutí ANO podpořit, změna byla schválena na základě poslaneckého návrhu premiéra, což samo o sobě vypovídá o tragickém stavu české politiky.

Babiš bude teď až do voleb opakovat, že si lidé na základě této „jeho“ změny polepšili. To, že zároveň v důsledku téže změny zchudne o stamiliardy stát, takže nebude schopný poskytovat některé dosavadní služby a financovat některé plánované investice, bude nejrůznějšími způsoby zamlžováno.

Jinými slovy: Babiš se zjevně rozhodl jarní otevření fiskálních stavidel v boji s koronakrizí využít k dalšímu utrácení, které mu má zajistit volební vítězství. Jeho dosavadní voličskou bázi, tedy postarší levicové voliče, snížení daní zatím neohrozí, protože o ty je postaráno s pomocí již dříve přijatého zvyšování důchodů a sociálních dávek. Naopak může navíc získat část voličů napravo od politického středu, kteří ocení snížení daní, aniž by jim vadilo další zadlužení státu. Tedy alespoň do doby, než neschopnost státu poskytovat některé služby pocítí na vlastní kůži.

Počínání ODS je méně pochopitelné. Ti, kdo ji volili coby konzervativní stranu, sice jistě ocení snížení daní, ale těžko se smíří s tím, že se tak stalo za cenu dalšího obrovitého zadlužení státu. Koneckonců právě ODS až dosud horovala pro vyrovnaný rozpočet. Straně se nemusí vyplatit ani skutečnost, že se k prosazení daňových změn spojila s Babišem, kterého si kvůli jeho trestnímu stíhání v kauze Čapí hnízdo a konfliktu zájmů držela od těla.

Babiš má, pokud jde o možné politické zúročení daňových změn, které mu pomohla ODS prosadit, v rukou i další trumfy. Případné dopady „sekery“ ve státním rozpočtu, kterou snížení daní z příjmů (bez současného přijetí jiných daní nebo srozumitelných škrtů ve výdajích státu) způsobí, může mírnit s pomocí stamiliard, které začnou do České republiky přitékat ze záchranného balíku Evropské unie. ODS bude tomuto populistickému představení premiéra jen přihlížet a sčítat ztráty.

Rozložená koalice

Spory o daňový balíček způsobily krizi v menšinové vládě ANO a ČSSD. Sociální demokraté, jejichž preference dlouhodobě padají, by mohli sporu o daňový balíček využít ke srozumitelnému odchodu z vlády. Jenže stejně jako už několikrát v minulosti, když k tomu měli pro veřejnost srozumitelnou záminku, odchod odmítají. Uprostřed boje s epidemií se prý z vlády neodchází.

Skutečným důvodem je ovšem něco jiného: předseda ČSSD Jan Hamáček a jeho spojenci ve stranickém vedení prosadili v roce 2018 navzdory varování jiných významných sociálních demokratů vládní spolupráci s Babišem poté, co se pokoušel sestavit svůj druhý kabinet, přičemž ten první žádná jiná strana nepodpořila. Odchod z vlády, který by snad mohl propad preferencí ČSSD zastavit, by se tedy těžko obešel bez odchodu Hamáčka a dalších stranických funkcionářů z čela strany na nadcházejícím sjezdu strany.

Zůstane-li ČSSD ve vládě, může teoreticky zlepšit svoje upadající postavení u voličů jen tak, že se zkusí vůči Babišovi stále více vymezovat. To bude vládu dál destabilizovat, navíc je otázkou, nakolik je taková strategie srozumitelná. Voliči se budou při rostoucích sporech ve vládě ptát, proč ČSSD prostě z vlády neodejde.

Navíc Babiš chytře dává najevo, že ČSSD vlastně nepotřebuje. Odejde-li, doplní vládu o vlastní lidi, a mandát dokončí s jednobarevnou menšinovou vládou. Je si vědom toho, že by ho po odchodu ČSSD nejspíš při případném hlasování o nedůvěře podpořilo SPD. Navíc – i kdyby se k ČSSD v případných snahách svrhnout vládu přidala KSČM – může pracovat s oprávněnými obavami opozičních stran. Kdyby totiž přispěly k pádu jeho vlády, vstoupí do hry prezident Miloš Zeman, který podle zpráv v médiích uvažuje o vlastní úřednické vládě.

Opozice by tak čelila nelehkému rozhodnutí, zda nechat dovládnout Babiše, nebo pustit do hry Zemana. Ten by nejspíš využil situace k prosazení svých představ o dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech, spuštění přípravných prací na stavbě kanálu Dunaj–Odra, využití čínských technologií při zavádění sítí 5G, oslabení ČT nebo k útoku na Bezpečnostní a informační službu.

ČSSD tedy nehraje se silnými kartami, protože se sama vmanévrovala do situace, kdy ji Babiš už nepotřebuje. Podobně jsou na tom komunisté, kteří se ve světle padajících preferencí pokoušejí též vůči Babišovi vymezovat (kupříkladu v podobě vydírání ohledně výše rozpočtových výdajů na obranu). Ale ani je Babiš už v zásadě nepotřebuje k tomu, aby zůstal v čele vlády do voleb.

Pohyb v opozici

Obě levicové strany už mohou jen doufat, že voliči ocení jejich opožděná gesta vzdoru vůči Babišovi, jehož vládu držely u moci. Fakticky už ale Babiše neohrozí. Zato z měnící se situace v opozici, která se dlouho zdála ve vztahu k premiérovi jako zcela bezzubá, má Babiš nepochybně obavy.

Vznik trojkoalice ODS, lidovců a TOP 09, jakož i předpokládaný vznik koalice Pirátů a hnutí Starostů a nezávislých, projasnil nejen situaci v opozičních řadách, ale i v české politice. Koncept trojkoalice oblékl do nového hávu „tradiční“ strany, na které Babiš mohl až dosud útočit jako na pohrobky korupčního prostředí transformační éry. Už samotná jejich ochota spolupracovat je svého druhu novum, které může mít synergický efekt.

Babiš se bude pokoušet tuto koalici rozbít. Zatím chytře využil ideologického zanícení ODS k tomu, aby ji nejen „použil“ ke schválení daňových změn. Jejich pozitivní dopady na peněženky občanů si bude nepochybně přivlastňovat, přičemž bude s pomocí evropských peněz zároveň nejspíš schopný neutralizovat negativní dopady změn na státní kasu. A vykreslovat se přitom navíc jako zachránce. Už samotný fakt, že mu ODS pomohla tyto změny schválit, bude přitom vnášet do trojkoalice pochybnosti o tom, jak se ODS zachová po volbách, nabídne-li jí Babiš spolupráci.

Dvojkoalice Pirátů a STAN je pro Babiše mnohem výraznější problém, protože zatímco jeho hnutí ANO je kvůli jeho chaotickému počínání v koronakrizi na mírně sestupné trajektorii, Piráti i STAN v preferencích spíše stoupají. Nezabere-li kupování voličů, které i v podobě daňového balíčku Babiš ve velkém rozjel, nedá se vyloučit, že bude v sestupném trendu ANO pokračovat, zatímco síla Pirátů a STAN (zejména v případě úspěšného uzavření koalice) bude růst. Dokladem premiérovy rostoucí nervozity jsou jeho výroky o Pirátech jako „neomarxistech“ a vítačích migrantů.

Babišovi samozřejmě může v případě volebního vítězství této koalice pomoct prezident, v jehož případě nelze vyloučit „kreativní“ výklad volebních výsledků. Kupříkladu takový, kdy by premiérem jmenoval nikoliv lídra vítězné volební koalice, ale lídra vítězné strany.

Zároveň ale Zeman představuje pro Babiše i značné riziko. Nejenže by se premiérův politický kapitál skoro okamžitě z větší části vypařil, kdyby nemocný prezident musel ve své funkci předčasně skončit, ale Zeman bude též Babiše stále více tlačit do rozhodnutí, s nimiž Babiš nezbytně ne plně souhlasí. Čím slabší Babiš politicky bude, tím silnější bude Zemanův tlak.

Rozklížená země

Výsledkem chaotické populistické politiky Babiše i rozhádané, a tudíž stále slabší vlády je, že Česká republika není schopná koncepčně čelit ani samotné epidemii, ani dopadům vládních restrikcí. To, čeho jsme svědky, je skutečná krize vládnutí, která ohrožuje nejen ekonomické prospekty země, ale už také vyústila do téměř úplné ztráty důvěry občanů ve stát.

Zkouška, které byly české politické špičky a státní správa vystaveny, ukázala, jak nízká je u nás úroveň politické racionality. Dokonce i když už došlo v podobě přijetí daňového balíčku k jakémusi kompromisu, je to především proto, že si strany, které k němu ve Sněmovně a Senátu přispěly, od něj slibují voličské „dividendy“. Nejde tedy v prvé řadě o smysluplné fungování státu.

Jako by problémů, které vláda (a částečně i opozice) svým jednáním vytváří, nebylo dost, premiér bude v příštích měsících čelit konečným zněním auditů Evropské komise ohledně jeho konfliktu zájmů. Česká republika bude nejen muset vracet stamiliony neoprávněně proplacených dotací firmě Agrofert, ale pokud Babiš odmítne závěry auditů uznat, mohou následovat další sankce, popřípadě nejdřív tahanice u Evropského soudního dvora.

Deset měsíců, které zbývají do příštích voleb, se tak odehraje ve znamení sporů Babiše s Unií, jakož i jeho útoků na domácí opozici – která bude chtít auditů nepochybně využít v předvolebním boji – kvůli jejímu údajnému antibabišismu. Hrozí přitom velké nebezpečí, že ve stoupající předvolební horečce budou padat pod stůl i zcela zásadní koncepční rozhodnutí: kupříkladu jak v jarních měsících smysluplně organizovat očkování většiny obyvatel proti nemoci covid-19. Zatímco v některých sousedních zemích už je připraven propracovaný systém vakcinace a čeká se jen na schválení vakcín EU, u nás se utápíme v populismu, jemuž naposledy padl za oběť i systém PES.

Babiš při vidině stamiliard, které Česká republika dostane ze záchranného balíku Evropské unie, nepodpořil sice maďarské a polské veto, ale to bohužel neznamená, že naše země dál nezůstane v neproduktivním vleku Visegrádu. Navíc pravidlo, že vyplácení evropských peněz má být vázáno na dodržování principů právního státu (přičemž porušování principů právního státu v přijatém mechanismu má být vázáno zejména na zneužívání evropských fondů), může nakonec dopadnout i na Českou republiku. Jinými slovy: zatímco polské soudní „reformy“ nemohou mít na krácení evropských dotací vliv, Babišův konflikt zájmů ano.

Volby nejspíš českou politickou krajinu dosti změní. A budou-li pokračovat současné trendy, nejspíš k lepšímu, jakkoliv nelze vyloučit, že opozice svoje šance ve střetu s Babišovou PR mašinerií ještě prokaučuje. Ať už ale volby dopadnou jakkoliv, zdá se téměř jisté, že ve světle dopadů koronakrize i rychlého rozpadu schopnosti vlády rozumně spravovat stát, jakož i ve světle rozkladné politiky prezidenta, čeká naši zemi v příštích deseti měsících pravděpodobně nejkritičtější období od vzniku nezávislé České republiky.

Autor je politolog, publicista a ředitel New York University Prague.

V rubrice komentáře dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější