Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vládě se konečně podařilo spojit společnost. Naštvaní jsou všichni bez rozdílu

Titulní strana úterního vydání tištěného Deníku N. Autor: Lumír Kajnar
Titulní strana úterního vydání tištěného Deníku N. Autor: Lumír Kajnar

Komentář Jany Ustohalové: Právě teď je patrné, že jsme všichni na stejné lodi. Protože jsme se v dobrých časech nezastali chudých lidí v tom, jak s nimi zacházejí úřady a jak o nich mluví politici, zacházejí tak úřady teď s námi všemi. A politici tak teď mluví o nás.

Po uplynulých několika dnech, kdy mohly slabší povahy uvěřit, že žijeme v jakési zvrácené verzi Truman Show, se znovu potvrdilo, že co vláda umí nejlíp a co občanům nabízí, je chaos a represe. Po devíti měsících epidemie covidu-19 a mnoha slepých uličkách, kdy kabinet a úřady pouze doháněly epidemii, to vypadá, že teď už na nějaké řízení státu rezignovaly úplně. Je to už opravdu únavné. Zatímco dřív si z toho lidé dělali legraci, teď už odmítají další nesmyslná nařízení dodržovat.

Místo jednoduchých, jasných a srozumitelných pravidel pro co největší skupiny lidí, která by vydržela aspoň týden, se vláda věnuje mikromanagementu a řeší okrajové věci, u nichž není možné ani zjistit, jakou mají oporu v datech a jaký má jejich povolení či zákaz vliv na reprodukční číslo, které zase začalo stoupat. Vláda totiž svoje opatření nijak nezdůvodňuje.

A pokud už se taková pravidla pokusila zavést, jako třeba epidemiologický semafor v létě nebo PES (Protiepidemický systém), nejpozději do pár týdnů je sama začala ohýbat. Vzkazuje tak lidem, že na žádných pravidlech nezáleží, a ti reagují logicky jejich nedodržováním. Pokaždé je totiž vláda ujišťovala, že teď už jsou to ta správná a jasná pravidla, která jedině pomohou v boji s covidem-19.

Postup vlády, která za nedodržování nesmyslných opatření nabízí lidem jen represi, se ale dal čekat v kontextu toho, jak se chovala nejen ona, ale i vlády předchozí. Represe jim totiž u většinové společnosti procházely, pokud je používaly na relativně malou skupinu „sociálně nepřizpůsobivých“. Tedy na chudé lidi, kteří se v očích majority dost nesnaží, aby měli práci a vzdělání a nepobírali dávky z našich daní.

Dnes, kdy je na pomoc od státu a podmínky jím vytvořené odkázaná často i střední třída, která za svoji situaci nemůže, protože jí vláda brání vydělat si na živobytí, vidíme, že se k ní vláda chová úplně stejně jako k sociálně slabým lidem.

Stejně jako u chudých lidí teď hrozí za sebemenší pochybení postih, třeba když desítky firem musejí vracet peníze z programu Antivirus kvůli formálnímu pochybení. Podobně jako chudí nemohli nikdy vyžít z nízkých sociálních dávek, nejsou ani teď schopní přežít živnostníci jen z kompenzací od státu.

Pravidla se navíc stále mění, podobně jako jsou na to zvyklí lidé, kteří žádají třeba o dávky na bydlení. Například když musely v létě začít nově samoživitelky předkládat k už tak dost velkému stohu dokumentů úředníkům potvrzení o tom, že nežijí ve společné domácnosti s bývalým partnerem.

Státní sociální podpora je tak komplikovaná a nepřístupná, že se k ní dostane výrazně méně lidí, než je těch, kdo na ni mají nárok. Přístup k pomoci ztěžuje chudým obrovská byrokracie, na kterou si stěžují i lidé, kteří žádají o covidové náhrady.

Zavřít, otevřít, zavřít

Kromě byrokracie vláda nabízí občanům ještě tresty. Třeba za to, že podporují svoje oblíbené restaurace a kavárny a chodí si k nim pro nápoje z okénka. Podle ministra Jana Blatného (nest. za ANO) je to špatně, protože pak se lidé shlukují a chodí s nápoji po ulici. K zákazu požívání alkoholu na veřejnosti proto v pátek ministerstvo zdravotnictví přidalo zákaz popíjení jakýchkoliv, i nealkoholických nápojů, čaje a kávy.

Pobouření lidí bylo ale tak velké, že ministr vnitra Jan Hamáček v pátek večer oznámil, že se nesmyslné nařízení musí zrušit. To tedy až poté, co novinář Jindřich Šídlo na sociálních sítích upozornil, že pražské kavárny prodávají kafe v kelímku a v pytlíku navrch.

Kromě toho vláda minulý pátek restaurace otevřela, po pěti dnech ale zkrátila otevírací dobu a po dalších pěti dnech je opět zavře.

Učitelé tak získali názornou pomůcku, jaké to je řídit stát jako podle příručky o entropii. A vládě se konečně povedlo spojit společnost. Naštvaní jsou kompletně všichni. Za nárůst pozitivních testů na koronavirus totiž není možné restaurace vinit, protože se jejich otevření ještě nemohlo v tak krátké době projevit.

A protože represí není nikdy dost, už minulou středu prošla v prvním čtení Sněmovnou vládní novela krizového zákona. Ta zvyšuje pokuty za porušení vládních opatření pro fyzické osoby na padesát tisíc korun a pro právnické na tři miliony.

V situaci, kdy se vládní nařízení mění každý den, je to nejspolehlivější nástroj, jak lidi ještě víc vytočit. Pokud totiž nesedíte celý den u televize a nesledujete tiskové konference, nemáte šanci správně dodržovat všechno, co vláda nařídí. Nebo to aspoň tento týden tak bylo.

Další vhled do uvažování politiků, co platí na neposlušné občany, ukázal ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), když podotkl, že hospodské může za odpor policie taky zadržet.

V hlavách ministrů totiž na to, aby lidi poslouchali a respektovali nesmyslná opatření, nefunguje nic jiného než obušek. Že by mohla být chyba v nařízeních samotných, je nenapadne.

Analogicky navrhují pravicoví poslanci, aby o dávky v hmotné nouzi přišel každý, kdo se dopustil tří přestupků. Nebo aby se jim z dávek strhávaly pokuty za přestupky. Protože když lidem seberete i to málo peněz, začnou poslouchat a chovat se slušně.

Stát se chová, jak je zvyklý

Stát se teď v krizi prostě chová tak, jak je zvyklý, jak to praktikuje už léta na malých skupinách, které se neumí bránit. Strnulost a nepružnost úřednického aparátu, který není schopný reagovat na individuální situace lidí, je teď patrná o to víc. A to už vůbec nemluvíme o empatii a pochopení, které by měly rozhodnutí úřadů a vlády provázet.

Pomoc od státu přichází pozdě – stejně jako se řadu let v diskusích skupin samoživitelek můžete dočíst, v jak hrozné situaci jsou, když jim úředník řekne, že pomoci se dočkají až příští měsíc. Ve chvíli, kdy máte na každý den rozpočítanou každou korunu, vám výpadek i jen pár dní zabrání třeba zaplatit včas nájem.

Místo pochopení a řešení situace chudých lidí jim politici léta vyčítali, že jsou chudí, a chovali se k nim jako ke zlobivým dětem, které musejí poslouchat a plnit často nesmyslné podmínky, aby si zasloužily dávky. Totéž teď zažívá majorita, jako by vláda žádný jiný postup neznala.

Místo toho, aby byly testy zdarma na každém kroku a zvýšila se nemocenská z šedesáti procent mzdy na sto, což jsou dvě základní věci, které by reálně zabránily šíření covidu, stěžují si ministři, že lidé chodí do restaurací.

Když totiž restaurace musejí zavírat ve stejnou hodinu, je jasné, že je pak plná veřejná doprava a víc lidí na ulicích. Jenže tenhle kontext politiky nenapadl.

Stejně jako nefunguje pomoc chudým lidem, protože neobsahuje motivaci, ministryně financí Alena Schillerová (ANO) nedávno řekla, že zvýšení nemocenské pro lidi v karanténě by bylo diskriminační vůči těm nemocným, kteří musí být doma kvůli jiným nemocem než covid.

Vítej, třetí vlno, chtělo by se zvolat. Protože ministryně vůbec nechápe, že většina lidí u nás nebere ani průměrnou mzdu, že ceny nájmů a bydlení každý rok rostou o patnáct procent a že si lidé tím pádem velmi rozmyslí, zda půjdou na několik týdnů do karantény a přijdou tak o podstatnou část příjmů. Zvlášť kdyby měla jít do karantény celá rodina.

Dlouholeté debaty o sociálním systému a smyslu sociální pomoci, které byly dosud marginální, se teď najednou týkají milionů lidí. Uvažování, které vláda používá vůči sociálně slabým, jen aplikuje na všechny. Teprve nyní je vidět, jak je to škodlivé pro celou společnost.

Protože stejně jako chudé lidi nedostanou jen samotné represe z bídy, ukazuje se, že zákazy a nesmyslná opatření nefungují ani proti šíření covidu-19.

A stejně jako chudí lidé nevěří státu, mají nedůvěru v demokracii a moc nechodí k volbám, pozorujeme rozval důvěry ve stát už i u střední třídy. Proti zacházení s chudými ale málokdo protestuje, kromě neziskovek a aktivistů, kteří s nimi pracují, nebo kromě osvícených starostů či několika úředníků.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Stejně jako je chudoba nesmírně komplexní problém, kde neexistuje jednoduché řešení, i když to politici tvrdí, ukazuje se, že ani pandemie covidu-19 se nevyřeší proti sobě jdoucími jednoduchými zákazy.

Zůstaňte v obraze a sledujte nejčerstvější informace kolem koronaviru na jednom místě.

Chudoba

Koronavirus

Názor

Česko, Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější