Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Skandální Michel Houellebecq ve svém novém románu opět šokoval. Zaútočil láskou!

Michel Houellebecq. Foto: ČTK
Michel Houellebecq. Foto: ČTK

Každý nový román od nejslavnějšího nihilisty současné francouzské literatury již bývá netrpělivě očekáván s potutelnou nadějí, že vyvolá skandál a že se z něj i dozvíme něco zásadního o současné společnosti. Jeho novinka Serotonin vyšla francouzsky před týdnem, česky má vyjít ještě letos.

Je to skandál! Musel být, i kdyby nebyl. Nic jiného se už od Michela Houellebecqa – od tohoto zlobivého dítěte západního psaní, jemuž se ze zvyku stále ještě říká literatura – nečeká. A tak se i jeho nová kniha Serotonin ještě předtím, než ji mohli lidé číst, stala literárním a společenským skandálem, podobně jako jeho Elementární částice či poslední Houellebecqův román z roku 2015, nazvaný Podvolení a věnující se islámu v Evropě a v nás. Vždyť považte: v Serotoninu autor předpovídá hnutí žlutých vest a jeho provokativní společenské vizionářství se nezastaví ani před podrývavou rolí žen, které ve své emancipační snaze ničí přirozené společenské vazby.

Na všechny tyto nesmysly rychle zapomeňte. Ano, jistě, Michel Houellebecq napsal skandální knihu, ale nikoli proto, že v ní prezentuje bezohlednou kritiku společností, kterým autor říká výsměšně „sociálně-demokratické“. To už je z pohledu autora stylotvorný standard. Serotonin je společensko-literární událost z jiného důvodu, a to protože se tu v pozdní nihilistické době píše o lásce. Michel Houellebecq, životní ironik a cynik, napsal román o lásce – a to je opravdový skandál!

Místo netvora kluk

Pro zaujaté čtenáře a milovníky Houellebecqova psaní to samozřejmě takové překvapení není. Ve všech jeho knihách, od neprávem opomíjené miniatury Rozšíření bitevního pole přes oceňované Elementární částice a Platformu po Mapu a území a Možnosti ostrova a Podvolení (ano, Serotonin je autorův sedmý román a sedmička je šťastné magické číslo), se motivy lásky objevují jako nevědomý spojovník, neviditelná Ariadnina nit, jež umožňuje čtenáři nahlédnout do tajemné jeskyně autora, v níž se místo netvora skrývá opuštěný kluk. Je to láska vysmívaná, pervertovaná, zošklivená a věčně minulá, ale vždy se v jeho textech nakonec zjevuje; a vždy víceméně coby naděje pozdního času rozkladu všech hodnot.

Nyní se láska poprvé u Houellebecqa stává hlavním tématem, jakkoli by to autor ve své veřejné cynické autostylizaci jistě popřel. Typický spisovatelův hrdina, šestačtyřicetiletý Florent-Claude Labrouste, upadající do životní deprese, provádí něco jako

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější