Jenom doufat v dobrý konec nestačí. Angela Merkelová tlačí Německo do tvrdého lockdownu
Německý součet Pavla Poláka: Zatímco státy okolo Německa střídavě utahují a povolují pandemická opatření, drží spolková republika stálý kurz. Po první vlně nezačala překotně rozvolňovat a pak se také důsledně řídí systémem, který si naordinovala. Německu se tak až do poloviny prosince dařilo odvracet to, čím si jeho sousedé museli chtě nechtě projít: tvrdý lockdown. Teď už není zbytí. Protože jenom doufat, že to dopadne dobře, prostě nestačí.
Přestože německé epidemické údaje zdaleka nejsou tak vysoké jako třeba v Česku a Rakousku, utlumí Německo veřejný život po dobu vánočních svátků a silvestra na minimum.
Není to rozhodnutí, ke kterému by spolkové země donutila katastrofální situace. Tak špatně na tom Německo není. Mnohem spíše je to pokus zpomalit ještě ve chvíli, kdy může mít řidič stále ještě kontrolu nad svým vozidlem.
Že některé sousední země musely drsně dupnout na brzdu a pak prolétnout lockdownem neřízeným smykem – to je styl vládnutí, který je kancléřce Angele Merkelové cizí, považuje ho za nebezpečný. Pokud by musel zasednout její kabinet, aby rozhodoval o vybudování polní nemocnice pro covidové pacienty na okraji Berlína, bylo by to znakem selhání politiky, ne její akceschopnosti.
Od jara, kdy Angela Merkelová jako kancléřka řeší pandemii koronaviru, se její tón varovný a její politika se přidržuje principu „opatrnost“.
Ve federálně uspořádaném Německu jsou ovšem za zdravotnictví a protipandemická opatření zodpovědné spolkové země. Merkelové nezbývá nic jiného než varovat a tlačit na tuto šestnáctku zemí, aby si tuto její opatrnost vzaly za svou.
Zkraje týdne řekla kancléřka v poslaneckém klubu své CDU, že „jenom s principem naděje tuto zimu nezvládneme“. Měla na mysli, že jenom doufat v dobrý konec prostě nestačí. A když je vidět, že „lehký lockdown“ nezabral, je nutné přitvrdit.
Nezvykle emotivní projev
Ve středu vystoupila kancléřka
