Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Věřil jsem, že ze mě bude miliardář, ale stal se ze mě vědec, říká úspěšný ekonom Matějka. Zkoumá lidskou nepozornost

Ekonom Filip Matějka z institutu CERGE-EI. Foto: Vladimír Šigut, Univerzita Karlova
Ekonom Filip Matějka z institutu CERGE-EI. Foto: Vladimír Šigut, Univerzita Karlova

Na doktorát na Princeton odjížděl jako matematik se sny o podnikatelské dráze, do Prahy na CERGE-EI se vrátil jako vědec-ekonom. Dnes Filip Matějka publikuje v nejlepších ekonomických časopisech a přednáší na předních světových univerzitách. Nyní mu Evropská komise udělila prestižní ERC Consolidator Grant.

Filip Matějka se zabývá teorií racionální nepozornosti: hledá zákonitosti a principy v rozhodování tak složitých tvorů, jako jsme my lidé. Počítá s nevypočitatelností našeho chování, s nejistotou, nepozorností a nedokonalostí lidského myšlení ve stejně nedokonalém světě plném šumů a chyb.

Jak a podle čeho se rozhodujeme při nakládání s omezenými prostředky – ať už jsou to naše výdělky, úspory, nečekané bonusy, nebo třeba energie či mentální kapacita? Na co při rozhodování upínáme pozornost a kdy ji vypínáme? A proč? Takové otázky si Matějka klade a hledá odpovědi.

Ve světě behaviorální ekonomie má mezinárodní renomé. Úzce spolupracoval s nobelistou Christopherem Simsem, sbírá prestižní ceny (třeba Neuron či Cenu ministra školství za výzkum), je řešitelem významných grantů, publikuje v impaktovaných časopisech. Když se s ním ale zaberete do hovoru, rázem zapomenete, že mluvíte s člověkem, který je opentlený akademickými úspěchy.

Matějka má dar velké empatie a dokáže i složité problémy vysvětlit přístupně a jednoduše. I když s ním jako úplný laik rozebíráte problematiku, v níž je expert, nenechá vás propadnout mindrákům, že tomu vůbec nerozumíte.

Text, který právě čtete, přinášíme díky spolupráci s Magazínem vysokých škol UniversitasNocí vědců.

Lenka Vrtišková Nejezchlebová představuje české držitele prestižních ERC grantů.

Nosí prý v sobě silný imperativ ke společenské zodpovědnosti, a tak letos – zejména během první vlny epidemie – zmrazil vlastní výzkum a spolupracoval s jinými experty i politiky na protiepidemických ekonomických opatřeních a plánech, v dubnu se stal i členem Ústředního krizového štábu.

„Během čtyř měsíců jsem zhubl sedm kilo, mozek běžel na turbo výkon a pálil veškerou energii,“ vzpomíná na jarní koronavirový ultramaraton.

Rozumy od žehlicího prkna

V současné době v žádných oficiálních poradních orgánech vlády není, na jaře však radil – přesněji řečeno, snažil se radit – vládě, jak snížit v různých oblastech nejistotu, zejména u ekonomických subjektů.

„Strategii jsme postavili už v dubnu, spokojený jsem jen částečně, řada opatření se nedělala nebo neudělala včas. Napsal jsem dvě studie. První v březnu o ekonomických opatřeních, když byla zavřená ekonomika. Ta práce měla velký dopad a pomohla. Druhá studie, na níž jsme pracovali následující měsíc, už byla dlouhodoběji zaměřená, cílená na snižování nejistoty. To nás ale politici neposlouchali vůbec a stojí

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko, Ekonomika, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější