Zlobils? Střez se na Vánoce lidožravé Jólakötturinn!
S koncem roku a Vánoci přichází čas oddechu – dokonce i s koncem takového roku, jako je ten letošní. Deník N pro vás do svátečních dní přichystal pětici právě takových oddechových vyprávění. Vycházejí z pradávných mýtů a legend a provedou vás po celém světě, protože každé pochází z jiného světadílu. Začínáme na rodném starém kontinentu, na ostrově na dalekém severu. Vítejte na sněhem zavátém Islandu, ale dejte dobrý pozor! Vánoční nocí se tu plíží hrozivá kočka, mazlíček lidožravé obryně. Jestli jste letos byli hodní a dostali za to nové šaty, bát se nemusíte. Jestli ne…
Hallveig vyjekla bolestí a v očích ucítila horké slzy. Prudce zamrkala, aby je rychle zahnala tam, kam patří, ať si jich nikdo nevšimne. Hlavně ať je nevidí sestra, ta tyranka! Hallveig zatla zuby, spolkla pláč a otočila se na starší dívku, která se na ni posupně ušklíbala a tahala ji za cop.
„Nech mě na pokoji, Arnkatlo,“ vyčetla jí Hallveig a vysmekla se. „Nemůžeš si aspoň dneska večer hledět svého? A vůbec, copak ty se ani trochu nebojíš?“
Arnkatla zvlnila červené rty v pomalém úsměvu, ale její hezké modré oči zůstaly studené a řezaly jako pilka.
„A čehopak, prosím tě?“ opáčila výsměšně. „Snad si nemyslíš, že mám strach z Jólakötturinn? To není než pohádka pro malé děti, malé a pitomé tak jako ty, má drahá Hallveig. Nebojím se ani té vymyšlené kočky, ani táty a mámy. Oni si snad myslí, že když mi na Jule nedají nové vlněné šaty, nějak mě tím vyplísní? Že si vezmu příklad z tebe, ťulpase a hodné holčičky, co letos stejně jako loni dostala nové oblečení, protože byla poslušná a roztomilá? Jenže mně jsou nové šaty ukradené, Hallveig. Vypadala bych dobře i v uválených hadrech z chléva.“
Hallveig Arnkatlu mlčky pozorovala, jak si pyšně odhazuje vodopád zlatých vlasů dozadu přes ramena. A jako už tolikrát předtím ji napadlo, jak její krásná sestra může být tak strašně zlá. Kam až Hallveižiny vzpomínky sahaly, nepamatovala nic jiného, než že ji Arnkatla všemožně poštívala, trápila, házela jí klacky pod nohy. Rodiče se starší dceru snažili napomínat, zkoušeli trestat i sladce domlouvat. Ale jako by házeli hrách na zeď.
Maminka si Hallveig jednou vzala stranou a tiše jí vysvětlovala, že Arnkatla kdysi
