Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Nejlepší letošní dárek pod stromečkem bude PCR test. Petkám zdar a Zemanův diář

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Samý covid, samé blížící se Vánoce. Tato témata prostupují řadou našich článků, které vám – s odpovědností jí vlastní – doporučuje Petra Procházková. A ještě některé, kde o covidu a stromečcích naštěstí není ani slovo.

Čert aby se v tom vyznal. Ovšem kolegyně Hanka MazancováBára Janáková asi opravdu problematice metodiky testování na covid-19 rozumějí. Jen jsem začala číst článek Je to jen hra slov, popírá Blatný rozpor s evropským centrem pro kontrolu nemocí, bylo mi jasné, že je to zase nějaká z formulačních kulišáren, která mne má zmást, znejistět a nakonec utvrdit v tom, ať se radši v ničem moc nešťourám a oddaně plním pokyny své vlády.

Rad, zpráv, příkazů, zákazů a všelijakých psů je totiž tolik, že běžný smrtelník nemá šanci se v nich vyznat. Od toho ale právě má novinářky Deníku N, které za našince všechna ta zasedání, jednání a nekonečné projevy lidí, co se poslouchají raději, než kdysi slýchávali Večerníčka, přetrpí. Pak chuchvalce slov leckdy podivně nečesky poskládaných rozpletou a ejhle – je tu článek.

Ministr zdravotnictví Blatný avizoval změnu kritérií PES, aby setrval ve 3. stupni, a vicepremiér Karel Havlíček mu za jeho vstřícnost poděkoval. Foto: ČTK

Ze zmíněného mi vyplývá, že to celé pan ministr zdravotnictví Blatný zase chudák nějak popletl nebo si nezapamatoval otázku, popřípadě instrukci, nebo prostě strašně moc chtěl, aby něco vypadalo lépe, než to je, a přišel s jakousi novou metodikou Evropského centra pro kontrolu infekčních nemocí. Tato metodika měla údajně postavit antigenní testy na roveň testům PCR, „dokonce i při diagnostice onemocnění“. Podle ministra taková změna vyžaduje úplně novou strategii.

Vyděsilo mne to. Další strategii už nedávám.

Jenže všechno je zase jinak, a to ještě než – naštěstí – se stačila česká strategie boje s nemocí covid-19 změnit. Zkrátka jsme ve všem moc rychlí, snad až horeční – metodiku zavádíme dřív, než existuje, hospody otevíráme, abychom je vzápětí připozavřeli, vlekařům slibujeme kšefty už 18. prosince, abychom náhle jejich nadšení zmrazili rostoucím číslem R, pak zapomeneme na pivo do petky, striktně ho zakážeme a zachránit nás, světové pivaře číslo jedna, musí zase pan premiér Babiš a jeho Anotým. Jejda jejda, co kdybychom ho neměli. Petky nám jeho vláda zase povolila, přijala dodatek k dodatkům a pivařův hlas je tak zajištěn.

Kolegyně Mazancová a Janková se nakonec dokázaly zeptat i přímo ministra zdravotnictví Blatného, co to je za zmatek, aby se dozvěděly, že to zmatek není. Tak to jsem klidná. Už jsem měla pocit, že máme ve vládě nějaké poplety.

S chutí se tedy pouštím do článku, který vnáší do mé rozhárané duše klid a mír přímo vánoční. Lenka Vrtišková Nejezchlebová, manželka a matka, se totiž lidí znalých zeptala na věci podstatné: jak prožít vánoční čas a nezabít své dědečky a babičky.

Nejlepší dárek pro babičku? Před návštěvou nechat otestovat celou rodinu. Foto: Adobe Stock

Epidemiologové Petr Smejkal a Rastislav Maďar – ano, ten, co raději odešel z vládního covidového týmu, aby si zachoval zdravý rozum a reputaci odborníka –, viroložka Ruth Tachezy a specialista na infekční nemoci Ladislav Machala radí, nabádají a hledají pro nás to nejschůdnější řešení. Není to jednoduché. Jak to čtu, úplně cítím, že se jim kouří z hlavy, aby skloubili cit a pochopení s profesní zodpovědností.

Kdo chce tedy na svátky vyrazit za svými rodiči a prarodiči, ať si článek Jak prožít vánoce společně, ale bezpečně, přečte. Na rozdíl od spleti výroků našich vrcholných politiků, kteří nás náloží covidových informací zásobují ve dne v noci, tohle pochopíte na první dobrou a nebude vůbec těžké se radami expertů řídit. Protože jich není moc a jsou jasné.

Možná to není úplně dokonalý, urostlý pes, ale jen takový jezevčík, nicméně dodržovat „přiměřeně bezpečný“ způsob setkávání se seniory zvládne každý. Kombinace karantény a testování, vynechání „hujerovských“ srazů (což přesně například u nás doma hrozí), popřípadě k tomu PCR test (místo dárků, protože není zrovna nejlevnější), to by mělo riziko nákazy ohrožených skupin v jakékoliv rodině podstatně snížit.

A tak mne napadá, že i tato opatření by nás mohla letos dokopat k pochopení Vánoc jako svátků nekomerčních, bez nových telefonů, drahých televizí či herních konzolí. Prostě si dáme PCR test, babičkám slušivé roušky, dědům gumové rukavice, děti nacpeme do potápěčských masek a pár hodin si pojďme popovídat. Jen proboha o něčem jiném než o covidu nebo politice. Zkusme téma kapr, příroda, počasí, jídlo, květena a úspěchy dětí ve škole. Pokud jsou úspěchy neprokazatelné, pro babičky a dědečky si je klidně můžeme vymyslet. Jsou přece Vánoce a vymýšlí si tak trochu každý.

Kdyby nás nenapadlo žádné téma, které našim seniorům nezvýší tlak či nevžene slzy do očí, sáhněme po Deníku N a inspirujme se článkem Velká zelená zeď proti Sahaře. Jak daleko je její budování po 13 letech.

Když jsem začala tuhle stať Tomáše Nídra číst, ulevilo se mi. Celá ta dnešní diskuse v parlamentu, kterou najdete dokonale, dramaticky a podrobně zaznamenanou v naší Minutě po minutě, mi najednou připadala malicherná. Legrační a úplně podřadná. Výjimečný stav a jeho „být, či nebýt“ jsou najednou vedle 15 kilometrů širokého pásu stromů, který má zastavit rozpínání pouště do vnitrozemí kontinentu, zcela marginálním handrkováním se s cílem nikoliv ochránit občany před katastrofou, ale získat nějaký ten volební bodík.

Zato Velká zelená zeď, která má podle plánu protnout Afriku po celé její šíři, a to je 7775 kilometrů, je veledílo. Tedy bylo by, kdyby pršelo alespoň v těch obdobích, kdy i v Africe pršet má. Jenže – letos nic. A sázet stromy do půdy suché jako troud, to nejde.

Projekt 15 kilometrů širokého pásu, který by měl podle plánů Africké unie s pomocí OSN v ideálním případě vzniknout na jih od Sahary. Mapa: Deník N

Tomuhle říkám problém planetárního významu, vedle kterého české petky plné piva blednou.

Jak ale píše náš spolupracovník Tomáš Nídr, má to spoustu háčků, ba dokonce háků, a ze zdi bude možná jen tapiserie. Ano, nejde to tak, jak by se chtělo. Ovšem na mnoha místech se stromky sází. Brání tomu nicméně nejen počasí, ale i extremisté, války, teroristé. Přesto se mnozí afričtí entuziasté pokoušejí o zázrak. I když článek končí nevesele – konstatováním, že z Velké zelené zdi nejspíš zbyde jen velká fata morgána –, já přesto těm, co sází, strašně moc držím palce. Jen víra ve smysl zcela nesmyslného počínání nás jako lidstvo posune dál. A ne petky, lyžařské vleky…

… či prázdný diář našeho pana prezidenta Zemana! Tentokrát tandem Hanka MazancováFilip Titlbach. Zjištění, jež mi kazí celý dnešní večer a možná i noc. Pan prezident Zeman nemá diář. Já jich mám několik, bobtnají a nafukují se podle toho, kolik schůzek se mi nahromadí na příští dny, týdny a měsíce. Jakmile by mi můj diář někdo zcizil, obnaží se mu mé nitro, celý svět, pracovní i soukromý, včetně plateb inkasa a rozhovorů s představiteli běloruské opozice. Co dělá naše hlava státu, ale nezjistíme, ani kdyby se nám jeho zápisník dostal do rukou. Nic v něm totiž není. „Přál bych si, aby nám, občanům, sloužil přinejmenším v rozsahu pracovní doby. Z médií jsem ten dojem neměl,“ vysvětluje v článku Ani na papíře ani v počítači… Vojtěch Rulc, občan a aktivista.

Myslí si bláhově, že jako volič má právo strkat nos do věcí hradní smetánky, a ještě snad i kontrolovat, zda prezident pracuje! Kšá, Rulci, odkázali ho hradní mluvkové na webové stránky www.hrad.cz, část Informační servis. Toto vysvětlení ho neuspokojilo. Jakpak to? No, prostě se mu nezdá, že kondolovat vietnamskému prezidentovi je činnost hodná celodenní šichty vrchního velitele ozbrojených sil České republiky. A že ho může natolik vyčerpat, aby mu již nezbylo sil na rozhovor s ministrem zdravotnictví Blatným, který se mu do nabitého programu 26. října kvůli vietnamským povinnostem už nenacpal.

Lahůdkou vždy je, alespoň pro mé oko, přepis rozhovoru kolegyně Mazancové s tiskovým mluvčím Hradu Ovčáčkem. Má v tom praxi, zkouší překonat bariéru mlžení mluvčího často, je zdravě asertivní a vyplácí se jí to. Protože: vždy to je švanda.

Ne že by se člověk z jeho úst něco dozvěděl, ale zase si připomene, že moc dodává jistému druhu mužů tolik sebevědomí, že se mění v karikaturu sama sebe. Když nic, jsou alespoň zábavní. Lidé, bděte a čtěte.

Třeba to, s čím přišel francouzský prezident Macron. Jeho nápady, jak vzdorovat terorismu a extremismu, pro vás sesumírovala Markéta Boubínová. Jde mu o hodnoty, a to mne vždy znejistí. Nicméně v tomhle článku je obrovské množství návrhů, které nutí k zamyšlení. Co je ještě soukromí a do čeho už může zasáhnout stát? Kdy je možné vzdělávat dítě doma? Je vydání osvědčení o panenství zločin? A co polygamie? O co je horší přiznané soužití s několika ženami od evropského zvyku svým ženám v určitém věku zahýbat? O tom všem pojednává článek Trestat potvrzení panenství, posvítit si na školní docházku…

Stejně jako jeden imám držím Macronovi palce. Protože i když ne všemu tleskám a rozhořčení některých muslimů rozumím, jde mu o to, abychom v Evropě mohli žít spolu, my i oni, dokonce i tamti.

Na papíře krematoria, pes a Nejedlého nos

– PES se má měnit podle neexistující metodiky
– Místo dvakrát týdně se nyní v krematoriích spaluje nonstop
– Zemanovu Nejedlému bych nevěřila ani nos mezi očima, říká Drábová
– Tři Ázerové a tři Arméni v Česku: Mír je možný. Ale ne teď
– Komentář: Neberme si víru v demokracii, nezavrhujme se pro jiné názory
– Emoce nemusí z herce na diváky cákat, říká oceněná Erika Stárková
– Budoucí šéf Národní knihovny musí projít testem

Od nás na východ vše skoro při starém:

Běloruská opoziční lídryně Maria Kalesnikavová, o které jsem se zavázala zmínit v každém svém Notesu, mi ani tentokrát nedala příležitost příliš plesat. Stále sedí. V běloruském vězení. Sice dostala cenu Martina Luthera, ale převzít si ji osobně nemohla. Obávám se, že další Notes na mne vyjde dřív, než Kalesnikavová vyjde z cely.

Zase jedna atomová elektrárna ruské výroby bude slavná. Na Bělojarské atomovce natáčí film americký režisér Oliver Stone. Má ho rád sám ruský prezident Vladimir Putin. Tak snad to dílo bude podle jeho představ.

Ještě že místo ČT 24 sleduji 1. kanál ruské státní televize. Tyhle zprávy mne vždy uklidní:

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Pointa N

V tomto okamžiku nejčtenější