Buchty a loutky uvedly drastickou adaptaci Čapkova dramatu R.U.R.
Do zvedající se vlny děl reagujících na výročí uvedení Čapkova dramatu R.U.R. se připojil i svěží loutkový ansámbl Buchty a loutky. Online přenos ustál zdařile.
O tom, jak moc zasáhla koronavirová pandemie divadla, asi není třeba obšírně referovat. Za pozornost ovšem stojí, jak se proměňují způsoby, kterým se tvůrci snaží s nepříjemnými okolnostmi vyrovnat. Na jaře byly hitem záznamy starších představení, postupně se přidávaly streamy aktuálního repertoáru. Téměř vše bylo prodchnuto tak trochu amatérsky působícím nadšením, přenosy byly vesměs zadarmo, jen občas je prokládaly výzvy k dobrovolným příspěvkům.
Pro podzimní druhou vlnu je příznačná úplně jiná nálada. Všichni už si na situaci chtě nechtě zvykli a snaží se zařídit podstatně racionálněji. Pokud ponecháme stranou nesčetné podcasty a ambiciózní (leč spíš výjimečné) projekty typu živého televizního vysílání Cirku La Putyka a Jatek78, je pro současnou situaci charakteristický přechod k placenému streamování. A to zdaleka ne jen osvědčených starších kusů. Novým trendem jsou oficiální online premiéry nově nazkoušených titulů.
První z důvodů je napůl provozní a napůl psychologický. Na rozdíl od jara mohou divadelníci zkoušet, a tak samozřejmě pracují na nových inscenacích. Chuť představit nové počiny jako skutečné premiéry – alespoň v mezích možností – je pak zcela pochopitelná. Stejně jako předpoklad, že by měli diváci platit. Což zdaleka není jen otázka kompenzace výpadků příjmů: obecná zkušenost praví, že míváme tendenci vážit si více toho, co není zadarmo.
S penězi má co do činění i druhý důvod. Nezanedbatelná část divadel je totiž
