Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

První Češka s cizí dělohou: Orgán mi dala máma. Už se těším, až porodím a přestanu se bát

Jana Urbanová. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Jana Urbanová. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Jana Urbanová se narodila bez dělohy. Před téměř pěti lety jako první česká pacientka podstoupila na pražském IKEM její transplantaci. Ta se považuje za úspěšnou ve chvíli, kdy pacientka porodí dítě. Urbanová má termín v lednu. Po těžké operaci, následném nepodařeném zákroku, zdravotních komplikacích včetně počínající rejekce a problémů s ledvinami se konečně stane mámou.

Jste první žena v Česku, která absolvovala transplantaci dělohy. Zároveň jste třináctá na světě. Bylo to těžké rozhodování? S jakými emocemi jste do toho šla?

Já jsem ani nevěděla, že jsem první. Věděla jsem, že IKEM otevírá tuto studii a že nás bude víc. Začínaly jsme všechny tím, že jsme musely jít na odběry vajíček. Podmínka byla, že budeme mít zmražených dostatek embryí, minimum bylo deset.

Teprve pak jsme mohly jít na transplantaci. Já jsem z toho měla hyperstimulaci, ale tím pádem jsem měla hodně vajíček už po prvním odběru. Z nich se podařilo vytvořit čtrnáct embryí. Přede mnou bylo několik holek v pořadí, ale díky tomuto jsem je všechny přeskočila.

Takže vám chybí jen vlastní děloha.

Ano, vaječníky mám svoje. Nemám ale právě dělohu, a tím pádem chybí i spojení s ní, tedy vejcovody. Proto je nutné absolvovat umělé oplodnění.

Zároveň lékaři z IKEM asi chtěli mít jistotu, že transplantaci podstoupí pacientka, která bude schopna produkovat vajíčka – aby to nebyl zbytečný zákrok.

Přesně tak. To byla přímo podmínka studie, že dítě bude biologicky skutečně naše.

V jakém roce to bylo?

V roce 2016.

Pojďme k samotnému začátku. To musel být šok, když jste zjistila, že nemáte dělohu.

Zjistila jsem to v šestnácti. Tehdy jsem měla první vážnější vztah a pořád jsem nedostávala menstruaci. Už mi to bylo divné. Šla jsem na kontrolu, kde zjistili, že mám Rokitanský syndrom (Mayerův–Rokitanského–Küsterův–Hauserův syndrom, pozn. red.). A máte pravdu, šok to docela byl.

V šestnácti jste dítě určitě neplánovala, ale podvědomě jste s ním do budoucna nejspíš počítala.

To víte, že jo. Obrečela jsem to. Ale řekla bych, že asi méně než máma. Já si říkala, že jsou horší věci.

Takže jste se smířila s tím, že nikdy nebudete mít děti, protože v té době se žádné transplantace dělohy nedělaly.

Ano.

Jak se vaše úvahy vyvíjely dál?

Prostě jsem to přešla a fungovala dál. Neřešila jsem to, protože nebylo jak to řešit. Někdy v roce 2015, když už jsem žila se svým mužem, jsem se dozvěděla, že to řešit jde. Byly Vánoce a my se u babičky sešli celá rodina. A moje teta, která je gynekoložka, mi tuhle zprávu zrovna zavolala.

Zeptala se mě, jestli bychom do toho nechtěli jít. Hned jsem se ptala mamky a ta

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější