Místo záchodu tác se suchým umyvadlem. Začala noční můra, psal Joshua Wong z vězeňské samotky

„Přestože jsem byl ve vězení už třikrát, být uvězněný na samotce bylo mnohem horší, než jsem čekal. Zabralo mi hodně času a energie, než jsem se dokázal uklidnit a srovnat si myšlenky. (…) Zničehonic mě odvedli do vazební nemocnice (…) na samotku na konci nemocniční chodby. V tu chvíli mi došlo, že tímhle začala noční můra…

Měl jsem velké obavy, pořád se mi honilo hlavou, proč mě asi na tu samotku přesunuli. Nakonec mi strážný poskytl hodně nečekané vysvětlení – mám prý v žaludku ‚cizí předměty‘, povídá, můžou to být drogy, prsteny nebo zlato a stříbro. Proto musím na pár dní na samotku, než přijdou na to, co jsou ty ‚cizí předměty‘ zač…

Protože mě podezírali, že mám v těle drogy, zacházeli se mnou dokonce ještě hůř než na běžné samotce… Vůbec mě nepouštěli ven. (…) Světlo v cele svítilo 24 hodin denně. (…) Nejtěžší bylo – vzhledem k tomu, že původní záměr samotky byl, aby (vězni) vyloučili drogy z těla –, že jsem nesměl používat toaletu v cele a netekla voda, aby (vězni drogy) nemohli spláchnout. Místo toho mi stráže daly plastový tác. Močit jsem mohl jen do umyvadla. Když jsem vykonal potřebu na ten plastový tác, musel jsem zavolat stráže, aby výkal prozkoumaly, jestli neobsahuje prášky nebo drogy…

Pokud vím, takováto samotka obvykle trvá tři až pět dní; a dnes je můj druhý den. Doufám, že až se tenhle dopis dostane ven a zveřejní, už mě z izolace propustí. (…) Konečně chci upřímně říct, že tváří v tvář nejistotě mi je nepříjemně a úzko. Nicméně jak jsem řekl v soudní místnosti: ‚Držte se, všichni; vím, že situace, které čelí lidé venku, bude ještě těžší. Nepřestávejte bojovat.‘“

Dočetli jste výňatky z dopisu, který