Přes den spolu lyžovali, večer jedni druhé zatkli. Neznámý horský zátah StB proti svědkům Jehovovým
Jedním z hlavních protivníků komunistické Státní bezpečnosti byly církve a náboženské společnosti včetně Československem oficiálně neuznávaných svědků Jehovových. Nově zveřejněné materiály Archivu bezpečnostních složek ukazují, jak akce proti nim také vypadaly.
Zimní romantiku 80. let dodnes mnozí vnímají přes fotoalba z dětství a scény z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Dvě skupiny horských hostů ale zkraje této dekády nemířily do zasněžených kopců Malé Fatry, padajících západně od obou Kriváňů strmě do údolí Váhu a k hradu Strečno, kvůli krásám rodné krajiny zbojníka Jánošíka.
Na podnikovou chatu v kopcích nad obcí Varín – místní tomu místu podle zdejšího vrchu říkají Jedlovina – mířila zaměstnankyně podniku z blízké Žiliny, říkejme jí Katarína. Zamluvila si ji na týden. Podobné podnikové chaty nabízely za socialismu horskou dovolenou v mezích železné opony i několika rodinám najednou.
Sousední chalupu si na „dovolenou“ krátce poté zamluvili jiní hosté: jeden přijel sám, druhý s rodinou, ale oba pracovali pro Státní bezpečnost. Oba dorazili kvůli Kataríně – možná to nebylo její pravé jméno, ale na banskobystrické krajské správě kontrarozvědky ji sledovali jako „Katu“, členku svědků Jehovových. Podle nich nejela na dovolenou, ale na tajné setkání většího počtu členů a počáteční školení zájemců o vstup do této – jak kontrarozvědka psala – „náboženské sekty“.
Cokoliv kolem náboženství z pohledu komunistů představovalo obtížně kontrolovatelné prostředí opřené o hodnotové kódy, na které pozemské hrozby nezabíraly.
Zpět na Malou Fatru. „K úplné věrohodnosti legendy byl zde povolen pobyt manželce s dětmi jednoho z pracovníků. Pochopitelně, i jejich vybavení (výstroj, sportovní potřeby) odpovídalo stanovené legendě, neboť úspěch celé akce záležel