Živý svědek velikánů antiky je ohrožen vyhynutím
V ohrožení je nejen réva ze zřejmě nejstarších vinic v západní Evropě, ale i nápoj z ní. Dosud se ho lze napít, a v autentické podobě, jak jej pili první římský císař Augustus a jeho legie, na jihu kraje, jemuž se od římských dob říká Levante. Jen tam a nikde jinde. Možná patříte k poslední generaci, která tak může učinit: vinic kvapem ubývá. Co nezvládla tři tisíciletí ani živelní pohroma, která na přelomu 19. a 20. století likvidovala evropskou révu, může zařídit hrůza z tvrdé dřiny.
Není se moc co divit. Čas vinobraní přichází díky horkému počasí už v polovině srpna a jen dojít v tuto roční dobu na vinici může být životu nebezpečné. V deset hodin ráno, kdy se česáči scházejí, šplhá teploměr ke třiceti stupňům Celsia a hodnota vzdušné vlhkosti se pohybuje kolem devadesáti procent.
Propocené šaty se lepí na tělo a v ústech máte výheň, pro niž je slovo žízeň nedostačující. Hustého horkého vzduchu od moře se nelze nadechnout.
Třicítky v deset ráno tu nejsou totéž co v Brdech. Paprsky afrického slunce vás zdánlivě udržují bez pohybu jako nitě zmrtvěle visící marionetu.
Čtete správně, jde o africké slunce. Jsme sice geograficky v Evropě, v nejzazším cípu nejjižnější komarky čili okresu valencijské autonomie Vega Baja. Ale klimaticky patří tenhle kout Španělska Africe. Vinice u obce La Mata představuje nejvyprahlejší část Valencie. Vinobraní v La Mata nastává díky africkému klimatu, pro něž víno dozrává dřív, jako první ve Španělsku a často i v Evropě. A k Africe patří tohle místo v jistém smyslu nejen klimaticky.
Na žhavé půdě
Jsme na seizmicky aktivní půdě. Právě tady, cestou na vinici u La Mata, což je dnes předměstská čtvrť města Torrevieja, z městečka Guardamar pár kilometrů severněji na ústí řeky Segura, možná překračujeme hranici mezi euroasijskou a africkou kontinentální deskou, které se tu srážejí. Což sehrálo pro zdejší víno důležitou roli.
Občas, třeba při nákupu, slyšíte z ulice střelbu, ale prodavač jen suše řekne: „Terremoto.“