Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Dáme si gnoči a smúsí, po jídle cécéá pucle. Jak dnes mluvíme? Ve finále žádná hitparáda

Cizinci by se leckdy divili, jak si Češi tvořivě upravili výslovnost jejich slov. Foto: Fotolia
Cizinci by se leckdy divili, jak si Češi tvořivě upravili výslovnost jejich slov. Foto: Fotolia

Objednáváte si v restauraci „koleslav“, „gnoči“ nebo „smúsí“? Všímáte si, jak často někdo dětem kupuje „pucle“? Češi si svou mluvu často zjednodušují, tápou ve výslovnosti slov cizího původu a používají řadu nových výrazů. Podle jazykovědců je to sice přirozený vývoj, školy by však měly vyjadřování dětí kultivovat.

Anglické slovo puzzle se čte [pazl], lidé v Česku ale často volí „pucle“. U této výslovnosti je patrný vliv němčiny, míní vedoucí Oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR Kamila Smejkalová. Navíc český novotvar podle ní umožňuje vytvářet odvozeniny jako třeba „puclíky“, což tuto českou výslovnost ještě podpoří.

A vzhledem k tomu, že se jedná o věc, která je spojena spíš se zábavou než s formálními situacemi (což znamená užívání převážně v rámci nespisovné komunikace), je podle Smejkalové přirozené, že tlak na původní korektní anglickou výslovnost není nijak velký.

Podle Michala Křena, vedoucího Ústavu Českého národního korpusu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, může jít i o „kontaminaci pizzou“. Člověk tedy přečte „zz“ jako „c“, jak je zvyklý z italského slova pizza. Křen ale upozorňuje, že jde jen o jeho vysvětlení, které v korpusu nenajdeme.

Co je korpus?

Soubor počítačově uložených textů, který slouží k jazykovému výzkumu. Je v něm možné vyhledávat slova a slovní spojení v kontextu a zjišťovat frekvenci jejich výskytu, typičnost jejich použití v různých druzích textu i vývoj v čase.

Český národní korpus je akademický projekt zaměřený na budování rozsáhlého počítačového korpusu, který slouží k mapování češtiny. Pracuje na něm Ústav Českého národního korpusu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

O čem to „pucle“ je?

Podle Křena můžeme díky korpusu v publicistice obecně vysledovat zvyšující se neformálnost projevu a to, jaké obraty se používají. Například v posledních letech velmi populární výraz „je to o tom“. Korpus sbírá soubory textů, které odrážejí současný jazyk. Díky němu mají jazykovědci hodně dat za posledních 20 let vývoje publicistiky, a dokážou tak zjistit, používání kterých slov roste nejvíc a které výrazy se nejvíc proměňují.

Některá častá slova odrážejí novou realitu – jako internet, server či web. Slovo esemeska se objevilo poprvé teprve přibližně před 20 lety. A dovedete si dnes bez něj řeč představit?

Teprve se prý ukáže, jestli je slovo „pucle“ módní a časem zmizí, nebo jestli naopak zmizí slovo skládačka, anebo jestli budou nějakou dobu existovat vedle sebe. Roli může hrát i to, že slovo „pucle“ je kratší. Lidé totiž podle Křena mají tendenci požívat výrazy, které jsou kratší a jednodušší, ačkoliv nejde o jediný faktor, který hraje roli.

Jako nesprávnou už ale dnes výslovnost [pucle] označit nejde. Slovník neologismů ji již v roce 1998 zmínil jako hovorovou (tedy i spisovnou), připomíná Michaela Lišková z Oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český Akademie věd.

„Ňoky“ a „kchoulsló“

Populární je v poslední době i vyslovovat italské slovo gnocchi typicky českým způsobem „gnoči“ (správně italsky je to ovšem [ňoky], odtud ostatně pochází české slovo nok). „Gnoči“ můžete slyšet dokonce i od obsluhy stravovacího zařízení, které se na těstoviny specializuje.

Podle Smejkalové je výslovnost u slov tohoto typu dána tím, že mluvčí mají větší povědomí spíš o zásadách anglické výslovnosti než té italské či francouzské. Tedy když to otočíme: člověk neví, že gnocchi je italsky ani jak se to v tomto jazyce vyslovuje.

Jako další příklad Smejkalová uvádí nesprávnou – v těchto případech mylně částečně anglickou – výslovnost francouzských názvů Carrefour jako „kérfúr“ (namísto „kárfúr“) a Societé Générale jako „dženerl“ („ženeral“).

S oblíbeným salátem ze zelí a se zálivkou (pardon, dressingem) zvaným coleslaw, stejně jako s původem tohoto slova je to naopak: kolik Čechů ví, že to podivně vypadající slovo je anglické? (Vyslovuje se [kchoulsló]. Ovšem ještě předtím slovo přišlo do angličtiny z holandského koolsla, vyslovuj [kólsla].)

U nás je to prostě koleslav. Zkuste si salát objednat s anglickou výslovností. Bude obsluha rozumět, co po ní chcete? Křenovi připadá výslovnost analogicky se slovem Boleslav půvabná. Lišková uvádí, že „koleslav“ lze slyšet i v Českém rozhlase.

Lucie Jílková z Ústavu pro jazyk český AV ČR publikovala příspěvek o různých výslovnostech slova smoothie (hustý ovocný nápoj z čerstvého ovoce s mlékem, jogurtem nebo zmrzlinou) v současné češtině.

Slovo je to těžké, protože obsahuje pro Čechy obtížné spojení th, tedy ono t označované v zápisu výslovnosti obvykle znakem ð. Jílková provedla výzkum na 60 studentech středních a vysokých škol a možných českých výslovností tohoto slova napočítala neuvěřitelných 14. Od správného [smúθí] (osm respondentů) přes „smútý“ (28), „smúsí“ (10), „smoutý“ a „smúzí“ až dokonce po – kdoví, kam na to Češi chodí – „smúcí“ a „smúví“.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Z. K. R. A. T. K. Y.

Módní je v poslední době i tendence číst zkratky nehláskovaně. I v médiích tak můžete slyšet, že zasedala bankovní rada „čnb“ namísto správného „čé en bé“.

Časté, dokonce v hlavním zpravodajském pořadu České televize Události i mezi moderátory Českého rozhlasu, je také vyslovování „řsd“ a „sždc“ namísto správného „eř es dé“ a „es žet dé cé“. Boj s písmenem Ř vzdávají mluvčí i v případě zkratky „řlp“.

Klidně tak ve zprávách můžete slyšet, že poslanci ó dé es kritizují postup bankovní rady čnb. ODS ovšem jako „o-d-s“ nikdo nevysloví, stejně jako třeba všichni správně vyhláskují „čé es es dé“.

Obráceně je to s dnes oblíbeným hláskováním zkratky „cé cé á“. Mnozí vyslovují hlásky správně, jenže přitom mylně čtou zkratkové slovo cca, jako by šlo o iniciály tří slov začínajících písmeny C, C a A (přitom se cca nepíše velkými písmeny). Ve skutečnosti jde o kontrakční zkratku slova circa (čteno správně [cirka]) znamenající přibližně, asi.

K dokonalosti populární výslovnost „cécéá“ dovede ten, kdo je schopen slova zdvojit a říct, že „se to stalo cé cé á asi desetkrát“. Zaslechnuto autorem před několika dny v MHD („em há dé“, nikoliv „mhd“).

Podle Křena může být důvodem „popularity ‚cé cé á‘“ i to, že už dnes hodně lidí netuší, čeho zkratka to je a jak by se měla číst. Také prý může jít o snahu o přesnější vyjadřování.

Obtížnému „eř“ ale možná můžeme poděkovat aspoň za to, že nás zachraňuje před tím, abychom začali slýchat „náměstí bé eř í Synků“.

Jazykovědci vysvětlují, že vývoj jazyka je přirozený. Lišková přirovnává slovní zásobu k hluboké vodě: zatímco v hlubinách proudí voda sotva znatelně, její hladina je neustále čeřena větrem, dopady dešťových kapek či skákajícími rybkami.

„Nová slova zaznamenáváme v Ústavu pro jazyk český každý den. Jazykovou dynamiku však nepředstavuje jen vznik slov zcela nových. V řadě případů jde o proměny a obměny už známých slov. Mění se jejich význam, spojitelnost, stylový příznak i citové zabarvení. A jde konečně i o frekvenci slov, o častost jejich užití, která je velmi nápadným znakem,“ doplňuje Lišková.

Podle Křena se jazyk mění společně se společností. Jen je výskyt nových slov v poslední době možná rychlejší, protože takový je vývoj celé společnosti.

Když čtyřicítka je nová třicítka

K často slýchaným obratům v posledních letech patří i výrazy „ve finále“ (ne v tom sportovním smyslu, ale ve významu „nakonec“) a „žádná hitparáda“ (namísto třeba „nic mimořádného“).

Lišková k tomu přidává další příklady novotvarů z poslední doby, opakem „žádné hitparády“ může být „to je nejvíc“ (něco mimořádně skvělého). Nespokojenost s něčím přístupem můžete vyjádřit konstatováním, že „dělá vofuky“ (zbytečně něco komplikuje, zdržuje, uráží se).

Poměrně nové je v češtině i to, že „X je nové Y“. Prostě něco přichází do módy, a nahrazuje tak předchozí oblíbenou, oceňovanou nebo obvyklou věc. Může to souviset i s nedávným americkým seriálovým hitem Oranžová je nová černá. Říkáme, že „tepláky jsou nové kalhoty“, „sociální sítě jsou nová televize“, a jestli vás děsí, že vám bude brzy čtyřicet, tak to vůbec nemusí, protože „čtyřicítka je nová třicítka“, zmiňuje příklady z praxe Lišková.

Ale zpátky k „finále“ a „hitparádě“. Důkaz, že popularita těchto obratů roste, najdeme opět v národním korpusu. Křen upozorňuje, že případ „finále“ se hůř zkoumá, jelikož se slovo často používá ve sportovním kontextu, který lze těžko mechanicky odfiltrovat. Přesto je však nárůst vidět, a to za posledních sedm let zhruba na dvojnásobek.

Nárůst užití výrazu „žádná hitparáda“ v publicistice, která je podle Křena jazykovým změnám kromě sociálních médií nejpřístupnější, je dohledatelný mnohem jednodušeji. Takže víme, že od roku 2010, kdy se přibližně objevil v běžném užívání, jeho výskyt vzrostl na pětinásobek.

Nesplynout s tím, jak běžně hovoříme

Možný budoucí vývoj češtiny nastiňuje Křen, když se znalostí korpusu říká, že lexikální záležitosti typu „ve finále“ nejsou tak významné. Zjednodušuje se jazykový systém, mizejí nejen přechodníky, ale třeba také přivlastňovací adjektiva. Neřekneme už „Lenčiny boty“, ale spíš „Lenky boty“. Jde o jev, kdy přívlastek před jménem nevykazuje shodu: „Lenky boty, bez Lenky bot, tam už žádná shoda není,“ popisuje Křen.

Podobný jev můžeme vysledovat u výrazů „online kalendář“, „Erasmus program“, „C vitamin“ a podobně, kde je první částí většinou cizí slovo, které se neskloňuje ani se z něj nevytvářejí slova odvozená, i když by to čeština umožňovala, jako například „onlinový“ nebo „erasmovský“.

„Moje dcera teď dokonce řekla, že si ve škole zapomněla ‚svoje výtvarka věci‘. Přitom šlo říct normálně česky ‚věci na výtvarku‘. Jenže ono je tak lákavé dát před slovo ‚věci‘ atribut, který říká, že ty věci mají něco společného s výtvarkou, a nemuset se přitom obtěžovat vyjadřováním vztahů mezi nimi,“ uvádí Křen, podle něhož jde o reakci jazyka na rychle se měnící realitu, které musí přizpůsobovat svoje prostředky: potřebuje na adaptaci čas, a ten nemá.

Ačkoliv nelze jít proti přirozenému vývoji jazyka, školáci by se podle něj měli učit rétorice, argumentaci a čtenářské gramotnosti. Nezabývat se tolik pravopisem a větnými rozbory, ale snažit se o kultivovanější vyjadřování.

Vždyť si představte, že by socialistický „er-en-dé-er“ z písně Ivana Mládka nejel za socialismu se svým „dé-ká-wé es-pé-zet á-bé-té 25–50 z pé-el-er do em-el-er přes čé-es-es-er“ a ve slavné scéně Pelíšků by prostořeká dcera poučovala otce o tom, jak vypadají nefalšované „gnoči“! To by, uznejte, ve finále nebyla žádná hitparáda.

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější