Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pomsta trollí farmy. Přečtěte si druhou ukázku z knihy Jessikky Aro Putinovi trollové

Jessikka Aro: Putinovi trollové. Foto: Kateřina Andělová, Deník N
Jessikka Aro: Putinovi trollové. Foto: Kateřina Andělová, Deník N

Finská novinářka Jessikka Aro popsala fungování petrohradské trollí továrny na dezinformace, kterou financoval ruský oligarcha blízký prezidentu Vladimiru Putinovi. Výsledky její práce vyústily v drsnou mstu. Přesto se novinářka nevzdala a v knize Putinovi trollové líčí nejen svůj příběh, ale i známé případy kritiků dezinformačních aktivit, jako je finančník Bill Browder či vyšetřovatel skupiny Bellingcat Eliot Higgins. Knihu do češtiny přeložila Lenka Fárová. Přinášíme ukázku z kapitoly Savuškina 55.

Knihu Putinovi trollové najdete na našem e-shopu.

V únoru 2015 jsem dělala rozhovory s finskými uživateli internetu a ověřovala tipy, které mi lidé ke crowdsourcingovému článku posílali. Současně s tím jsem se chystala na cestu do Petrohradu. Chtěla jsem prozkoumat trollí farmu, o jejíž existenci se tenkrát moc nevědělo.

Zaměstnavatel mi na cestu jako parťáka přidělil zkušeného zahra­ničního redaktora Miku Mäkeläinena. Na místě nám měla pomoct vy­nikající ruská novinářka Irina Tumakovová.

Agentura pro výzkum internetu, která se nachází na okraji Petro­hradu na ulici Savuškina, si jako obor své činnosti zaregistrovala vý­voj softwaru a výzkum veřejného mínění. Nové zaměstnance najímala na webech s pracovními nabídkami: copywritery, optimalizátory vyhledávačů, manažery obsahu a grafické designéry. Zaměstnancům nabízela na petrohradské poměry závratných 400 až 650 eur za měsíc.

Na mnohých pozicích práce zahrnovala i vytváření a moderování obsahu ve dvanáctihodinových směnách včetně nočních. Zajímavé by­lo, že část pozic vyžadovala znalost angličtiny.

Chtěli jsme ale získat víc detailních informací. Na moji žádost Irina telefonicky odpověděla na nabídku v inzerátu a předstírala, že má zájem o práci copywriterky. Ptala se, o jakých tématech by na této pozici psala. Náborový pracovník jí sdělil, že copywriteři píšou zprávy, zvláště politické, a také v angličtině. Manažer obsahu má podobnou práci: píše o zadaných politických tématech, také v angličtině. Když se Irina dotá­zala, proč se vyžaduje práce s vyhledávači, slíbil jí pracovník bližší in­formace při osobním pohovoru.

Získali jsme tak věrohodné důkazy o tom, že už v roce 2015 byla z Petrohradu vedená mnohojazyčná a mezinárodní propagandistická operace, která využívala falešné zprávy a sociální sítě k politickému ovlivňování, a to v nepřetržitém čtyřiadvacetihodinovém provozu.

Už v roce 2013 pronikla na farmu investigativní novinářka Alexandra Garmažapovová a napsala o tom skvělou reportáž pro list Novaja gazeta. Získat práci na farmě bylo podle ní snadné. Náboro­vý pracovník jí při pohovoru řekl, kolik ruských představitelů včetně poslanců Dumy osobně zná. Také jí sdělil, že se účastnil vzdělávacího tábora pro mládež u jezera Seliger, který organizuje Kremlem řízená mládežnická organizace Naši.

Garmažapovová odhalila, že pracovníci farmy mají za úkol v tex­tech házet špínu na Spojené státy a na zástupce opozice Alexeje Naval­ného. Než dala výpověď, uložila si práci všech trollů na flashdisk a in­formace pak použila ve své reportáži.

Kniha Putinovi trollové se ve Finsku stala bestsellerem. V češtině vychází poprvé v naší Edici N.

Během pobytu v Petrohradě jsme se s Garmažapovovou setkali a několikrát jsme navštívili i farmu samotnou. Jedna operace s falešný­mi zprávami probíhala v prvním patře čtyřpatrové kancelářské budovy: vytvářely se tam články pro webové stránky RIA Fan. Tvrdilo se o nich, že vznikly na Ukrajině, přestože ve skutečnosti pocházely z Ruska.

Setkali jsme se s ředitelem „zpravodajské agentury“ Jevgenijem Zubarevem a za hustého sněžení s ním dělali rozhovor před budovou trollí farmy. Popřel, že by zaměstnával trolly nebo že disponuje rozpočtem na vytváření propagandistického obsahu pro sociální sítě, ačkoliv jsme z prověřených zdrojů získali informace, že stejní pracovníci působí v rámci jeho operace i v jiných odděleních trollí farmy, které jsou na komentáře na sociálních sítích zaměřené.

„Když je naše kancelář obviňovaná z toho, že zaměstnává trolly, je to lež. Lidé, kteří takovým tvrzením věří, jsou prostoduší. Podle mě je to výsledek propagandistické války,“ sdělil nám Zubarev s vážnou tváří.

Navíc tvrdil, že webové stránky RIA Fan byly založeny jen kvůli byz­nysu. Řekl, že jednal například s ruskou bankou Sberbank a že hledá způsoby, jak vydělat. Jenže ani v té době, ani v současnosti na tomto webu nejsou reklamy, paywally nebo jiné nabídky pro čtenáře, takže ja­kákoliv tvorba zisku je nemožná.

Jednu věc však Zubarev přiznal: jeho web zveřejňuje neověřené informace – „stejně jako všechna ostatní média“, dodal.

Světla na farmě zářila dnem i nocí. Noční směny se podle mého daly vysvětlit jediným způsobem: šlo o to, ovlivňovat internet v různých časových pásmech. Narušování internetových diskusí a ovlivňování názorů v reálném čase, kdy se diskuse odehrávají například ve Spojených státech, znamenalo pracovat v Petrohradě v nočních směnách.

Před cestou jsem dostala varování, že trollí farmu pravděpodobně stráží ruská služba vnitřní bezpečnosti FSB. Shodou šťastných okolností nám sám pracovník místní ochranky potvrdil přímé propojení vlády s farmou.

K ojedinělému prozrazení došlo, když jsem druhý den fotografovala a natáčela s Irinou na video prostor před trollí farmou a hlavní vchod. Z budovy vylezl strážný, vyhrožoval, že zavolá policii, a udělal chybu. Prohlásil – a byl přitom zvěčněn na videu –, že bychom měly vypad­nout, protože stojíme před „vládní budovou“.

Vládní objekty jsou v Rusku zvlášť střežené. Díky prezidentskému výnosu získaly v roce 1998 zvláštní status. Patří mezi ně policejní sta­nice, vojenské základny, kanceláře FSB a jaderné elektrárny.

Když strážný nazval údajně kancelářskou budovu Agentury pro vý­zkum internetu „vládním objektem“, potvrdil, že nejde o jen tak něja­kou výzkumnou instituci nebo komerční zpravodajskou agenturu, ale že je to součást ruských vládních struktur.

Pokusili jsme se také požádat o rozhovor desítky zaměstnanců, kteří odcházeli a přicházeli ráno a večer v devět hodin, kdy se střída­ly směny, ale nikdo s námi mluvit nechtěl. Zakrývali si obličej šálami a procházeli kolem nás s hlavou odvrácenou na opačnou stranu.

Někteří prohlásili, že nemají oprávnění s námi mluvit. Později jsem se dozvěděla, že podepsali přísnou dohodu o utajení.

Grafické zpracování vzniklo přímo pro Edici N. Jeho autorkou je Eva Škrovinová. Foto: Kateřina Andělová, Deník N

Po návratu domů jsme s Mikou připravili několik reportáží pro různé pořady a zpravodajské relace Yleisradia. Jedna webová reportáž o trollí farmě byla na můj popud přeložená do angličtiny, protože obsa­hovala množství dřív neviděného obrazového materiálu a detaily, které byly relevantní také pro mezinárodní publikum. […]

Moje pronásledování opět zesílilo a tentokrát se jeho cílem stal i kolega Mika Mäkeläinen. Na Twitteru nás trollové obviňovali, že jsme uplatili lidi, se kterými jsme v Petrohradě dělali rozhovory. Komentáře na Facebooku tvrdily, že jsme si to celé vymysleli. Naše fotografie někdo vložil do zesměšňující fotomontáže, v níž bylo logo NATO pro­pojené se svastikou, označil nás za protiruské mediální prostituty a tvrdil, že zasíváme nenávist vůči Rusku.

Pomocí kampaní na sociálních sítích se Finy znovu podařilo pře­svědčit, aby uvěřili lžím o mně i kolegovi, přestože jsme se při repor­tážích řídili veškerými novinářskými pravidly i etikou a dodržovali fin­ské i ruské zákony. Obrovské množství lidí dál šířilo nepodložená ob­vinění a odmítlo informaci, kterou jsme se jim o nové technice v ruské informační válce pokusili zprostředkovat.

Ze všeho nejnepochopitelnější se mi zdálo, že skuteční Finové, kte­ří by měli být vzdělaní a gramotní, raději skočili na hloupou fotomon­táž, místo aby si přečetli naši reportáž a pochopili její obsah.

V tomto jsou hlavní strůjci ruské informační války nesmírně ši­kovní: vedou operace, které jsou eticky neudržitelné, někdy nezákon­né, porušují lidská práva nebo mezinárodní zákony, přesto dokážou odvrátit kritickou a nepřátelskou diskusi od sebe a namířit ji na toho, kdo informaci přinesl. Bylo opravdu zvláštní číst si tvrzení o „šíření propagandy“ mířená na mě a Miku, když pravým adresátem této kriti­ky měla být ruská trollí farma a její stratégové.

Čím víc jsem však zkoumala téma této knihy, tedy diskreditaci osoby v internetovém prostoru, tím jasnější bylo, že kremelští mistři očerňování neumějí jen šikovně přesouvat pozornost. Šlo také o jejich vykalkulovanou a v mnoha případech úspěšnou strategii. Zvláštní rus­ká bojová propaganda se používá proti jednotlivci, protože to funguje: označí dané osoby a oslabí věrohodnost jejich sdělení.

Do kampaně se zapojili známí a vlivní Finové. Ve facebookové sku­pině Ruská trollí armáda mi nadával Peter Saramo, parlamentní úřed­ník a tajemník výboru pro záležitosti Evropské unie. Bývalý sociálnědemokratický poslanec Mikko Elo o mně na svém Facebooku a na blo­gu na portálu Uusi Suomi zahájil pomlouvačnou a lživou kampaň už na podzim předchozího roku a pokračoval i v létě 2018. Také známí Bäckmanovi facebookoví přátelé – podnikatel v trajekto­vé dopravě Peter Iiskola a právník Jon Hellevig, který na facebookové zdi vyhrožoval operní pěvkyni Karitě Mattilaové znásilněním poté, co od­mítla vystoupit s Putinovým stoupencem – přikládali na sociálních sí­tích další polínka na stále větší vatru. Hellevig mě kupříkladu na zdi své­ho facebookového přítele Johana Bäckmana otituloval „nacistická děvka“.

V roce 2018 byl Hellevig odsouzen za pomluvu Karity Mattilaové a nebezpečné vyhrožování k šedesáti dnům trestu nepodmíněně a k zaplacení odškodného za psychické utrpení ve výši 2800 eur.

Bäckman mi ovšem psal dál. Několik měsíců po zveřejnění reportáží využili trollové k podněcování organizované nenávisti novou facebookovou funkci – vytvoření události. Pomocí ní lze organizovat různé akce a kohokoliv na ně pozvat. Anonymní aktivisté založili událost, jejímž prostřednictvím pozvali lidi na demonstraci proti „trollí farmě na Yleisradiu“. Atmosféru dokreslily urážky mě i Miky, požadavky na uzavření Yleisradia a výhrůžky, že demonstranti dojdou před budovu a budou žádat vysvětlení, proč šíříme propagandu, a ponesou přitom transparenty s popisem našich trestných činů.

Nakonec hrstka lidí na místo opravdu dorazila. Přestože bylo demonstrantů mnohem méně než těch, kdo na Facebooku akci komentovali, operace ukázala, že Facebook lze úspěšně a anonymně využít k vytvoření nepřátelské protestní nálady a dostat tak lidi do ulic.

V knize Putinovi trollové líčí autorka nejen svůj příběh, ale i známé případy dalších kritiků dezinformačních aktivit, jako je finančník Bill Browder či vyšetřovatel skupiny Bellingcat Eliot Higgins a mnoho dalších.

O dva roky později se zjistilo, že trollí farma s využitím facebooko­vé události zorganizovala demonstrace na ulicích ve Spojených stá­tech: jedna z demonstrací vyprovokovaných trollí farmou byla proti imigraci a muslimům, druhé setkání sezvané na tutéž ulici naopak na jejich podporu. Zaměstnanci farmy se jistě zasmáli, když lidi v cizí ze­mi přiměli skákat tak, jak oni pískají.

Ti, kdo se mě snažili zastrašit, se mi chtěli dostat pod kůži stále osob­něji a psychologicky propracovaněji. Někdo mi na neveřejné telefonní čís­lo napsal textovou zprávu a tvrdil, že je můj otec, který zemřel o dvacet let dřív. „Můj otec“ mi oznámil, že žije a že mě sleduje. Můj otec ovšem ne­byl veřejně známá osoba, takže mi došlo, že ať už tu zprávu poslal kdoko­liv, musel si pečlivě nastudovat můj dosavadní život a byl schopný použít brutální metody, aby mě zmanipuloval a odvrátil mou pozornost od práce.

Naštěstí jsem si tuhle esemesku přečetla cestou na schůzku s přítelem. Když jsem ho spatřila, pevně jsem ho objala, aby se mi nepodlomily nohy. Kdo zprávu poslal, policie nezjistila.

Putinovy trolly i další tituly z Edice N si můžete objednat na e-shopu Deníku N.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Dezinformace

Edice N

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější