Pomsta trollí farmy. Přečtěte si druhou ukázku z knihy Jessikky Aro Putinovi trollové
Finská novinářka Jessikka Aro popsala fungování petrohradské trollí továrny na dezinformace, kterou financoval ruský oligarcha blízký prezidentu Vladimiru Putinovi. Výsledky její práce vyústily v drsnou mstu. Přesto se novinářka nevzdala a v knize Putinovi trollové líčí nejen svůj příběh, ale i známé případy kritiků dezinformačních aktivit, jako je finančník Bill Browder či vyšetřovatel skupiny Bellingcat Eliot Higgins. Knihu do češtiny přeložila Lenka Fárová. Přinášíme ukázku z kapitoly Savuškina 55.
Knihu Putinovi trollové najdete na našem e-shopu.
V únoru 2015 jsem dělala rozhovory s finskými uživateli internetu a ověřovala tipy, které mi lidé ke crowdsourcingovému článku posílali. Současně s tím jsem se chystala na cestu do Petrohradu. Chtěla jsem prozkoumat trollí farmu, o jejíž existenci se tenkrát moc nevědělo.
Zaměstnavatel mi na cestu jako parťáka přidělil zkušeného zahraničního redaktora Miku Mäkeläinena. Na místě nám měla pomoct vynikající ruská novinářka Irina Tumakovová.
Agentura pro výzkum internetu, která se nachází na okraji Petrohradu na ulici Savuškina, si jako obor své činnosti zaregistrovala vývoj softwaru a výzkum veřejného mínění. Nové zaměstnance najímala na webech s pracovními nabídkami: copywritery, optimalizátory vyhledávačů, manažery obsahu a grafické designéry. Zaměstnancům nabízela na petrohradské poměry závratných 400 až 650 eur za měsíc.
Na mnohých pozicích práce zahrnovala i vytváření a moderování obsahu ve dvanáctihodinových směnách včetně nočních. Zajímavé bylo, že část pozic vyžadovala znalost angličtiny.
Chtěli jsme ale získat víc detailních informací. Na moji žádost Irina telefonicky odpověděla na nabídku v inzerátu a předstírala, že má zájem o práci copywriterky. Ptala se, o jakých tématech by na této pozici psala. Náborový pracovník jí sdělil, že copywriteři píšou zprávy, zvláště politické, a také v angličtině. Manažer obsahu má podobnou práci: píše o zadaných politických tématech, také v angličtině. Když se Irina dotázala, proč se vyžaduje práce s vyhledávači, slíbil jí pracovník bližší informace při osobním pohovoru.
Získali jsme tak věrohodné důkazy o tom, že už v roce 2015 byla z Petrohradu vedená mnohojazyčná a mezinárodní propagandistická operace, která využívala falešné zprávy a sociální sítě k politickému ovlivňování, a to v nepřetržitém čtyřiadvacetihodinovém provozu.
Už v roce 2013 pronikla na farmu investigativní novinářka Alexandra Garmažapovová a napsala o tom skvělou reportáž pro list Novaja gazeta. Získat práci na farmě bylo podle ní snadné. Náborový pracovník jí při pohovoru řekl, kolik ruských představitelů včetně poslanců Dumy osobně zná. Také jí sdělil, že se účastnil vzdělávacího tábora pro mládež u jezera Seliger, který organizuje Kremlem řízená mládežnická organizace Naši.
Garmažapovová odhalila, že pracovníci farmy mají za úkol v textech házet špínu na Spojené státy a na zástupce opozice Alexeje Navalného. Než dala výpověď, uložila si práci všech trollů na flashdisk a informace pak použila ve své reportáži.
Během pobytu v Petrohradě jsme se s Garmažapovovou setkali a několikrát jsme navštívili i farmu samotnou. Jedna operace s falešnými zprávami probíhala v prvním patře čtyřpatrové kancelářské budovy: vytvářely se tam články pro webové stránky RIA Fan. Tvrdilo se o nich, že vznikly na Ukrajině, přestože ve skutečnosti pocházely z Ruska.
Setkali jsme se s ředitelem „zpravodajské agentury“ Jevgenijem Zubarevem a za hustého sněžení s ním dělali rozhovor před budovou trollí farmy. Popřel, že by zaměstnával trolly nebo že disponuje rozpočtem na vytváření propagandistického obsahu pro sociální sítě, ačkoliv jsme z prověřených zdrojů získali informace, že stejní pracovníci působí v rámci jeho operace i v jiných odděleních trollí farmy, které jsou na komentáře na sociálních sítích zaměřené.
„Když je naše kancelář obviňovaná z toho, že zaměstnává trolly, je to lež. Lidé, kteří takovým tvrzením věří, jsou prostoduší. Podle mě je to výsledek propagandistické války,“ sdělil nám Zubarev s vážnou tváří.
Navíc tvrdil, že webové stránky RIA Fan byly založeny jen kvůli byznysu. Řekl, že jednal například s ruskou bankou Sberbank a že hledá způsoby, jak vydělat. Jenže ani v té době, ani v současnosti na tomto webu nejsou reklamy, paywally nebo jiné nabídky pro čtenáře, takže jakákoliv tvorba zisku je nemožná.
Jednu věc však Zubarev přiznal: jeho web zveřejňuje neověřené informace – „stejně jako všechna ostatní média“, dodal.
Světla na farmě zářila dnem i nocí. Noční směny se podle mého daly vysvětlit jediným způsobem: šlo o to, ovlivňovat internet v různých časových pásmech. Narušování internetových diskusí a ovlivňování názorů v reálném čase, kdy se diskuse odehrávají například ve Spojených státech, znamenalo pracovat v Petrohradě v nočních směnách.
Před cestou jsem dostala varování, že trollí farmu pravděpodobně stráží ruská služba vnitřní bezpečnosti FSB. Shodou šťastných okolností nám sám pracovník místní ochranky potvrdil přímé propojení vlády s farmou.
K ojedinělému prozrazení došlo, když jsem druhý den fotografovala a natáčela s Irinou na video prostor před trollí farmou a hlavní vchod. Z budovy vylezl strážný, vyhrožoval, že zavolá policii, a udělal chybu. Prohlásil – a byl přitom zvěčněn na videu –, že bychom měly vypadnout, protože stojíme před „vládní budovou“.
Vládní objekty jsou v Rusku zvlášť střežené. Díky prezidentskému výnosu získaly v roce 1998 zvláštní status. Patří mezi ně policejní stanice, vojenské základny, kanceláře FSB a jaderné elektrárny.
Když strážný nazval údajně kancelářskou budovu Agentury pro výzkum internetu „vládním objektem“, potvrdil, že nejde o jen tak nějakou výzkumnou instituci nebo komerční zpravodajskou agenturu, ale že je to součást ruských vládních struktur.
Pokusili jsme se také požádat o rozhovor desítky zaměstnanců, kteří odcházeli a přicházeli ráno a večer v devět hodin, kdy se střídaly směny, ale nikdo s námi mluvit nechtěl. Zakrývali si obličej šálami a procházeli kolem nás s hlavou odvrácenou na opačnou stranu.
Někteří prohlásili, že nemají oprávnění s námi mluvit. Později jsem se dozvěděla, že podepsali přísnou dohodu o utajení.
Po návratu domů jsme s Mikou připravili několik reportáží pro různé pořady a zpravodajské relace Yleisradia. Jedna webová reportáž o trollí farmě byla na můj popud přeložená do angličtiny, protože obsahovala množství dřív neviděného obrazového materiálu a detaily, které byly relevantní také pro mezinárodní publikum. […]
Moje pronásledování opět zesílilo a tentokrát se jeho cílem stal i kolega Mika Mäkeläinen. Na Twitteru nás trollové obviňovali, že jsme uplatili lidi, se kterými jsme v Petrohradě dělali rozhovory. Komentáře na Facebooku tvrdily, že jsme si to celé vymysleli. Naše fotografie někdo vložil do zesměšňující fotomontáže, v níž bylo logo NATO propojené se svastikou, označil nás za protiruské mediální prostituty a tvrdil, že zasíváme nenávist vůči Rusku.
Pomocí kampaní na sociálních sítích se Finy znovu podařilo přesvědčit, aby uvěřili lžím o mně i kolegovi, přestože jsme se při reportážích řídili veškerými novinářskými pravidly i etikou a dodržovali finské i ruské zákony. Obrovské množství lidí dál šířilo nepodložená obvinění a odmítlo informaci, kterou jsme se jim o nové technice v ruské informační válce pokusili zprostředkovat.
Ze všeho nejnepochopitelnější se mi zdálo, že skuteční Finové, kteří by měli být vzdělaní a gramotní, raději skočili na hloupou fotomontáž, místo aby si přečetli naši reportáž a pochopili její obsah.
V tomto jsou hlavní strůjci ruské informační války nesmírně šikovní: vedou operace, které jsou eticky neudržitelné, někdy nezákonné, porušují lidská práva nebo mezinárodní zákony, přesto dokážou odvrátit kritickou a nepřátelskou diskusi od sebe a namířit ji na toho, kdo informaci přinesl. Bylo opravdu zvláštní číst si tvrzení o „šíření propagandy“ mířená na mě a Miku, když pravým adresátem této kritiky měla být ruská trollí farma a její stratégové.
Čím víc jsem však zkoumala téma této knihy, tedy diskreditaci osoby v internetovém prostoru, tím jasnější bylo, že kremelští mistři očerňování neumějí jen šikovně přesouvat pozornost. Šlo také o jejich vykalkulovanou a v mnoha případech úspěšnou strategii. Zvláštní ruská bojová propaganda se používá proti jednotlivci, protože to funguje: označí dané osoby a oslabí věrohodnost jejich sdělení.
Do kampaně se zapojili známí a vlivní Finové. Ve facebookové skupině Ruská trollí armáda mi nadával Peter Saramo, parlamentní úředník a tajemník výboru pro záležitosti Evropské unie. Bývalý sociálnědemokratický poslanec Mikko Elo o mně na svém Facebooku a na blogu na portálu Uusi Suomi zahájil pomlouvačnou a lživou kampaň už na podzim předchozího roku a pokračoval i v létě 2018. Také známí Bäckmanovi facebookoví přátelé – podnikatel v trajektové dopravě Peter Iiskola a právník Jon Hellevig, který na facebookové zdi vyhrožoval operní pěvkyni Karitě Mattilaové znásilněním poté, co odmítla vystoupit s Putinovým stoupencem – přikládali na sociálních sítích další polínka na stále větší vatru. Hellevig mě kupříkladu na zdi svého facebookového přítele Johana Bäckmana otituloval „nacistická děvka“.
V roce 2018 byl Hellevig odsouzen za pomluvu Karity Mattilaové a nebezpečné vyhrožování k šedesáti dnům trestu nepodmíněně a k zaplacení odškodného za psychické utrpení ve výši 2800 eur.
Bäckman mi ovšem psal dál. Několik měsíců po zveřejnění reportáží využili trollové k podněcování organizované nenávisti novou facebookovou funkci – vytvoření události. Pomocí ní lze organizovat různé akce a kohokoliv na ně pozvat. Anonymní aktivisté založili událost, jejímž prostřednictvím pozvali lidi na demonstraci proti „trollí farmě na Yleisradiu“. Atmosféru dokreslily urážky mě i Miky, požadavky na uzavření Yleisradia a výhrůžky, že demonstranti dojdou před budovu a budou žádat vysvětlení, proč šíříme propagandu, a ponesou přitom transparenty s popisem našich trestných činů.
Nakonec hrstka lidí na místo opravdu dorazila. Přestože bylo demonstrantů mnohem méně než těch, kdo na Facebooku akci komentovali, operace ukázala, že Facebook lze úspěšně a anonymně využít k vytvoření nepřátelské protestní nálady a dostat tak lidi do ulic.
O dva roky později se zjistilo, že trollí farma s využitím facebookové události zorganizovala demonstrace na ulicích ve Spojených státech: jedna z demonstrací vyprovokovaných trollí farmou byla proti imigraci a muslimům, druhé setkání sezvané na tutéž ulici naopak na jejich podporu. Zaměstnanci farmy se jistě zasmáli, když lidi v cizí zemi přiměli skákat tak, jak oni pískají.
Ti, kdo se mě snažili zastrašit, se mi chtěli dostat pod kůži stále osobněji a psychologicky propracovaněji. Někdo mi na neveřejné telefonní číslo napsal textovou zprávu a tvrdil, že je můj otec, který zemřel o dvacet let dřív. „Můj otec“ mi oznámil, že žije a že mě sleduje. Můj otec ovšem nebyl veřejně známá osoba, takže mi došlo, že ať už tu zprávu poslal kdokoliv, musel si pečlivě nastudovat můj dosavadní život a byl schopný použít brutální metody, aby mě zmanipuloval a odvrátil mou pozornost od práce.
Naštěstí jsem si tuhle esemesku přečetla cestou na schůzku s přítelem. Když jsem ho spatřila, pevně jsem ho objala, aby se mi nepodlomily nohy. Kdo zprávu poslal, policie nezjistila.
Putinovy trolly i další tituly z Edice N si můžete objednat na e-shopu Deníku N.
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.