Notes: S covidem jsme dokázali, že to dokážeme. Tak si to teď nezkažme
Když jsem v říjnu odjížděla na volby do USA, v Česku právě kulminovala druhá vlna. Všichni, kdo v Americe Česko znali, se mě hned ptali: „Co se to u vás děje? Jak se to stalo?“ Přijela jsem zpátky a už jsme zase na vlně směrem dolů. Jak to udržet, o tom bude pondělní Notes.
Díkůvzdání pro Čechy není žádný velký svátek jako pro Američany, a tak teď snad kromě Mikuláše nemáme před sebou až do Vánoc žádnou velkou událost, při níž bychom se vehementně potřebovali setkávat. Může se nám tak povést to, co si asi většina země přeje – prožít klidné Vánoce či chanuku, pokud možno v kruhu přátel či rodiny. A ideálně bez roušky u sváteční večeře.
Abychom měli větší jistotu, museli bychom ještě s rozvolňováním týden počkat, vypočítala matematička Lenka Přibylová, která modeluje vývoj pandemie od jejího začátku a kterou si okamžitě nový ministr zdravotnictví Blatný pozval do expertního týmu. „Kloužeme po druhé vlně dolů. A je otázka, jestli se moc rozvolní, nebo ne. Protože je velmi jednoduché znovu nabrat směr nahoru,“ upozorňuje v rozhovoru Adély Skoupé a vyzývá: “Počkejme aspoň týden a Vánoce budou v klidu.“
Matematička Přibylová ostatně nebyla jedinou chytrou ženou na stránkách Deníku N, která umí matematické vzory aplikovat na společenské jevy. Lenka Nejezchlebová pohovořila s demografkami Dagmar Dzúrovou a Klárou Hulíkovou, které vyvracejí přezíravý postoj vůči některým zemřelým na covid. Kdo z nás ještě od popíračů neslyšel větu „Stejně by brzy umřeli“? Takže: Nebýt covidu, tak by neumřeli teď. Ať si „přezíravci“ zkusí do té věty dosadit svoji mámu nebo babičku – a pak tu větu zkusí říct znovu.
Téma je to tak zásadní, že jsme jej pro zítřejší vydání umístili na titulní stranu.
V zítřejším čísle si zároveň můžete přečíst:
– „Stejně by brzo umřeli.“ Demografky výpočtem ztracených let vyvracejí heslo „zlehčovačů“ pandemie
– Senátoři se spojili a napadli vládní restrikce u Ústavního soudu
– Biskupové znovu řeší Lipovskou. Vzbuzuje nedůvěru vůči ČT, ale není naší loutkou, říkají
– V zapadlém kraji působí jako zjevení. Kde stát selhal, začal lékař z Prahy testovat na vlastní pěst
– Týdny v izolaci, žádné návštěvy, teď ještě co pět dní testy. Senioři v domovech jsou na tom vůbec nejhůř, upozorňuje Šimůnková
– Středočeský kraj kvůli snížení daní hledá úsporu půl miliardy
Zatímco my rozvolňujeme, Německo je stále v přísném lockdownu. A zůstane tak až do 20. prosince, všímá si německý zpravodaj Pavel Polák. Vědí proč.
Na návrat do běžného provozu se skepticky dívají i ředitelé a ředitelky škol. Ti mají vážné obavy z postupného návratu žáků, protože je podle nich nemožné zajistit, aby se děti ve škole nepotkávaly, upozorňuje Markéta Boubínová. Nazývají to “naprostým šílenstvím“.
A s Markétou Boubínovou se ještě podíváme do Francie. Zatímco Američané ještě netuší, jak se jednou postaví k Donaldu Trumpovi, Francouzi už mají po dnešku představu. Bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho soudí za údajné ovlivňování soudců, za což mu hrozí deset let. Zatím se ale proces daleko nedostal, soudní jednání bylo po necelých dvou hodinách přerušeno.
Donald Trump by nejradši prezidentem USA zůstal, i když jej volilo o více než šest milionů Američanů méně než Joea Bidena a na volitele prohrál úplně stejně, jako před čtyřmi lety nad Hillary Clintonovou vyhrál. Zkouší to všemi možnými způsoby, ať už žalobami na zpochybnění výsledků, nebo působením na konkrétní aktéry. V těchto chvílích se rozhoduje jeden velmi zásadní moment ve státě Michigan, který měl být původně zcela fádním procesním úkonem. Jenže „manželka viděla divné věci“: Osud Trumpa a prezidentských voleb závisí na ženě radního v Michiganu.
A dnešní tečka bude taky z Ameriky. Vlastně z Kuby. Zatímco Trump se pokouší zvrátit výsledek voleb, zvolený prezident Biden zatím sestavuje vládu.
Oficiálně ji má představit až zítra, ale už teď víme pár jmen: Ministrem zahraničí bude muž, který hovoří francouzsky na úrovni rodilého mluvčího, velvyslankyní v OSN bude Afroameričanka a kariérní diplomatka, ve vedení národní bezpečnosti bude poprvé žena a ve vedení ministerstva pro vnitřní bezpečnost bude zase vůbec poprvé Latino muž. Alejandro Mayorcas, kubánský imigrant, jehož rodiče prchali před Castrem, dnes Bidenovi za nominaci dojemně poděkoval.
„Když jsem byl malý, Spojené státy poskytly mně a mé rodině útočiště. Teď jsem nominovaný na post ministra pro vnitřní bezpečnost, který chrání všechny Američany i ty, kteří utíkají před perzekucí a hledají lepší život pro sebe i své rodiny,“ napsal.
Takhle, přátelé, vypadá ten slavný Americký sen v praxi. Dobrou noc!
Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.
