Na dětské domovy se zapomnělo. Z vychovatelek se musely stát učitelky, místo vycházek často dělají domácí úkoly
Pandemie koronaviru doléhá i na dětské domovy. Těch jsou v Česku desítky a musejí se potýkat s nedostatkem personálu a náročnou distanční výukou dětí, které jsou různého věku a chodí do různých škol. Děti také se zavřením škol přišly o sociální kontakty, vychovatelé jsou najednou v roli učitelů. Pomohla by změna zákona.
Jídelna dětského domova v brněnské Jílové ulici připomíná ve všední listopadové dopoledne spíš školní třídu. U několika stolů sedí před počítačem nebo mobilem děti a poslouchají výklad učitelky, mají zrovna online hodinu. Vedle v pokoji si holčička a chlapec, oba asi sedmiletí, vybarvují pracovní listy. „Je to lehký. Tohle je poslední úkol, už jsme toho hodně udělali,“ chlubí se holčička, která chodí do přípravné třídy.
„Zkusíme se připojit, jestli to bude fungovat. Ale nějak nám dnes technika zlobí,“ přichází vychovatelka Zuzana Štorková. V domově pracuje od března a zažila většinou jen distanční výuku.
„Děti chodí do různých škol a každé má jinou online platformu a jiný systém. Někdo se připojuje přes Zoom, další přes Meet nebo Teamsy. Museli jsme se naučit pracovat se všemi,“ říká a znovu se pokouší připojit. Zvuk na půjčeném notebooku nefunguje, jen se sluchátky.
Pak to zkouší ještě přes svůj mobil, ale ani to se jí nepodaří. „Dnes to asi nebude. Zavoláme paní učitelce a domluvíme se s ní, co dělat,“ vzdává to nakonec. Holčička se mezitím začala bavit s kamarádkou v růžovém tričku, která komunikuje jen znakovým jazykem. „Takhle se řekne lev,“ ukazuje a rukama opisuje neviditelnou hřívu.
„Je to teď náročnější, máme méně volna. Dříve jsem pracovala většinou devět hodin odpoledne a měli jsme zajetou rutinu, takže to bylo i při osmi dětech ve skupině jednodušší,“ popisuje vychovatelka. Teď dělá běžně
