Amerika v Bílém domě nepotřebuje neřízenou střelu. Historie nabízí důstojné řešení
Analýza Igora Lukeše: Trumpa opouštějí jeho nejbližší spolupracovníci, kteří mu věřili a podporovali jej. Republikánští kongresmani ho sice padnout nenechají, ale pokud by se ukázalo, že se paktoval s Rusy, v jeho týmu už asi nebude chtít zůstat nikdo. Co čeká amerického prezidenta v roce 2019?
Rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa odstoupit od pařížské dohody o klimatických změnách, smlouvy o íránském nukleárním programu a jeho nevyzpytatelná politika vůči Severní Koreji, Putinově Rusku nebo na Blízkém východě se setkaly s kritickou reakcí mnoha odborníků. Jejich hlavním argumentem je, že Trump představuje na mezinárodní scéně riziko, protože jistá čitelnost hlavních politických aktérů je předpokladem světové stability.
Ve Spojených státech se tím řídily generace politických stratégů přinejmenším od konce druhé světové války. Jejich cílem nebylo dosáhnout nad Sovětským svazem rychlého, ale pro svět nebezpečného „vítězství“. Washington naopak ve světě trpělivě hledal partnery se společnými zájmy a budoval mezinárodní organizace, které udržely mír navzdory sovětským raketám na Kubě, krizím v Berlíně, tankovým nájezdům Rudé armády do východní Evropy a v neposlední řadě pak během mnoha nebezpečných momentů v sovětsko-amerických vztazích v osmdesátých letech.
Osobnosti jako George Marshall, Henry Kissinger, Zbigniew Brzezinski, George Shultz, James Baker nebo Brent Snowcroft znal a respektoval celý svět, a zejména jejich protivníci v Kremlu. Jejich zásluhou Západ vyhrál studenou válku a Sovětský svaz se odpotácel na smetiště dějin.
Tohle všechno se změnilo, když Donald Trump vstoupil do Bílého domu. Jako nosorožec, který omylem zabloudil do obchodu se sklem a teď se nemotorně snaží mezi regály otáčet, rozviklal Trump pilíře světového pořádku a pošlapal hodnoty, díky nimž západní demokracie v soutěži s ruským komunismem vyhrály.
A poslední zhasne…
Trumpovi příznivci, a zejména ti v Praze, se často ohánějí tvrzením, že současný vládce v Bílém domě je obětí konspirace západních médií a liberálních elit. Nechme tedy při pokusu odpovědět na otázku, co rok 2019 Trumpovi přinese, stranou názory CNN nebo analytické články New York Times, Washington Post, Guardian, Politico a dalších liberálních médií. Nevěnujme pozornost jeho kritikům, mezi které patří třeba i bývalý ředitel FBI James Comey, někdejší šéf národního zpravodajství tedy všech amerických tajných služeb James Clapper či exředitel CIA John Brennan.
Místo toho se podívejme, jak skončila řada lidí, kteří ještě před dvěma lety
