Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Stejně by brzo umřeli.“ Demografky výpočtem ztracených let vyvracejí heslo „zlehčovačů“ pandemie

Demografky Klára Hulíková (vlevo) a Dagmar Dzúrová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Demografky Klára Hulíková (vlevo) a Dagmar Dzúrová. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

V průměru ztratí Evropané, kteří zemřou v souvislosti s covidem-19, deset let života. Většina z nich ale nepatří mezi „průměrně zdravou populaci“, dá se namítnout. Demografky z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Dagmar Dzúrová a Klára Hulíková výpočet očistily a zemřelé přesunuly do nejrizikovější kategorie. Pořád ale jde o roky života… O kolik let přichází čtyřicátník, který zemře na covid-19? A kolik ztratí osmdesátiletý člověk?

„Stejně by brzo umřeli.“ Na sociálních sítích často zahlédneme tento až přezíravý postoj k úmrtím během pandemie. Podle statistik nejvíce umírají ti nejstarší a pak lidé s přidruženými nemocemi či velmi obézní, ale i ti mohli žít ještě léta. Vy jako demografky vyčíslujete takzvané ztracené roky, což je průměrný počet let, o který úmrtím přišli. Jaké ty hodnoty jsou?

Klára Hulíková: Nejdříve chci říct, že náš motiv, proč jsme se do těchto výpočtů pustily, bylo právě takové prezentování umírání na covid-19. Tohle obrovské zjednodušování nám hrozně vadí.

Ano, ti lidé by stejně umřeli, jako umřeme všichni, ale nevíme kdy. A ani u nejstarších seniorů nemůžeme vědět, kolik času by před sebou měli, nebýt covidu-19, a už vůbec ne, jak cenný čas to pro ně mohl být.

Dagmar Dzúrová: Jsem moc ráda, že vás zajímá právě toto téma, protože v debatách, kde jsme s Klárou tuhle část prezentovaly, to spíš vyšumělo. Přitom jde o zásadní sdělení.

K. H.: Jako demografka se úmrtnosti profesně věnuji, je to jedno z mých hlavních témat. Lidi občas kroutí hlavou, jak mohu dělat něco tak morbidního. Mně to morbidní vůbec nepřipadá a nedovedu si představit, jak otupělá bych musela být, abych řekla, že „ti lidé by stejně umřeli“, jak pronesli dokonce někteří z členů vlády.

Tomu rozumím. Každý člověk lpí na životě a víme, jak jsou třeba onkologičtí pacienti v těžkých finálních stadiích schopní bojovat o jakýkoliv čas navíc.

K. H.: Myslím, že je důležité přemýšlet i o vnímání věku, o jeho relativitě. Když jsme děti, trvá všechno dlouho, každý rok je obrovská část našeho života. Když jsou dítěti tři a čeká na čtvrté narozeniny, je ten rok čtvrtina jeho života.

Stejně se na to můžeme dívat z opačného gardu, když se blížíme ke konci. Pak je pro nás cenný každý rok, který může představovat třeba čtvrtinu života, který nám zbývá. Tohle už není demografie, ale nemůžeme o žádném půlroce života říct, že je bezcenný. A navíc skutečně neplatí, že na covid-19 či s covidem-19 umírají jen staří lidé.

Pojďme tedy k číslům.

D. D.: Ztracené roky života jsou

Dobří přátelé vám sdílejí kvalitní informace

Kristýna Janurová vám daruje následující článek Deníku N, který je jinak za platební bránou. Přečtete si ho zdarma jen po zadání vašeho e-mailu, který slouží jako ochrana před šířením našeho obsahu bez kontroly. Váš e-mail bude použit pouze pro odemčení článku a nabídku zvýhodněného předplatného. Pokud ji ani po měsíci nevyužijete, smažeme ho z databáze. Možnost odemykat placené články Deníku N mají všichni členové Klubu N.

Můžete také .

Covid-19

Rozhovory

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější