Rada České televize ukazuje, jak chutná moc s příchutí chaosu
Komentář Filipa Rožánka: Situace, kdy na důležitou organizaci s rozpočtem několika miliard dohlíží sbor poučených laiků, zase jednou sklízí ovoce. Sice nahnilé, ale naše.
Představte si, že řídíte velkou banku. Denně řešíte fungování věcí v hodnotě desítek a stovek milionů, ročně odpovídáte za miliardy. Ale místo dozorčí rady s léty manažerských zkušeností vás kontroluje patnáct náhodně vybraných klientů. Několikrát do měsíce se s nimi musíte sejít a čelit otázkám, jestli svou práci děláte dobře. Paní Jiřině z Trutnova se nelíbí barva židlí na pobočkách. Pan Karel, který si vzal před čtyřiceti lety novomanželskou půjčku, by nejradši zastavil poskytování spotřebitelských úvěrů. Akademik Novák, který se perfektně vyzná v katalogizaci muzejních sbírek, většinu času mlčí. Prodavačka Zuzana slyšela od kolegyně, že si může v bance vzít hypotéku, a na příští zasedání by si jí proto přála zhruba půl kila.
„Příští rok musíme upravit internetové bankovnictví kvůli přísnější regulaci. Musíme ho lépe zabezpečit,“ upozorníte své kontrolory. Paní Jiřinu to překvapí, protože internetové bankovnictví nepoužívá a neví, jestli je pro někoho vůbec potřeba. Pan Karel ho sice používá, ale zásadně nesouhlasí s čímkoliv, co přišlo z Bruselu. Paní Zuzana chce vysvětlit slovo regulace. Akademik mlčí.
Po dlouhém jednání se všichni shodnou, že problém nejde jednoduše rozhodnout, takže by chtěli na zasedání pozvat šéfa IT. Paní Jiřině přijde podezřelé, že když chtěla internetové bankovnictví vyzkoušet na svém telefonu, nefungovalo. „Proč nabízíme lidem nefunkční věci? Kolik nás to stálo? Kdo za to ponese odpovědnost?“ pálí jednu otázku za druhou. Ředitel IT trpělivě vysvětluje, že na patnáct let staré Nokii 3310 nic takového už fungovat nebude, a kromě toho si radní neplatí datový tarif.
Paní Jiřina se urazí, aby z ní nedělal hloupou. „Jsem přesvědčena, že nás je takových hodně, kteří nemáme tyhle iPhony,“ řekne s důrazem na pečlivou českou výslovnost značky. „Promiňte, je to právě naopak,“ namítnete s odkazem na data. „To teď tvrdíte vy, abyste mě uvedl v omyl,“ odpálkuje vás Jiřina, „já si prostě myslím něco jiného a na svůj názor mám právo jako kterýkoliv z mých kolegů.“
Jestli máte pocit, že takový kabaret nikdy nemůže dohlížet na podnik s miliardovým rozpočtem, poslechněte si někdy přes internet zasedání Rady České televize. Nebo se na něj běžte rovnou podívat, abyste k dadaistickému zážitku měli také obraz.
Pro mnoho lidí je nepochopitelné, proč se kolem televizních radních dělá takový humbuk a svolávají se demonstrace. Když se
