„Chystá se proti nám diskreditační kampaň.“ Velký rozhovor se šéfem BIS
Na Bezpečnostní informační službu se připravuje diskreditační kampaň, tvrdí v rozhovoru pro Deník N její ředitel Michal Koudelka. „Tyto aktivity souvisejí s naší činností, která některým skupinám velmi komplikuje jejich plány,“ tvrdí Koudelka. Mluví o svých vztazích s premiérem Andrejem Babišem nebo o největším případu, na kterém se za skoro 30 let u kontrarozvědky podílel. Potvrzuje také, že má zájem BIS vést i poté, co mu příští rok vyprší první pětiletý mandát.
Scházíme se den po 17. listopadu – Dni boje za svobodu a demokracii. Zjišťovat, zda demokratické zřízení není v ohrožení, přitom patří k hlavním úkolům BIS. Jak je na tom tedy naše demokracie?
Díky sametové revoluci je dnes Česká republika beze všech pochybností svobodnou a demokratickou zemí. Pro mě osobně je 17. listopad jednou z nejdůležitějších událostí v našich novodobých dějinách, událostí, díky níž můžeme žít ve svobodě a sami si rozhodovat o svých životech. Ale svobodu a demokracii je třeba také chránit. Jsem rád, že dnes stojím v čele BIS, která má ve své zákonem dané působnosti chránit právě demokratické principy naší země. To je velká odpovědnost, protože z této pozice vidím víc než většina ostatních občanů této země, jak je demokracie křehká a jak je potřeba ji chránit.
V čem je tak křehká? Kde jsou její slabiny a jakým čelí výzvám?
Největší slabinou při každém našem jednání je pasivita a nezájem o věci veřejné, což může být v konečném důsledku velmi nebezpečné. Začnete být pasivní, přestanete se starat o dění kolem sebe, začnete zavírat oči před nespravedlností a lží a jednoho dne zjistíte, že svoboda je pryč.
Důležité ale je, že když se tato země ocitla v těžkých dobách, dokázali se lidé semknout a držet pohromadě. To byl 17. listopad 1939, kdy se čeští studenti postavili nacistickým okupantům, to byl srpen 1968, kdy se naši lidé postavili sovětským okupantům a jejich tankům, a to byl 17. listopad 1989, kdy jsme se postavili komunistické brutalitě a zvůli. A to vždy bez ohledu na riziko perzekuce i ztráty životů. Jsem si jistý, že tento národ demokracii ctí, a bude-li třeba, bude ji i bránit. Vůbec o tom nepochybuji.
Podkopáváme si demokracii spíš sami, nebo tomu pomáhají i snahy zvenčí?
Záleží na každém z nás, jak se k boji za svobodu a demokracii staví. Ale nelze pominout ani vnější vlivy, které naši demokracii podkopávají. Proto nemáme v popisu práce pouze ochranu demokratických principů. Bojujeme proti cizím zpravodajským službám a jiným ohrožením této země. Staráme se o bezpečnost země. A bezpečnost země je se svobodou spojená. Bezpečnost je i svoboda a demokracie.
Ve výročních zprávách zmiňujete, že vnější vlivy demokracii ohrožují, třeba dezinformace přicházející z autoritářských států.
Ano, to je pravda.
K autoritativnímu stylu řízení státu – a k pohrdání demokratickými institucemi – tíhnou ale i někteří čeští politici, kterým ze zákona předáváte své zprávy. Není to pro vás trochu paradoxní situace?
Nemůžu komentovat politiky této země a nebudu to dělat.
Pro BIS (a její předchůdkyni) pracujete už skoro 30 let, nastupoval jste v roce 1992. Na co jste ve své práci nejvíce hrdý? Jaký případ, o kterém už můžete mluvit, byl pro vás ten největší?
Jsem hrdý na to, v jak nezávislou, silnou a respektovanou zpravodajskou službu BIS vyrostla. Pro službu pracují špičkoví odborníci, kteří odvádějí každý den skvělou práci. Získali jsme si respekt nejen u zpravodajských služeb ze spojeneckých států, ale cítíme respekt i od služeb ze zemí, které působí proti České republice, EU a NATO.
A ty velké případy?
Zažil jsem jich dost. I jako ředitel kontrašpionážního odboru a samozřejmě teď jako ředitel služby. Jedním z nejdůležitějších, ale i nejsložitějších byl případ, který je veřejnosti známý pod označením
