Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Chci vepsat uprchlíky zpátky do dějin Evropy, říká historik Frankl. Kvůli svému projektu čelil i útokům

Běžně máme tendenci smýšlet o střední Evropě jako o místu, ze kterého se utíkalo. Kvůli politickému pronásledování, totalitním režimům, etnickému čištění. Historik Michal Frankl se rozhodl otočit perspektivu. Foto: Radek Miča, Universitas
Běžně máme tendenci smýšlet o střední Evropě jako o místu, ze kterého se utíkalo. Kvůli politickému pronásledování, totalitním režimům, etnickému čištění. Historik Michal Frankl se rozhodl otočit perspektivu. Foto: Radek Miča, Universitas

Střední Evropa není jen místo, ze kterého se utíkalo. Historik Michal Frankl otočil perspektivu a zkoumá a ukazuje ji jako prostor, ve kterém během dvacátého století naopak hledali uprchlíci útočiště. Pro svůj ambiciózní projekt získal před dvěma lety ERC konsolidační grant. Vědec z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR se tak stal prvním humanitně zaměřeným badatelem z české instituce, kterému Evropská rada tuto podporu udělila.

Běžně máme tendenci smýšlet o střední Evropě jako o místu, ze kterého se utíkalo. Kvůli politickému pronásledování, totalitním režimům, etnickému čištění. Historik Michal Frankl se rozhodl otočit perspektivu: „Zkoumáme ji jako místo, kam se utíkalo a utíká a kde si po celé dvacáté století klademe otázku, koho za uprchlíka považovat a jak k takovým lidem přistupovat.“

Výzkumníci a výzkumnice z jeho týmu hledají spojnice, podle kterých by bylo možné přijetí uprchlíků porovnávat napříč regionem a obdobími. Zajímá je, jak na uprchlíky nahlíží společnost, jak se k nim chová oficiální moc, jestli a jak jim pomáhá stát, občanský sektor. Také to, jak se o uprchlících psalo – v tisku i v historických pracích.

„Převažující perspektiva je většinou nacionální nebo jde o hledisko třídního konfliktu. Takové kategorie spoluutvářely pohled na uprchlíky a spoluvytvářejí ho dodnes. To – často i nevyřčené – dělení na ‚skutečné‘ a ostatní uprchlíky – ‚ekonomické migranty‘. A vždy ve spojení s nimi přemýšlíme o jinakosti, přitom uprchlíci samotní a jejich vlastní hlasy často zůstávají v pozadí.“

S ambiciózním projektem nazvaným Unlikely refuge? Refugees and citizens in East-Central Europe in the 20th century (Neočekávané útočiště? Uprchlíci a občané ve středovýchodní Evropě ve 20. století) začal loni na podzim. Historii uprchlictví v Československu, Polsku, Maďarsku, Rakousku, v Jugoslávii a pro srovnání částečně také na území bývalé NDR bude zkoumat ještě další čtyři roky. Ve svém týmu má osm lidí z šesti zemí.

Zaměřují se na čtyři období a zároveň klíčová témata: uprchlictví za první světové války a v době vzniku národních států, ve třicátých letech v kontextu nástupu nacismu, uprchlictví oběma směry přes železnou oponu v padesátých letech a postkomunistické uprchlictví v devadesátých letech.

S nadhledem i zespoda

Kromě regionální diverzity se snaží i o diverzitu metodologickou, v týmu nemá jen historiky, ale třeba i sociální antropoložku. „Antropologie se snaží uchopit postavení a chování člověka v konkrétní situaci, neudržuje si odstup historika zprostředkovaný psanými prameny, antropologové pomáhají psát dějiny zespoda a zevnitř, vnášejí otázky, které bychom si třeba nekladli. Ale i historici se tomuto přístupu v posledních letech přiblížili, například ve zkoumání dějin každodennosti a prostřednictvím orální historie,“ vysvětluje Frankl.

Text, který právě čtete, přinášíme díky spolupráci s Magazínem vysokých škol UniversitasNocí vědců.

Lenka Vrtišková Nejezchlebová představuje české držitele prestižních ERC grantů.

Popularizační Noc vědců se konala 27. listopadu, téma: Člověk a robot. Videa z akce najdete zde.

Šířka i hloubka jeho mezinárodního projektu způsobuje v laikovi až pocit závratě. Nemá někdy pocit, že si toho naložil moc?

„Každodenně,“ směje se. „Ale ne, že bych to nějak vzdával nebo byl deprimovaný. Ten projekt není encyklopedie. Naším cílem není napsat článek o každé skupině uprchlíků nebo o každém období a v každé zemi, o to v něm nikdy nešlo. Chtěli jsme si ale položit dostatečně ambiciózní otázku.“

Historický jukebox

V tomto textu nemáme ambice pojmout celý Franklův historický projekt, jeho zaměření je skutečně příliš široké, nejlepší bude ho přiblížit na několika konkrétních případech a situacích.

S Michalem Franklem už jsem se kvůli rozhovoru jednou setkala – před rokem a půl. Už tehdy se ukázalo, že ať zmáčknete jakékoliv tlačítko historického jukeboxu s tématem „uprchlíci“, pokaždé to historika vybídne k barvitému vyprávění včetně drobných a pozoruhodných detailů. Umí nabídnout i odvážné paralely a klade si nečekané otázky. Prostor tohoto profilu ale umožňuje jen pár vhozených mincí.

Zajímá mě třeba, co z dosud vybádaného se mu zatím jeví jako největší tabu v uprchlických dějinách?

„Nepoužil bych pojem tabu ve smyslu něčeho zakazovaného, ale ke každému tématu se dá přilepit velký otazník. Jedním z témat, které neodpovídalo očekáváním, byli uprchlíci utíkající do komunistických zemí, ať již třeba kvůli občanské válce v Řecku, nebo například přesvědčení italští komunisté. Kdybych ale měl nyní vybrat, zdůraznil bych, že je nejvyšší čas pro historiky uchopit

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Migrace a uprchlíci

Rozhovory

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější