Mockrát jsem si nadával, že jsem se vrátil. Ale jsem tu doma, říká botanik Fendrych
Až ke kořenům. Ke kořenům rostlin, až do nitra jejich buněk se v přímém přenosu dívá experimentální botanik Matyáš Fendrych. Pozoruje, co dělají, jak reagují, jak rostou. „Většina lidí nic takového nikdy v životě neviděla, je to fascinující,“ říká. Po šesti letech, kdy sbíral zkušenosti ve špičkových institutech v Belgii a v Rakousku, se vrátil domů. V laboratoři na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy si se svým týmem – a ERC Starting grantem – postavil jedinečný vertikální mikroskop a zkoumá buněčné a mezibuněčné procesy a interakce zejména při růstu kořenů rostlin.
Povídáme si v pražských karlínských kasárnách. Střídáme interiér a exteriér, srpnové počasí se rozhodlo převléct do aprílového kostýmu. Buď lije, nebo pálí slunce. Stejně tak Matyáš Fendrych se chvílemi rozzáří, když vypráví o fascinujících dějích v kořenech huseníčku, které pozoruje pod mikroskopem, nebo se zachmuří, až naštve, když mluví o frustracích, které vědu a vědce provázejí skoro na každém kroku. Ale ty frustrace si nechejme na později.
„Nejkrásnější na mé práci je pro mě kontakt s živou hmotou až na intimní úrovni. Díváme se do kořenů, do buněk v kořenech, v přímém přenosu vidíme, co dělají, jak reagují, jak rostou. Většina lidí nic takového nikdy v životě neviděla, je to fascinující. Mám rád tu intimitu při vhledu do buněk. Jsem srdcem i duší mikroskopik.“
Právě na šikovné přístroje, díky kterým je teď na Přírodovědecké fakultě možné pozorovat živé buňky v přímém přenosu, je náležitě hrdý.
Jeho unikátní vertikální mikroskop umožňuje pozorovat růst kytky v její přirozené, tedy svislé poloze. Kombinují jej se spinning disk technologií, díky které je zase možné vidět jen jednu jedinou vrstvu sledovaného objektu, navíc nesnímá řádek po řádku, ale všechno najednou, takže je snímání rychlé.
„Vertikálních mikroskopů už je na světě několik, ale tohle spojení teď máme – pokud vím – jen my. Byla práce je vybrat, vysoutěžit, zaplatit a rozchodit, ale teď jede od rána do večera, využijeme všechno na maximum.“
Text, který právě čtete, přinášíme díky spolupráci s Magazínem vysokých škol Universitas a Nocí vědců.
Popularizační Noc vědců se letos koná online od 27. listopadu, tématem je Člověk a robot. Kompletní program najdete zde.
Lenka Vrtišková Nejezchlebová představuje české držitele prestižních ERC grantů.
Jen vidět ale nestačí. Důležité je moct dobře pozorovat: aby byli Matyáš Fendrych i jeho tým blíž pochopení všech dějů, je potřeba nastavit co nejpříhodnější podmínky taky pozorovaným objektům. Proto ve spolupráci s Dominikem Králíkem z VŠCHT vyvinuli tzv. mikrofluidické čipy, malinké komůrky, skleníčky. ve kterých jsou jejich pokusné rostlinky jako v bavlnce a přitom je možné jim měnit stimuly a pozorovat je pod mikroskopem.
Octomilka mezi rostlinami
Modelovým organismem je huseníček rolní, tedy Arabidopsis thaliana. „Je ideální. Má všechno, co má správná kytka mít, ale je drobná. Kořen má v poloměru jen deset vrstev buněk, ve srovnání s tím mají třeba mungo fazolky tak tlusté kořeny, že tam není nic vidět. Arabiska je mrňavá, průsvitná, octomilka mezi kytkami, je boží,“ nechá se trochu unést Fendrych.
„Díky těm průhledným speciálním komůrkám můžeme kytkám posílat různé podněty a sledovat, jak reagují. Co se
