Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zemřeli na covid, anebo s covidem? Nepříjemné téma, kterému se nedá dost dobře vyhnout

I jediný den života navíc může mít obrovskou cenu. Foto: Rod Long, Unsplash
I jediný den života navíc může mít obrovskou cenu. Foto: Rod Long, Unsplash

Epidemie covidu intenzivně zasahuje do našich životů. Možná by nemusela, říkají někteří skeptici. Možná není ta nemoc tak nebezpečná, jak si myslíme. Možná jí připisujeme úmrtí způsobená jinými příčinami.

Skeptiky lze samozřejmě poslat na exkurzi na nejbližší JIP, ale to je emocionální argument, nikoli kvantitativní. Druhá možnost je pokusit se o analýzu problému.

Není pravda, že je Česká republika nejhorší na světě, pokud jde o počet úmrtí na covid přepočtený na počet obyvatel. To platilo jen v několika uplynulých týdnech. Pravda je, že v součtu za celý rok 2020 jsme na sedmém místě v Evropě a 23. na světě, což samozřejmě není nic dobrého.

Hůř než my je na tom šest evropských zemí: Belgie (absolutně nejhorší na světě s 1259 mrtvými na milion obyvatel), Španělsko, Spojené království, Itálie, Francie a Švédsko (vesměs jde o údaje k 17. 11. podle Worldometers.info, situace se jistě bude dál měnit). Výrazně lépe než my na tom jsou všichni sousedé: my vykazujeme 599 zemřelých na milion, Polsko 287, Rakousko 215, Německo 156 a Slovensko 102.

Problém mezinárodních srovnání

Dají se však ta čísla vůbec porovnávat? K metodice určování příčiny úmrtí se dostaneme o něco níže, zde jde hlavně o to, zda je ve všech zemích stejná.

Stručná odpověď zní: ne. Obšírnější: do jisté míry ano, a lepší čísla stejně nemáme. Existuje doporučení WHO (Světové zdravotnické organizace), jímž by se národní statistiky měly řídit. Stanoví se v něm, která úmrtí připisovat covidu a která ne. Nedá se však spolehnout, že se tímto doporučením všichni řídí.

V Evropě většinou platí, že kdo zemřel s pozitivním PCR testem, ten se započítává do covidových statistik. Právě tak postupují české úřady. Tento postup má dva háčky: jednak ponechává otevřenou velmi nepříjemnou otázku „s covidem, nebo na covid?“, jednak závisí na tom, kolik se testuje a kdo se testuje.

Výraznými příklady odchylek v Evropě jsou Belgie a Švédsko. V obou těchto zemích se covid významně rozšířil v domovech seniorů a způsobil tam mnoho úmrtí. V obou těchto zemích se v těchto zařízeních na jaře testovalo jen minimálně nebo vůbec ne. Statisticky to však Belgičané a Švédové pojali naprosto odlišně. Ve Švédsku se tato úmrtí do covidových statistik nezapočítávala. V Belgii se naopak započítávají všechna úmrtí, kde se „dá předpokládat“, že příčinou byl covid, aniž je vyžadován laboratorní test. Proto jsou belgická čísla tak vysoká – jsou v nich nejspíš zahrnuti mnozí senioři, kteří covid vůbec neměli. Švédská data jsou zas zkreslena opačným směrem. Podobných anomálií bychom v Evropě našli mnoho, mimo ni ještě více.

Tam, kde se na covid testuje málo, na něj taky statisticky vzato málo lidí umírá – jak by mohli, když nikdo nezjistil, že tuto nemoc mají? To je doložitelně případ Indie, pravděpodobně též mnoha zemí Afriky a Latinské Ameriky. Mezinárodní srovnání jsou tedy problematická. Když se však budeme držet jen Evropy a vědět, že metodika je až na popsané výjimky víceméně jednotná, pak jsou rozdíly např. mezi Českem (599 úmrtí na milion obyvatel), Německem (156) a Norskem (55) významné a vypovídající.

Úmrtí očekávaná, úmrtí navíc

V Česku každý rok zemře kolem 110 000 lidí (a zhruba stejný počet přibude – narodí se nebo přistěhuje). To je v průměru asi 2100 úmrtí za týden, v rámci roku však nejsou úmrtí rozložena rovnoměrně: v zimě se umírá víc, v létě méně.

Český statistický úřad eviduje úmrtí (všechna bez ohledu na příčinu) po kalendářních týdnech. Když do jednoho grafu zakreslíme roky 2011 až 2020 (ten samozřejmě neúplný), nebude se letošek významně odchylovat od průměru za celé období. Daleko výraznější jsou maxima v zimních měsících let 2015, 2017 a zejména 2018, v jehož desátém týdnu zemřelo 2994 osob – zdaleka nejvíc v jediném týdnu za uplynulých deset let.

Rok 2020 však ještě bohužel neřekl poslední slovo. Statistika úmrtí podle ČSÚ prozatím končí 39. týdnem, tedy dnem 27. září. Opožďuje se za realitou téměř o dva měsíce.

A během těchto dvou měsíců se u nás, pokud jde o úmrtí na covid, situace zásadně

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější