Artyčok.tv chodí do galerií s kamerou a mikrofonem
V době, kdy jsou galerie a muzea zavřené, nezbývá než sledovat umění a kulturu online. S vedením Artyčok.tv jsme si povídali o tom, co to vlastně znamená vystavovat současné umění na internetu a jak pomáhají zavřeným institucím.
Můžete na začátek Artyčok.tv trochu představit?
Janek Rous: Artyčok.tv vznikl v roce 2006 jako studentská iniciativa na Akademii výtvarných umění v Praze, pod niž stále zčásti patří. Kladla si za cíl informovat o dění na poli současného umění formou reportáží z vernisáží. Zázemí školní instituce bylo podstatné jednak kvůli možnosti výpůjček kvalitní techniky, také ale i díky využívání vysokorychlostního internetu, který tehdy býval doménou pouze velkých institucí. Cílem bylo zprostředkovat současné umění lidem, kteří do galerie nepřijdou – což je idea, která se od té doby nezměnila.
Alžběta Bačíková: Ještě bych dodala, že dnes je pro nás to spojení s AVU důležité například i proto, že z něj vychází autoři a autorky, s nimiž pak můžeme spolupracovat. Kolektiv Artyčoku je tvořen z naprosté většiny umělci.
Rous: Postupně pak vedle té reportážní linie začala přibývat i videoartová díla. Dnes máme také již velice rozsáhlou databázi záznamů přednášek, diskusí, artist-talků a prezentací, které se za tu dobu udály na AVU, ale i jinde. To vše může skvěle fungovat jako výukový materiál.
Co pro vás jako pro umělce vlastně znamená současná situace? Alžběto, ty sama jsi umělkyně a máš díla na třech výstavách v Praze v zavřených galeriích, takže je zřejmě vidělo jen málo diváků, nebo dokonce žádní…
Bačíková: Třeba právě na médiu videa se v této době dobře ukazuje, že