Milý Ježíšku! Aneb Otevřený dopis nahoru
Milý Ježíšku, už dlouho jsem Ti nepsala. Stejně jako většina z nás dospělých. Je mi až stydno, když se nad tím zamyslím. Dokud je náš věk jednociferné číslo, to si čas najdeme a každý rok Ti pošleme ručně psaný dopis, do kterého vložíme všechny své tužby a naděje.
Ale jak zestárneme, všechno se změní, tak trochu přestaneme snít a toužit a odložíme tě společně s našimi hračkami.
Proto předem mého dopisu přijmi omluvu, že na Tebe tak často zapomínáme. Neděláme to úmyslně. Jen naše dospělé mozky místo tužky používají excelové tabulky a svá přání nemalujeme na papír, ale počítáme na kalkulačce. „Přál by si a toužil“ u nás leckdy vystřídalo „má dáti, dal“. Náš život z větší části ztratil svá kouzla a tajemství a Tebe s nimi. Když se zaposloucháš do hlasu společnosti, zjistíš, že Vánoce nemají být časem zázraků, ale dobou otevřených obchodů a nákupní horečky. To je svět, ve kterém pro Tebe není místo, a tak přežíváš jen v dětské fantazii a vyprávění prarodičů.
Ale omluv moje brblání a stěžování a povídej a přeháněj! Jak se máš? Co doma?
