Vyčistila jsem zanesené trubky Národní galerie, říká odcházející ředitelka. Knast byla nejlepší volbou
Na začátku příštího roku odevzdá Alena Anne-Marie Nedoma vedení Národní galerie Praha do rukou nové ředitelky Alicje Knast. V rozhovoru pro Deník N vysvětluje, v čem navázala na Jiřího Fajta a co se v instituci podařilo i nepodařilo během jejího téměř ročního angažmá. Nové ředitelce nabídne své síly, bude-li je chtít, jinak půjde dál vstříc novým projektům.
Vaším hlavním úkolem bylo připravit Národní galerii Praha (NGP) pro nového ředitele. V jakém stavu ji odevzdáváte?
Nevím, jestli je srozumitelné, když označím stav galerie po roce větších či menších změn za průhlednější, než jsem ho nejen já vnímala v prvních měsících po nástupu. Rozhodně ji vidím jako stabilnější, byť stále velmi živý a velmi různorodý organismus. Průhlednější a stabilnější z hlediska lidského, finančního, procesního.
Co mne nepřestává zlobit, je sebejistota některých zaměstnanců. Bez ohledu na to, jestli pracují dobře nebo špatně, spíše na sebe nebo pro galerii, mají své místo jisté, galerie nemůže zaniknout, je přece zřízena zákonem. Přišla jsem z privátní sféry, kde jsme si museli vydělat na své mzdy, na nájmy, na tužku a blok, hodně jinak jsme pak chápali výsledky své práce, vztahy mezi sebou a se zákazníky, v případě galerie také s veřejností.
Můžete být konkrétní, o jaké lidi se jedná? Galerie sice nemůže zaniknout, ale ti lidé mohou být odvoláni nebo mohou přijít o osobní ohodnocení. Proč jste to neudělala, když vidíte, že je jejich práce nedostatečná?
Samozřejmě že je možné vedoucí odvolat nebo redukovat jejich platy. Obojí ale mělo během roku své meze. Možná si vzpomenete na odvolání kurátora Adama Budaka a hysterickou reakci jeho příznivců. Mimo jiné mi vyčítali, že k takovému kroku nemám mandát, mnozí mne dodnes označují jako provizorní, přestože je to nesmysl. Jakkoli bylo moje jmenování termínované nástupem vítěze výběrového řízení, nejsem provizorní ředitelkou. Ale není jednoduché podobným útokům čelit. Svým způsobem je ještě horší, když někteří používají na svou obranu pomluvy, až lži. Bohužel tím mohou poškodit celé galerii. Nedostatek respektu a loajality je něco, co by soukromou firmu dříve či později pohřbilo.
Jaké první úkoly budou čekat nastupující ředitelku, Alicji Knast?
Bohužel samé operativní. Přes veškerou snahu kolegy maximálně osamostatnit v rozhodování a konání zůstává na generální ředitelce spousta odpovědnosti i úřednické agendy. A k tomu, bude-li chtít, může pokračovat v nastartovaných věcech, které se za rok nedaly stihnout. Některé z nich jsou plánovány na dalších několik let a každá přestávka by jim mohla uškodit. Moc bych jí přála, aby k tomu všemu zvládla hned od počátku realizovat své vlastní představy o tom, čím by měla Národní galerie být.
Můžete být konkrétnější? Co jsou ty nastartované věci, které se nedaly stihnout a které jsou plánované na několik let?
Je to implementace projektového plánování a řízení, zatím máme hotový jen teoretický základ, digitalizace nejen sbírek, ale činností a procesů napříč institucí, příprava stavby nového depozitáře, projekt na rekonstrukci Veletržního paláce, s nímž začal již Jiří Fajt, rekonstrukce pavilonu v Benátkách a dohoda na jeho využití, systematičtější vzdělávání a rozvoj zaměstnanců včetně tzv. měkkých dovedností, kterých se některým opravdu zoufale nedostává, vzájemná informovanost, budování značky instituce založené na více prvcích než jen výstavách, posílení badatelského úsilí a získávání grantů, stabilizace financí… Určitě jsem na něco zapomněla.
Znáte se s budoucí ředitelkou? Můžete mi o ní něco říct?
Její jméno znám už relativně dlouho, máme společné přátele v Británii. Britský původ mělo i doporučení oslovit ji jako kandidátku na místo ředitelky. No a teď už se známe i osobně, na listopad a prosinec jsme si naplánovaly postupné předávání práce. Zatím jsme spolu a s několika klíčovými kolegy strávili velmi intenzivní dny osobním rozhovorem, obsáhlou e-mailovou korespondencí a mnoha telefonáty. Médii zatím neproběhlo, že
