Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Češi demokracii tleskali, když se jim to hodilo. Beneš lhal spojencům a zdiskreditoval se, říká americká historička

Česky se Mary Heimann naučila během dvou let studia v českých a slovenských archivech
Česky se Mary Heimann naučila během dvou let studia v českých a slovenských archivech

Americká historička Mary Heimannová, která dlouhodobě působí na univerzitě v Cardiffu, vydala v roce 2009 knihu Czechoslovakia: The State That Failed (Československo: stát, který selhal), ve které se dívá na naše dějiny optikou menšin, jež byly součástí mnohonárodnostního státu. Snaží se bořit tezi o demokratické první republice, bezproblémovém soužití Čechů a Slováků a Československu jako oběti mocností. Svá tvrzení přitom pečlivě opírá o archivní materiály. Její devět let stará analýza je aktuální i dnes, kdy opět rostou nacionalistické tendence.

Název vaší knihy se dá přeložit dvojím způsobem, a to Československo: stát, který selhal nebo stát, který se rozpadl. Který překlad je podle vás lepší?

Bohužel se název nedá přeložit úplně přesně. Slovo „selhání“ se mi zdá silné příliš, „rozpad“ zase málo.

Takže něco mezi?

Ano. Původně se kniha měla jmenovat The Czechoslovak Experiment (Československý experiment, pozn. red.), protože Československo bylo experimentem, kde selhal vícenárodnostní systém. Mému vydavateli se však název nelíbil, tak jsem jednoho dne zavtipkovala, že bych knihu pojmenovala Czechoslovakia: The State That Failed. Přišlo mi to moc provokativní, takže jsme se chvíli dohadovali, ale nakonec jsme se rozhodli, že to bude takhle.

Ve své přednášce na Letní žurnalistické škole v roce 2015 jste řekla, že je důležité, aby vycházely podobné knihy jako ta vaše, které představí Čechům jiný pohled na historii, než je ten, který se tu traduje po desetiletí. V čem se od něj ten váš liší?

Když jsem s výzkumem začala, zjistila jsem, že v Československu byl vždy dominantní český hlas, který utápěl hlasy Slováků, Rusínů, Maďarů, Němců a dalších národů, jež tam žily. Když pak studujete stejnou historii z jejich pohledu, zjistíte, že je velmi odlišná. Velmi podobné to je i ve Velké Británii, kde je dominantní anglický příběh. Je slyšet více než skotské, welšské nebo severoirské hlasy, které nikdy neměly stejnou váhu.

Takže je to pohled na historii Československa optikou československých menšin?

Ano. Jestliže chcete mít vyvážený pohled na historii jednoho státu, musíte se na něj podívat i optikou jiného národa než jen toho dominantního.

Co může národu přinést pohled na jeho vlastní dějiny zvenčí a případná kritika?

Každý národ má své národní mýty. Dávají mu pocit jednoty, hrdosti a kontinuity, ale mohou také vyvolávat intoleranci a agresivitu. Obzvlášť když si pořád opakujete, že jste oběť. Přijetí kritiky vede k větší toleranci a sebepochopení.

Myslíte si tedy, že Čechoslováci nebyli obětmi?

Byli, ale zároveň byli i viníky.

Ve své knize se snažíte bořit československé mýty o organicky vzniklé české kultuře, masarykovské demokracii či o tom, že Češi nikdy nebyli komunisty či fašisty, protože za to mohli ostatní. Jak jste k těmto závěrům došla? 

Strávila jsem dva roky „pohřbená“ v archivních materiálech v Česku i na Slovensku a detailně jsem prostudovala vše, co jsem mohla. Snažila jsem se dívat především na mezery. Místo let 1968 a 1938 jsem se raději zaměřila na roky 1937 či 1939… Prošla jsem všechno, co bylo k dispozici, a všimla jsem si nepříjemné kontinuity, která se týkala všech politických režimů v Československu. Čekala jsem například, že mezi jednotlivými režimy budou mnohem ostřejší předěly, ale protiněmecká a nacionalistická pnutí tu byla vždy.

Jaké jsou podle vás nejvíce zakořeněné mýty?

Nejproblematičtější je první republika. Například Masaryka nevidím jako filozofa, ale jako působivého, pragmatického a velice zkušeného politika. Byl důstojný, měl dobré vystupování, poradil si s věcmi mnohem lépe než například Beneš. Dobře ovládal umění propagandy, věděl o tom a sám se tím nijak netajil. Svou reputaci postavil částečně na obraně Židů v procesu s Hilsnerem. V tu dobu pro něj bylo výhodné, aby stál proti většinovému českému veřejnému mínění.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější