Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Nevládne nám Alex? Snad ne. A Etzler se už do Číny nevrátí. Charisma má ale za tři

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Pestrým obsahem pátečního Deníku N obohaceného o Kontext, který pomůže vidět svět v jeho spletitých souvislostech, vás provede Petra Procházková.

Přiznám se, nejsem ani pohoršená, ani nadšená, ale prostě hlavně zvědavá. Co předvede paní hradní kancléřová Alex Mynářová v Českém rozhlasu, kde bude mít svůj vlastní pořad Slavné dvojice? Prý s tímto nápadem oslovila rozhlas sama. Píše se to v článku Hanky Mazancové a Filipa Titlbacha, kteří se návratu hvězdy do veřejnoprávního média systematicky věnují. Tentokrát v článku Rozhlas jsem oslovila sama, videa pro Hrad budu natáčet dál, říká Mynářová. Její angažmá podle odborníka není dobrá zpráva.

Jde také o to, zda to je dobrá zpráva pro posluchače. To se ještě uvidí. V každém případě takový intimní vhled do útrob mocenských kuloárů a zákoutí má v tomto státě málokdo. Jestli někdo ví o zdravotním stavu, náladě a plánech pana prezidenta Zemana všechno, je to Alex. Stejně jako má přesné zprávy o vztazích, konspiracích, láskách a řevnivostech osazenstva Hradu. Alex ale slibuje, že tato témata do svého rozhlasového lifestylového pořadu nezařadí. Škoda, konečně by národ věděl, kdo má v zemi hlavní slovo. Snad to není Alex?

Alexandra Mynářová tvoří propagační videa pro Kancelář prezidenta republiky. Reprofoto: Deník N

Ještě jedno veřejnoprávní médium zavdalo důvod k článku v našem listu. Barbora Janáková a Hana Mazancová se v textu s příznačným názvem „Volání po krvi“ mrkly na to, proč Rada České televize odvolala svoji dozorčí komisi. Aniž by komukoliv, natož svým divákům, koncesionářům, vysvětlila, proč tak činí. O tom, jak vypadalo středeční jednání Rady ČT, si rozhodně přečtěte.

Teď to budou řešit v Evropské komisi. Tam by možná Česká republika měla mít nějaké své zvláštní právní oddělení. Protože…

Žádný Agrofert, žádné dotace a žádný střet

Pan premiér Babiš ovládá Agrofert a je ve střetu zájmů. Konstatovala Evropská komise. Upřímně, kdo by po tomto konstatování čekal, že v ČR nastane nehledě na koronavirová omezení styku a pohybu revoluce, byl by naivní a neznalý poměrů u nás. Protože tohle všichni už dávno víme, a problém není ani tak v premiérově střetu zájmů a nezájmů, ale v tom, že to u nás málokomu opravdu vadí.

Kolegové známí svou důkladností a vytrvalostí při odhalování lumpáren a papaláších manýrů Lukáš Prchal a Prokop Vodrážka prostudovali dokument, který Komise do Česka odeslala 22. října. „Pan Babiš ovládá společnosti koncernu Agrofert,“ stojí hned v úvodu. A pak ujištění, že se pan Babiš skutečně podílí na rozdělování evropských peněz a není divu, že ty často končí v jeho firmách. Dost dobře si dokážu představit, co mnohým českým občanům proběhne hlavou: „Kluk je to šikovnej… však bychom to nedělali jinak“. Reminiscence socialismu v našich duších, hlavách a představách o morálce a poctivosti stále žije, a dokud neumřeme my, co nám vtisknul do vínku „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“, žít bude.

Zatímco premiér Babiš návrh unijního rozpočtu kritizuje, podle eurokomisařky Jourové je pro Česko výhodný. Foto: ČTK

Nejzajímavější je ale závěr článku. Respektive pokyn Evropské komise – máme prý pár měsíců na to, abychom výše zmíněné nedostatky odstranili. Tak snad že by pan premiér daroval Agrofert a všechny jeho po dotacích lačné divize někomu ze svých politických nepřátel?

Asi to nemá žádnou souvislost, ale jsem z titulu své profese dost podezíravá, a tak mne článek „Brusel začal škrtat v českém plánu na zmírnění dopadů koronakrize. Zamítl investice do silnic“ navedl na myšlenku, že je v tom Bruselu musíme dost štvát. Od uprchlíků jim ulevit nechceme ani zbla, v rámci V4 brbláme, kritizujeme a poštíváme, ale když se rozdává, máme tlamičku dokořán. Ministerstvo dopravy ale tentokrát trošku ostrouhalo. „Celkem se může jednat o projekty za jednotky miliard korun,“ uvádí Michal Tomeš.

Čína v Etzlerovi a Etzler v Číně

Nebudeme si nic nalhávat a hrát si na hyperkorektní bezpohlavní studené čumáky. Je to sexuální symbol a ti z nás, jejichž to je typ, ať si tuhle stať stáhnou, uloží, vytisknou a pověsí nad postel.

Mistryně rozhovoru Renata Kalenská si dala s Tomášem Etzlerem rozpustný vitamin a i přes roušky nasála emoce, které vysílal tak skvěle, že tryskají i z papíru. Vlastně obrazovky.

Muž s přímým pohledem a bytelným sebevědomím Tomáš Etzler. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Rozhovor Renata nazvala „S Etzlerem o strachu, ostrých loktech i trablech s jeho filmem“. Je to drobet matoucí, protože ten rozhovor není ani tak o Číně a pololegálním sirotčinci pro děti s postižením jako o Etzlerovi. Což mi nevadí, protože je to impozantní muž s obrovskou novinářskou zkušeností. Jako reportér CNN v Číně zářil a dokázal zaujmout. I když se zakoktal, opakoval, nevyjadřoval dobře, zato měly jeho reportáže šťávu, koření i šmrnc. Stejně jako tenhle rozhovor.

Další švihák je hrdinou článku Kirilla ŠčeblykinaTrump přestírá, že bude v Bílém domě dál, a zakázal přípravu na Bidenovo vládnutí“. Mě ten pan Trump baví stále víc. To musí být ale kůžička, která vám dovolí chovat se tak, jako byste byl nejkrásnější, nejchytřejší, nejbohatší a prostě ve všem nejlepší na světě.

Takže Biden ani nemůže začít s přípravami na život v novém prezidentském bytě, a dokonce nemůže s pomocí ministerstva zahraničí volat světovým lídrům a děkovat jim za blahopřání. Zkrátka, má to těžké pan Biden. Ale ty lepší zítřky má ještě před sebou.

Ano, je to tak. Jsou tací muži ve vysokých funkcích, kterým vlastní ego někdy brání v noblese, nadhledu a toleranci. Nechci jmenovat. Ale – maďarský premiér Orbán si chce ještě více došlápnout na sexuální menšiny. Markéta Boubínová to popisuje poměrně detailně: „Matka je žena a otec je muž.“ Tečka. Všichni ostatní by podle nového návrhu zákona premiéra Orbána měli být rádi, že je nepostaví na pranýř. Uvidíme, co na to EU. Pokud tedy těm, kteří mají dohlížet na lidská práva v členských státech, kvůli České republice zbyde na další výtečníky z V4 ještě vůbec čas.

… a zítra v papírové podobě včetně Kontextu:

– ČSSD bojuje o voliče. Jde do střetu o daně
– Mafie prala peníze přes nemovitosti v Česku, tvrdí Italové
– Lidé nechodí na testy, chybí jim motivace
– Náhlé mrtvice či embolie kvůli covidu
– Proč je porážka pro Armény ponižující
– Trumpovy výhry od konzervativních soudců po dohody na Blízkém východě
– Schillerová kvůli sítím najala na ministerstvo profi fotografa
– Komentář: Vzestup, vrchol i pád české epidemiologie
– Dějiny české sexistické písně od normalizace po dnešek

Kontext N:
– Ash: Po lidech jsme požadovali neustálou revoluci. Časem řekli dost
– První pokus o charakteristiku českého socialistického retra
– Teď potřebujeme urbanisty
– Kdo jiný má psát o pohybu, když ne já?

Zprávy z východu nejen vyděsí, ale i potěší

Vedení závodu na výrobu armatur v ruském Baškirsku dostalo geniální nápad. Rozhodli se, že vydají kalendář na příští rok. Jenže, čím zaujme taková armatura zákazníka? Jak bude konkurovat třeba kalendářům s obrázky velehor či divokých zvířat? Těžko. A tak se zrodil nápad. Poněkud nudné výrobky bez známky života je třeba oživit. Nejlépe polonahými děvčaty. Obklopeny dráty, masivními stroji a kovovými koleny vystavují kolena vlastní, ale nějak to spolu neladí.

Proces výroby kalendáře unikl na sítě a člověk by řekl, že z toho bude pěkná ostuda. Kupodivu, našlo se i dost estétů, kteří se poptávají, jak si kalendář objednat.

Tygr. Prostě si jen tak jde ruským hájkem a řve. Proč asi. Rozhodně si pusťte zvuk. Já mu teda rozumím. Taky se mi někdy chce jít hájkem a řvát. Jen to neumím tak dobře jako on.

V Bělorusku vše stále při starém, tedy v prezidentském paláci zůstává sedět obdivuhodně otrlý Alexandr Lukašenko a v celách běloruských věznic spousta jeho odpůrců. Včetně té, na kterou nikdy ve svém Notesu nesmím zapomenout. Marija Kalesnikavová.

Co dělá, jak se jí daří a nad čím přemýšlí, nevím. Zpráv o ní je stále méně. Ale před dvěma dny vyšlo najevo, co přesně se stalo v den, kdy ji chtěli vystrnadit ze země, a ona se nedala. „Dali mi ultimátum: buď odjedeš z Běloruska a budeš si dělat, co chceš, nebo tě vyvezeme sami, celou, nebo po kouskách.“

Pokud zní nabídka takhle, většina smrtelníků si vybere tu první možnost. Jsou ale jedinci, jako paní dirigentka Kalesnikavová, kteří mají hrdosti a kuráže na rozdávání. „Zlámeme ti prsty a zavřeme na 25 let do vězení, kde budeš šít košile policajtům,“ řekli jí prý. Teď sedí v cele, a zda tam šije košile či ne, nikdo neví. Ani vlastně není jisté, zda to ještě někoho zajímá. Takže, v příštím Notesu vám o ní zase něco napíšu. Třeba už bude zase dirigovat.

Notes

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější