Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč Kreml nechal Arménii prohrát? Slábne a na další ozbrojený konflikt už možná nemá sílu

Tentokrát může být Vladimir Vladimirovič sotva spokojen. Foto: Kremlin.ru
Tentokrát může být Vladimir Vladimirovič sotva spokojen. Foto: Kremlin.ru

Komentář Michaela Romancova: Moskva se urputně snaží budit dojem, že měla a má situaci na Kavkaze pevně pod kontrolou. Ve skutečnosti tam boje skočily ne tehdy, kdy chtěla ona, ale až v okamžiku, kdy Arménie už nedokázala vzdorovat. Co to pro Rusko může znamenat?

Když se v prosinci 1991 rozpadl Sovětský svaz, obával se svět řady možných negativních důsledků. Z globálního hlediska byla za nejhrozivější riziko považována ztráta kontroly nad obrovským arzenálem zbraní hromadného ničení. Na druhém místě pak vypuknutí etnicky či nábožensky motivovaných konfliktů. První obava se naštěstí nevyplnila vůbec a druhá, zejména ve světle násilného a krvavého rozpadu Jugoslávie, jen v míře, která se zdála být snesitelná.

Primát nejkrvavějšího konfliktu v postsovětském prostoru pravděpodobně drží v Evropě nepříliš známá občanská válka v Tádžikistánu (1992–1997) se snad až sto tisíci mrtvých. Až do ruské anexe Krymu a rozpoutání války na východě Ukrajiny věnovala Evropa největší pozornost dvěma konfliktům v Čečensku, během nichž přišly o život řádově desetitisíce lidí (odhady se rozcházejí od 40 tisíc až po více než 200 tisíc).

Tento konflikt však odsunul do pozadí kondolenční telefonát Vladimira Putina prezidentu Georgi Bushovi, v němž mu po útocích z 11. září okamžitě nabídl pomoc v boji proti teroristům (pravděpodobně jediný Putinův zahraničně-politický krok, který se dá ocenit).

Skutečnost, že jsme násilí v postsovětském prostoru

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kavkaz

Náhorní Karabach

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější