Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Do Číny se už nikdy nevrátím.“ S Etzlerem o strachu, ostrých loktech i trablech s jeho filmem

Novinář Tomáš Etzler. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Novinář Tomáš Etzler. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Dlouholetý reportér CNN a držitel prestižní novinářské ceny Emmy Tomáš Etzler natočil dokumentární film Nebe o pololegálním čínském sirotčinci pro postižené děti. Po letech v Číně říká, že už se tam nikdy nevrátí. Bez ostrých loktů se prý v této zemi fungovat nedá. „Kdybych se stejným způsobem choval v Česku, byl bych zatčen,“ popisuje v rozhovoru.

Natočil jste film o sirotčinci v Číně. Je nesmírně silný, ale už od začátku jej provází smůla. Objednala si ho u vás CNN, která ho zčásti i zaplatila. Pak ho ale odmítla odvysílat. Teď byla v Česku kvůli pandemii zrušena premiéra. Proč CNN film odmítla? Bála se?

Já nevím. Mě to šokovalo, protože nás to stálo opravdu velké úsilí. Bylo to nazvučeno, pak se tam někomu něco nelíbilo, tak se to zase celé přezvučovalo, to všechno byly peníze i čas. A nakonec se to stejně neodvysílalo. Já jsem se naštval a volal jsem šéfovi Tonymu Maddoxovi, který mi sliboval billboardy na letištích s tím, že ten film bude strašně tlačit. Jen mi odpověděl: „Tomáši, někdy věci nevyjdou tak, jak bychom si přáli.“

My jsme za to dostali deset tisíc dolarů, ale byli jsme na to tři. A byl to více než rok práce. Takže to byla jen symbolická cena. Ale kvůli penězům jsme to nedělali. Mysleli jsme si, že to dostaneme do celého světa a že to pro nás bude mít jiné benefity než peníze. Jestli to byla nějaká sebecenzura…

Nepřipadáte mi jako typ člověka, který by se v tu chvíli nedožadoval jasné odpovědi.

Jsem na volné noze a potřebuju nějaké živobytí. Vybírám si své bitvy. A navíc Maddoxe znám dobře a myslím, že by mi to asi ani neřekl. Mně to oznámila žena, která má v CNN tyto formáty na starosti, a říkala mi, ať o tom moc nemluvím. Ale jako jeden z důvodů uvedla, že ten materiál je už rok starý.

Zatímco Čína se každým rokem prudce mění a dokument se točí a vyrábí týden.

V tom sirotčinci se samozřejmě nic nemění, jsem s nimi pořád ve spojení. Tohle není zpravodajská reportáž. Hlavně ten dokument byl původně úplně jiný, než jak vypadá ten, který jste viděla.

Byl političtější?

Ne. Právě že vůbec nebyl politický. To byl prakticky jenom sirotčinec.

Takže vám odmítnutí CNN dalo možnost udělat film Nebe svobodněji?

Ano, naprosto. Já jsem se chtěl toho původního nápadu držet. Zůstat jen v sirotčinci, ať si to na kameru řádové sestry a děti řeknou samy. Vždycky se snažím do těchto věcí vstupovat co nejméně. O totéž jsem se snažil i ve svých reportážích. My jsme sestříhali čtyřicet minut filmu na jaře 2018 a to vůbec nefungovalo. Jeptišky si sice říkaly věci samy, ale chyběly souvislosti, které já znal, ale divákům by to nedošlo.

Které věci třeba?

Třeba že rodiče začali své postižené děti opouštět až po zavedení politiky jednoho dítěte. A hlavně v původním filmu vůbec nefungovalo, že by si diváci měli šanci uvědomovat, jak je tenhle sirotčinec v zemi jako Čína naprosto výjimečný. Předpokládám, že kdyby stejný sirotčinec fungoval někde za Prahou, že by tam automaticky fungovali lidi s empatií, kteří tuhle práci mají rádi. Ale vidět tohle v Číně, to byl naprostý zázrak.

Proto nechápu, proč by měla CNN u takového filmu praktikovat autocenzuru. Netočil jste dokument o mučení Ujgurů, udělal jste film o dobře fungujícím sirotčinci pro postižené děti.

Já to právě taky nechápu. Vůbec netuším. Třeba to bylo něco jiného než sebecenzura. Tam z politiky nebylo opravdu nic. V původním scénáři jsme třeba měli rozhovor s Human Rights Watch, protože udělali studii o hendikepovaných lidech v Číně v roce 2012. I to jsme vyhodili.

Byl to opravdu jen příběh sirotčince, který je prostě silný. Co oni dokážou udělat s těmi postiženými dětmi, je úžasné. Když jsme sestřih filmu ukázali české spisovatelce Radce Denemarkové…

… která v Číně asi tři roky žila.

Ano. Když film viděla, řekla mi: „To na tebe nahráli. Tohle přece není možné.“ Ani ona nebyla schopná uvěřit, že takhle by v Číně mohl fungovat sirotčinec. Se střihačkou a spolurežisérkou Adélou Špaljovou a s dramaturgyní Lucií Tenney jsme měsíce řešili, jakým způsobem do dokumentu všechny ty informace dát, a nakonec jsme došli k názoru, že k tomu musím namluvit komentář. Film podle mě dobře funguje proto, že je postaven na kontrastech.

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Tedy ukázal jste tam pololegální sirotčinec vedle státního, ukázal jste tam scény zvenku, které odhalovaly absolutní bezohlednost a nevšímavost mnohých Číňanů, kdy auto přejede malou holčičku a všichni ji obcházejí.

Nechci tvrdit, že všichni Číňané jsou takoví. Ale podobných videí mám k dispozici desítky. Ve všech vidíme naprostou lhostejnost k utrpení. Vedle toho ale samozřejmě existují videa, kdy lidé chytají holčičku padající z třetího patra. Šílená videa plná bezohlednosti ale převažují a vyvolala obrovskou diskusi ve společnosti. Lidé se ptali: „Kam jsme se to dostali? Jakou společností jsme se stali?“

Není tam žádná empatie k bližnímu. Nyní ale v Číně strašlivým způsobem roste počet věřících. Mao tam zničil veškerou spiritualitu, jakoukoli morálku. Je neuvěřitelné, že se mu to povedlo jen za pár desetiletí, a je dobře, že se spiritualita vrací.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Na druhou stranu je to především ta státem řízená a hlídaná. Stačí připomenout katolické kněze.

Jasně. Byl tam i takový, který seděl snad čtyřicet let ve vězení. Pustili ho asi v osmdesáti letech poté, co mu umřela žena. Tohle jsou zločiny proti lidskosti.

Říká člověk, který před lety přišel do Číny a byl z ní unesený.

To je pravda. Když jsem poprvé přijel do Číny… Ta energie! Ty obrazy, co jsem tam viděl!

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Rozhovory

Česko, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější