Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Podřezáváme si pod sebou větev? Čeští vědci se v nové knize neshodnou

Fotografie planety Země pořízená v roce 1972 při posledním letu člověka na Měsíc. Foto: The New York Public Library
Fotografie planety Země pořízená v roce 1972 při posledním letu člověka na Měsíc. Foto: The New York Public Library

Dá se antropocén jednoduše definovat jako „období, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém“? A jde spíše o vědecký termín, metaforu, nebo módní klišé s apokalyptickým nádechem? V češtině zatím nejobsáhleji zkoumá původ i možnosti využití zmíněného pojmu stejnojmenná kniha vydaná nedávno Academií a sepsaná kolektivem dvaceti českých vědců. Většina z nich působí v Centru pro teoretická studia, což je společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky.   

Jednotliví autoři zastupují velmi odlišné obory a zabývají se v knize širokou škálou témat: kromě těch převážně přírodovědných a sociologických například tím, zda je možné exaktně vyčíslit, jakou finanční hodnotu a ekonomický přínos příroda pro člověka představuje. Nebo jestli by nebylo vhodnější místo o „antropocénu“ mluvit o „kapitalocénu“, protože ekologickou stopu nezanecháváme všichni stejně velkou.

Situace, či krize? 

Přispěvatelé knihy se liší nejen svojí specializací a v náhledu na to, co vše může znamenat antropocén. Rozchází se také v hodnocení soudobé ekologické situace či krize (a podílu člověka na jejím vzniku): geolog, klimatolog a esejista Václav Cílek o ní píše s nemalým zneklidněním, podobně jako filozofka Eliška Fulínová, která současné příslušníky homo sapiens příkře označuje jako „pitomé tvory“, kteří si pod sebou podřezávají větev.

Naopak archeolog a historik Petr Meduna mluví o soudobém ekologickém hnutí jako o nové vlně chiliasmu, který lidstvo pravidelně přepadá

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější