Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Mladí se při pandemii finančně obětují kvůli starším. Ti by se na nákladech měli podílet, říká slovenský ekonom

Ekonom Ľuboš Pástor. Foto: Denník N, Tomáš Benedikovič
Ekonom Ľuboš Pástor. Foto: Denník N, Tomáš Benedikovič

Jeden z nejvýznamnějších slovenských ekonomů Ľuboš Pástor strávil začátek podzimu na Slovensku. Jako člen rady tamní národní banky pomáhal například s vytvářením stanovisek k plánu reforem nebo přeměně důchodového systému. Rozhovor slovenskému Denníku N poskytl těsně před svým návratem do Chicaga, kde je profesorem na tamější prestižní univerzitě a jeho kolegy jsou i mnozí nobelisté.

Pástor je finančník, ale dokáže srozumitelně mluvit například o tom, jak mladí platí v současné krizi víc než starší, a proto podle něj přijde po konci pandemie dřív nebo později rychlejší růst cen.

Myslí si, že to budou chtít právě mladí, politici je vyslyší a centrální banky nebudou proti. Také Pástorovi se myšlenka, že aktuální prudké zvyšování zadlužení států v budoucnu snížíme spíše inflací než šetřením, líbí víc. Doslova říká, že to bude mezigeneračně fér.

Pástor opakuje, že jestli může nyní kdokoliv do něčeho rozumně investovat, ať si na to klidně i půjčí, dokud jsou úroky nízké.

Když na konci rozhovoru dostal na pohled snadnou otázku na to, co jej na Slovensku po dlouhém pobytu v Chicagu překvapilo, sám se dostal k tomu, jak moc je rozčarován z rozdělení současných Spojených států, jak Trumpovo prezidentování napomohlo růstu levice, která podle něj zejména na akademické půdě podrývá americkou úctu ke svobodě slova či presumpci neviny.

Jak bude vypadat svět po koronakrizi?

Dopad koronakrize bude dlouhodobý. Určitě se změní způsob, jakým lidé pracují. Uvidíme častěji práci z domu, mnozí se do kanceláří nevrátí už možná vůbec nebo pouze občasně. V univerzitním vzdělávání, kde působím, očekávám významnější prvky digitalizace a online vzdělávání jako doplněk tradičního vzdělávání. Každý, kdo dělá věci digitálně, se dnes asi raduje. Kdo je závislý na tradičním pracovním modelu nebo vlastní komerční nemovitosti, tak velkou radost nemá.

Není to z pohledu běžného investora, který diverzifikuje (rozkládá své investiční riziko, pozn. red.), jedno? Změny se vzájemně vyváží a výsledek bude v zásadě stejný.

Přesně tak. Když se podíváte na globální akciový trh, tržní hodnota mnoha společností poklesla, což byste s ohledem na pandemii i očekával. Ale technologické firmy, jejichž hodnota šla vzhůru, trh drží tak pevně, že typické diverzifikované investice mají za uplynulý půlrok poměrně slušné výsledky. Covidová krize nám pouze opakovaně ukazuje, jak důležité je při investování diverzifikovat.

Takže technologické firmy rostou, protože těží z této krize?

Hodnota technologických firem roste nejen kvůli zvýšení jejich očekávaných příjmů, ale také díky nízkým úrokovým sazbám. A ty jsou dle mě klíčové. Centrální banky totiž v čase covidu-19 avizovaly, že úrokové sazby budou udržovat na nízké hodnotě déle, než jsme původně čekali. Pokud jste v takovémto prostředí dlouhodobým investorem, u možnosti investovat do dluhopisů vidíte nulové, případně záporné úrokové sazby. Akcie jsou tudíž i při nižším dividendovém výnosu docela zajímavé. Nákup akcií ve světě nízkých úrokových sazeb proto pro mnohé vychází jako to nejmenší zlo.

Ale to platí už dlouho, to nepřišlo s krizí.

Změnilo se to, že jsme zjistili, že nízké úrokové sazby tady budou déle, než jsme si mysleli před covidovou krizí.

Kolik let? Co je to „déle“?

Podle mého názoru mluvíme určitě o několika letech, ne o měsících. Jak dlouho to bude trvat, závisí také na inflaci. Ve chvíli, kdy se inflace objeví, otevře se prostor pro růst základních úrokových sazeb.

V textu pro Vox.eu tvrdíte, že teď se inflace neprojeví i přes to, že centrální banky pumpují do ekonomik peníze. Ale v budoucnu podle vás ceny porostou určitě mnohem rychleji. Ale proč by to mělo nastat, když se to neděje už nyní? Vždyť Evropská centrální banka je rozhazovačná již dlouho a eurozóně stejně hrozí deflace.

Ano, nízkou míru inflace máme v eurozóně už delší dobu. Evropské centrální bance se v posledních letech nedaří dosáhnout úroveň inflace těsně pod dvěma procenty, což je její dlouhodobý cíl. Koronakrize to ještě ztěžuje, protože se snížila poptávka po množství zboží, lidé mají o něco nižší kupní sílu. Krátkodobě proto neočekávám velký nárůst inflace. Myslím si však, že dlouhodobá řešení vyšší dluhové zátěže, kterou si na sebe momentálně národy berou, bude mít prvky inflace.

Rozumím tomu správně, že vaše vysvětlení je politické? Že státy nejdříve skokově zvednou svůj dluh o deset až dvacet procent HDP a politici pak budou mít jen dvě možnosti: buďto ty dluhy zaplatí kombinací šetření a vyšších daní, nebo ty dluhy utopí v inflaci. Předpokládáte, že politici si raději vyberou cestu inflace, a proto budou tlačit na nezávislost centrálních bank, které by ji mohly povolit?

Ano.

Proč si myslíte, že to politici dokážou? Když to dnes nedokážou zařídit centrální banky, jakými prostředky to dokážou udělat politici?

Nezávislost se sice nachází v paletě nástrojů centrálních bank, jež používají k dosahování svých cílů, ale cíle centrálních bank a jejich mandáty samozřejmě určuji politici. To znamená, že pokud by politici vytvořili tlak na centrální banky, že je potřebná vyšší inflace, centrální banky se tomu přizpůsobí. Podívejte se na americký Fed, který už před několika měsíci prohlásil, že pokud bude inflace nad dlouhodobým cílem, což jsou zhruba dvě procenta, nebude mít problém vyšší inflaci tolerovat s vysvětlením, že jde o kompenzaci toho, že růst cen byl v minulosti pod inflačním cílem.

Co to znamená pro běžného člověka?

Běžný člověk by měl očekávat trvání nízkých úrokových sazeb minimálně po dobu několika let a nemá očekávat zvýšenou míru inflace ještě minimálně několik let. Dlouhodobě bych ale nebyl překvapen, pokud by růst cen byl o něco vyšší než v minulosti a to právě kvůli tomu masivnímu kvantitativnímu uvolňování centrálními bankami v celém západním světě.

Co by bylo fér

V textu pro Vox.eu také tvrdíte, že mladí, kteří mají menší úspory a spíš jsou závislí na běžném příjmu, budou mít tendenci souhlasit s politiky, kteří budou tlačit na zvýšenou inflaci. Protože je to pro ně přijatelnější forma snižování dluhů států, než kdyby se měly zvedat daně nebo by se měly snižovat veřejné výdaje. A starším, kteří jsou hlavními beneficienty opatření proti koronakrizi, nezbude nic jiného než to akceptovat, i když jejich úspory budou inflací dotčeny nejvíce.

Ano, dokonce si myslím, že by to takto bylo fér. Stejně tak jako v jiných sférách ekonomiky, například v důchodovém systému, by při rozložení nákladů na covid-19 byla mezigenerační férovost namístě. Mladí se v současnosti značně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Česko, Ekonomika

V tomto okamžiku nejčtenější