Odmalička budujeme v dětech lásku ke sportu, teď ji kvůli zákazům mohou ztratit, varuje trenér Broš
Vláda sice minulý týden povolila výjimku pro profesionální sportovce, kteří tak mohou po měsíční pauze trénovat ve vnitřních prostorách, jenže amatérům včetně dětí nezbývá než se připravovat individuálně. „Nejvíce se bojím, že kvůli zákazům opadne zájem dětí o sport,“ říká v rozhovoru pro Deník N mládežnický trenér a bývalý hokejista Michal Broš.
Co udělá tak dlouhá pauza s mladými sportovci, kteří se nemohou připravovat pohromadě?
To se všechno uvidí, protože nikdo z nás takovou situaci ještě nezažil. Můžeme odvodit závěry z nějakých zažitých teorií, ale jistotu nemáme. Osobně vnímám sportovní přípravu jako dlouhodobý proces. Nedá se říct, že když bude mít dítě ve třetí třídě půl roku zlomenou nohu, už nikdy nebude sportovat.
Na druhou stranu se nedá říct, že více takových přestávek na základě vládních omezení nebude mít vliv. Důležitý je i vámi zmíněný kontakt s kolektivem, kde si člověk buduje vazby. Nakonec se ale stejně projeví hodiny přípravy a opakování různých cviků.
Důležité je i zmínit lásku a vztah k té činnosti. Pokud budujeme u dětí odmalička lásku ke sportu, když jim to zakážeme, projeví se frustrace. Když seberete dítěti hračku, bude brečet. Tohle může být taky zásadní, protože když to hodně přeženu, když se dlouho nevídám s jednou holkou, nakonec si najdu jinou.
Nejvíce se proto bojím, že u dětí opadne zájem o sport, to všechno bude mít dlouhodobý vliv. Může se stát, že český sport nebude mít kvůli letošnímu roku výsledky. Samozřejmě, někdo řekne, že jsme přišli jen o jednu sezonu, ale zrovna letos mohl přijít úspěch českého sportu a spousta dětí by díky tomu se sportem začala. To všechno se projeví, až budeme mít koronavirus za sebou.
Stále se opakuje, že je čím dál těžší vyvolat u dětí lásku ke sportu. Může se vůbec v této době dělat něco s tím, aby děti zůstaly u sportu a měly ho rády?
Jedině tak, že sport bude zase povolený a bude vládou podporován. Nejsem odborník na pandemie, ale jsem v kontaktu s lidmi ze severu, protože jsem v minulosti hrál ve Finsku, takže vím, že ani tam, ani ve Švédsku se dětí opatření tolik nedotkla. Určitě ne paušálně, že by se zavřely školy v celé zemi a zakázalo se dětem trénovat.
Chápu, že na severu třeba lidé nebydlí tak blízko u sebe a mají více možností se vydat do přírody, ale nikoho nenapadlo omezovat děti. To mají až jako krajní řešení, pokud by epidemiologická situace hořela. Vadí mi, že se u nás dělalo všechno naopak.
Z ministra školství Roberta Plagy mám spíše dojem, že je naštvaný, když
