Vše, co jste chtěli vědět o Janu Švankmajerovi, ale báli jste se na to vůbec pomyslet
Dokument o jednom z českých nejvýznamnějších imaginativních umělců měl na Slovensku online premiéru. Do konce roku by měl být k shlédnutí i pro české diváky.
Na ta léta nechce Jan Švankmajer příliš vzpomínat. Nikdy mu nebylo hůř, než když zemřela Eva, jeho manželka, a on se psychicky sesypal. „Podvědomí mě převálcovalo takovým způsobem, že jsem o sobě nevěděl. Probudil jsem se v blázinci,“ říká nejznámější žijící český umělec a surrealista dvěma mladším kolegům, kteří se rozhodli o něm udělat film.
Švankmajer pokračuje a doplňuje, že se zhroutil těsně po dokončení filmu s názvem Šílení (2005), který se odehrává za zdmi „blázince“. Bylo to tragické a zároveň bizarní. Lékaři ho hnali na arteterapii, navlékli mu župan, jaký nosí v jeho filmu blázni. „Cítil jsem se jako ve svém vlastním filmu Šílení,“ říká Švankmajer v dokumentu s názvem Alchymická pec.
Kdyby to říkal kdokoliv jiný, mohlo by to vypadat jako snaha o bulvár nebo vyrábění historek z něčeho, co je vlastně smutné. U Jana Švankmajera však nic z toho nehrozí. Pokud se cosi vine celým jeho dílem, a tedy celým půlstoletím tvorby, od filmů přes objekty až po jeho sbírky kuriozit, je to právě nadhled a tento druh černého až morbidního humoru.
Světoznámému filmaři je 86 let a na další celovečerní příběh se už necítí. Poslední pravděpodobně zůstane snímek Hmyz, který vznikl v roce 2018, ale během natáčení se objevil ještě jeden nápad.
Adam Ol’ha a Jan Daňhel, kteří na Hmyzu spolupracovali, první jako kameraman a druhý jako střihač, se rozhodli, že společně zachytí, jak