Nová Ferrante dokazuje, že rozhodně není autorkou jen Neapolského kvartetu
Pseudonymní „Elena Ferrante“ se stala před lety italskou literární událostí, když vydala tetralogii Geniální přítelkyně. Zatímco se badatelé pokoušejí odhalit její identitu, Ferrante píše dál výtečné prózy.
Ferrante získala světovou proslulost cyklem Geniální přítelkyně, který v překladu Alice Flemrové vyšel za značného čtenářského i kritického úspěchu i u nás. Nakladatel posléze českému čtenáři naservíroval ranou knihu Dny opuštění (v překladu Jakuba Volného), která sice prozrazuje značný literární talent, leč síly vrcholné tetralogie nedosahuje. Vedle toho vyšla ještě dětská knížka Pláž v noci a sbírka kratších textů Příležitostné nápady. Jako u každé velmi úspěšné knihy, i v případě Eleny Ferrante byla nabíledni otázka: dokáže se autorka v dalším větším románu svému nejúspěšnějšímu dílu vyrovnat, anebo alespoň přiblížit?
Na tu si teď může odpovědět i český čtenář, neboť Prostor záhy po italském originálu uvedl i český převod, tentokrát z pera překladatelky Sarah Baroni. Nový román na první pohled nabízí všechny osvědčené prvky, jimž se Ferrante proslavila: ženská perspektiva, retrospektivní pohled do dětství, krásná, ale zároveň drsná a nuzná Neapol, mikrosvět jednotlivých čtvrtí a značné propasti mezi společenskými vrstvami, rozdělení Itálie na sever a jih. A opět, stejně jako v Neapolském kvartetu, Ferrante z těchto prvků umně skládá příběh, jenž se sice rozjíždí pomalu (byť čtenáře dokáže hned od počátku zaujmout působivou atmosférou a cennými postřehy), nicméně spěje k velkolepému, místy fantasknímu, místy komickému finále.
Jak bylo naznačeno, vypravěčkou je opět
