Jediné taxi na celém Václaváku. Pražské řidiče u práce drží hlavně leasing a staré zvyky
Na první pohled Václavské náměstí stále žije relativně normálním životem. Ze stanice metra proudí lidé mířící do kanceláří nebo pro kávu z výdejního okénka. Parkoviště podél chodníku je i na vrcholu koronavirové epidemie tradičně plné osobních aut. Mezi nimi ale úplně chybí auta se žlutou svítilnou, typickou pro vozidla taxislužby. Je pondělí odpoledne a v samém centru Prahy stojí jediný taxík – stará octavia a v ní asi šedesátiletý pan Josef.
„Je to nejhorší období, jaké jsem kdy zažil. Občas si někdo objedná jízdu přes aplikaci, ale z ulice lidi vůbec nechodí,“ vysvětluje řidič. Jako taxikář pracuje již třicet let, jedná se proto o jeho denní rutinu a kvůli tomu se práce stále drží. Jako částečný invalidní důchodce má také příjem v podobě peněz od státu, které mu pokryjí základní životní potřeby. Ježdění se mu ale nyní jen sotva vyplácí. Jeho starý kombík brzy čeká výměna oleje, tu si ale bude moci z výdělků dovolit zaplatit až koncem týdne. Částka 1200 korun nikdy nebyla pro pražské taxikáře tak vysoká.
Pan Josef je nicméně příkladem toho, proč někteří taxikáři stále svou práci neopustili. Buď si k přepravě cestujících našli jiný příjem, nebo nemají závazky, které by museli okamžitě hradit. To se týká například řidičů, kteří nemají vlastní auto, a platí tak za dispečink i leasing. Takové náklady jdou měsíčně do desetitisíců korun, které si v současnosti mohou jen těžko vydělat.
„Stával tu kluk, který jezdil s flotilovým autem. Když se to znovu zavřelo,
