Deník N

Čínské digitální firmy dohánějí Ameriku, tempo jejich nástupu je obrovské. Jak globální změně rozumět a je třeba se jí bát?

Čína dávno není jen levnou montovnou. Foto: Steve Jurvetson, Wikimedia Commons
Čína dávno není jen levnou montovnou. Foto: Steve Jurvetson, Wikimedia Commons
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Google, Amazon a Facebook, to je dnes jen polovina světa digitálních technologií. Druhá půlka se jmenuje Baidu, Alibaba a Tencent. Čínské internetové firmy se postupně vyrovnávají americkým.

Koncem loňského roku vyšel nový sci-fi román dobře zavedeného amerického autora Kima Stanleyho Robinsona. Kniha se jmenuje Red Moon, tedy Rudý měsíc. Popisuje se v ní nepříliš vzdálená budoucnost, kdy Číně víceméně patří Měsíc. Literárně to není žádný zázrak, zajímavá je však míra realismu.

„Na dvacátém sjezdu strany v roce 2022 rozhodla Komunistická strana Číny a její velký vůdce, prezident Si Ťin-pching, že Měsíc bude cílem čínského úsilí jako jedna ze součástí Čínského snu. (…) Čung-kuo meng, Čínský sen, byl součástí toho, jak jsme tehdy uvažovali. Vytyčil nám praktický utopický cíl, vizi, pro kterou jsme pak mohli pracovat. Někteří říkali, že to je také trik, další způsob kontroly Strany nad námi; převzala moc i nad našimi sny. Posílila hegemonii, přiměla nás kapitulovat před kontrolokracií, před Velkým okem a jeho údajnou vševědoucností. Možná to byla také pravda.“

Čínský sen (anebo Sen o Číně, což je překlad, kterému někteří dávají přednost) je skutečně jednou z oficiálních strategií současného čínského vedení. V zásadě jde o nacionalistickou strategii, která má vést zemi k vynikajícím výkonům a zajistit jí světovou převahu. (Nadšenější západní pozorovatelé v tom vidí něco zcela jiného – čínskou obdobu amerického snu o tom, jak se tvrdá práce vyplatí a vede ke zbohatnutí. V Číně jim tento výklad nikdo nevymlouvá.)

„Kontrolokracie“ je termín, který začali někteří západní sociologové používat pro popis konkrétní podoby čínské diktatury. A Velké oko je souhrnný termín pro systém elektronického špehování občanů od bezpečnostních kamer po analýzu toho, co hledají na internetu. Jen ten Měsíc je sci-fi – zatím.

Čína je i není technologickou supervelmocí. Její internetové firmy zažívají úžasný vzestup. Její výzkum je v některých oblastech velmi pokročilý a předbíhá ten západní. Zároveň je však Čína na západním know-how pořád závislá – kromě vlastního vývoje využívá bezostyšných krádeží duševního vlastnictví. A za úspěch svého internetového byznysu do značné míry vděčí samotné velikosti domácího trhu, aniž je jasné, zda je to recept převeditelný do celosvětového měřítka.

Popsat čínskou technologickou scénu na malé ploše není snadné, ale jedna metoda se nabízí. Číňané milují číslované seznamy. V čínské restauraci si můžete objednat Osm pokladů, znaky se malují pomocí Čtyř pokladů (štětec, inkoust, papír a hladicí kámen), Mao zavedl Kampaň proti čtyřem škůdcům (komáři, mouchy, krysy a vrabci) a nepříliš dlouhou dobu povzbuzoval intelektuály k aktivitě pod heslem Ať rozkvétá sto květů, ať spolu soupeří sto škol. A dnešní čínský vůdce Si Ťin-pching Čtyři komplexnosti a Čtyři velkoleposti… Zkrátka a dobře, nechceme v ničem zaostat a předložíme vám Devět firem, Šest oborů a Čtyři připomenutí. Nechť vám jsou nápomocny v poznání nejnovějších výdobytků, záměrů, silných i slabých stránek Říše středu!

Devět firem

Vedoucí světovou dvacítku technologických firem podle tržní hodnoty (nebo jejího odhadu, jde-li o firmu, která ještě není na burze) dnes tvoří jedenáct společností z USA (jmenovitě: Apple, Amazon, Microsoft, Google, Facebook, Netflix, eBay/PayPal, Booking Holdings, Salesforce, Uber a Airbnb) a devět z Číny

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Čína

V tomto okamžiku nejčtenější