Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Matadorka: koronavirus hrozí vyhubit divoké býky, kteří žijí jen na Pyrenejském poloostrově – díky koridě

„Odpoledne odpovědnosti.“ Verónica před zhruba trojročkem, který může vážit kolem čtyř metráků, rychlý je na krátkou vzdálenost jako dostihový kůň, jen je obratnější, a vyzbrojen je rohy, o nichž se většině plemen domácích bratranců v důsledku tisíciletí dlouhého šlechtění ani nesní. Foto: Archiv VR
„Odpoledne odpovědnosti.“ Verónica před zhruba trojročkem, který může vážit kolem čtyř metráků, rychlý je na krátkou vzdálenost jako dostihový kůň, jen je obratnější, a vyzbrojen je rohy, o nichž se většině plemen domácích bratranců v důsledku tisíciletí dlouhého šlechtění ani nesní. Foto: Archiv VR

„Zabíječka“ čili matadora, což je po staletí užívaný španělský ženský tvar slova „matador“, Verónica Rodríguezová (31) pracuje v oboru považovaném Evropou za výhradně mužský: Dovede zabít nespoutaného divokého býka, tváří v tvář, chladnou zbraní. Ale nemůže vystát vesnickou zabíjačku, píše spolupracovník Deníku N Václav Rákos, který s ní vedl rozhovor.

Divoké tury zároveň chová a den co den ošetřuje na rodinném ranči.

A jak je to s pověstným španělským machismem? Roli feministky Verónica zdvořile odmítla: „Býk a bolest mezi děvčetem a mužem nerozlišují,“ říká první profesionál býčích arén, který kdy promluvil pro české noviny, mladá žena překvapivě křehkého dívčího půvabu.

Mluví – jako většina matadorů, s nimiž se autor setkal – vznešeně a uhlazeně, ale stručně a jasně.

Jaký je vztah torera ke zvířatům? (Torero je každý profesionál, který má něco společného s divokými tury, „toreador“ známý z novely a stejnojmenné opery Carmen není nikdo, pozn. aut.)

Vím, že tomu nebude spousta lidí věřit, ačkoli mluvím o své opravdové zkušenosti: Cítím se ve vztahu ke všem zvířatům přecitlivělá. Všichni doma jsme takoví. O kravky a býky se staráme se vší láskou a s naprostým odevzdáním. Máme na ranči i jiná zvířata a stejně tak se staráme o ně. Dokonce jsme tu svého času měli smečku opuštěných psů, které jsme adoptovali.

Občas se má za to, že torero je bezcitný člověk. Jenže tak to není.

Zabíjela jsem už v aréně zhruba při stovce korid, ale nejsem schopná dívat se, jak se při zabíjačce zabíjí vepř. Nemůžu to vystát. Je to tak neuvěřitelné?

Torera, chovatelka a ošetřovatelka divokých turů a novinářka Verónica Rodríguezová na rodinném ranči Toros del Alamar ve španělské autonomii Murcia. Foto: Archiv VR

Vzpomínáte si na důvod vašeho rozhodnutí stát se torerou? (Torera je tvar slova torero v ženském rodě, pozn. aut.)

To, proč jsem se do býčí fiesty zamilovala, je podle mě bezpochyby její velkolepost, všechny city, barvy, triumfy… dokonce i zvláštní vůně, kterou odpoledne býků má. To všechno se mi jeví magické. („Odpoledne býků“, tarde de toros, je ve španělštině ustálený termín nabitý symbolickými významy a přeložitelný do češtiny snad jako „obřad slavného dne“, pozn. aut.)

Co považujete za svůj dosud největší úspěch?

To, že jsem schopná zachovávat věrnost svým zásadám a vystupovat tak, abych byla vždycky respektovaná jako profesionálka.

Sexismus: „Snaž se být dobrý, nic jiného nerozhoduje“

Je pro dívku obtížnější než pro chlapce postavit se před býka? Je pro ženu obtížnější překonat strach nebo bolest?

Inu… ženská

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější