Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

BIS v kauze ruského ovlivňování voleb ukázala na Bystroně z německé AfD.

Patřili k nejbohatším na světě, ale vzali jim životy i majetek, popsal autor reportážní detektivky Krvavé prachy

Fotografie, která je i na titulní straně slovenského překladu knihy Vrahové měsíce květů. Foto: Courtesy of Raymond Red Corn / Absynt via Denník N
Fotografie, která je i na titulní straně slovenského překladu knihy Vrahové měsíce květů. Foto: Courtesy of Raymond Red Corn / Absynt via Denník N

Osedžové: příslušníci jednoho z mála indiánských kmenů, který si na severu Oklahomy koupil vlastní rezervaci. Ukázalo se, že je tam ropa. V roce 1921 patřili k nejzámožnějším lidem na světě. Pak začali být vražděni a okrádáni. Násilí, korupci a strach a první velký případ FBI líčí kniha Krvavé prachy – Osedžské masové vraždy a zrod FBI. V českém překladu vyšla vloni a Denník N (nejen) o ní mluvil s jejím autorem, americkým novinářem a spisovatelem Davidem Grannem.

Indián řídí auto, na zadním sedadle Indiánka. Tato fotografie vznikla v Americe po první světové válce. Jsou na ní Osedžové.

Jejich příběh zamotaný v síti násilí, korupce a strachu byl prvním velkým případem, který vyšetřovala FBI, a je hlavním tématem knihy, jež před třemi lety nechyběla v žádné důležité americké anketě. Na filmové verzi už pracuje režisér Martin Scorsese s rozpočtem 200 milionů dolarů a Leonardem DiCapriem v hlavní roli.

„Je to příběh o rasismu i o korupci a je stále aktuální,“ tvrdí David Grann, kterého proslavila i u nás známá kniha a film Ztracené město v Amazonii (The Lost City of Z).

Zrovna vydáváte novou knihu The White Darkness (Bílá temnota). Když něco dopíšete, máte to za uzavřenou věc, anebo se ke starším tématům po čase rád vracíte?

Prací na knize pokaždé strávím několik let. A když ji dopíšu, většinou tím ty příběhy pro mě nekončí. Někdy se vracím na stejná místa, za stejnými lidmi. Zatím nevím, jestli se v případě Osedžů ještě něco zásadního objeví; možná ještě přibyde něco, co půjde připsat do nového vydání jako krátké post scriptum.

Na historii jsem vždycky pohlížel jako na živý organismus, pořád se k ní dá něco přidávat. Ale základní otázka zůstává stejná: Co se vlastně stalo a proč?

Napsal jste velkou detektivní reportáž o temné a méně známé kapitole amerických dějin. Proč jste se do toho pustil?

V létě 2012 jsem navštívil muzeum Osedžů v Oklahomě, kde jsem poprvé spatřil velkou panoramatickou fotografii. Úplně jasně bylo znát, že tam někdo chybí, že ho z fotky později odstranili. Vyptával jsem se ředitelky muzea, o koho jde, a když mi odpověděla: Tam stál ďábel,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

USA

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější