Divoký Roberto Bolaño v Amuletu dále pátrá po povaze moci
Překlad krátkého, povahou doplňkového textu Amulet spisovatele chilského původu Roberta Bolaña vychází v Česku ve chvíli, kdy autorova popularita, vybičovaná úspěchem románu Divocí detektivové a později živená překlady jeho stěžejních děl, pomalu uvadá. Proč má smysl se k jeho dílu vracet?
Žezlo a jablko nekorunovaného krále latinskoamerické literatury přebíral Roberto Bolaño od těch nejpovolanějších. Jeho antologie neexistujících autorů (Nacistická literatura v Americe, 1996, česky 2011) nutně připomene podobně fantaskní seznamy Jorgeho Luise Borgese. Červená nit sešívající Bolañova díla tématem zjevné i skryté moci a jejích mechanismů se barvou, vinutím i stehy podobá té z knížek Maria Vargase Llosy. Zdaleka nejvíce společného má však beletrie tohoto spisovatele chilského původu se světem kolumbijského držitele Nobelovy ceny za literaturu Gabriela Garcíi Márqueze.
Zatímco o mnoho známější Kolumbijec se do katalánské Barcelony v šedesátých letech stěhoval již jako globální celebrita, jeho chilský kolega zde o tři desetiletí později dožíval v poměrech o poznání skromnějších. Aby uživil rodinu, přesedlal z poezie na prózu (tento krok je dodnes jádrem mnoha bonmotů, proč Bolaño psal tak rozmáchle) a paralelně s tím vykonával povolání méně věhlasná, jako je pomocná síla v kuchyni nebo správce kempu.
Paralel mezi tvorbou obou slavných jmen jde najít více. Oba byli
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.