Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Do finále míří i vakcína pro Česko. Věřím, že to dopadne dobře, říká viroložka

Viroložka Ruth Tachezy. Foto: Luboš Wišniewski, Univerzita Karlova
Viroložka Ruth Tachezy. Foto: Luboš Wišniewski, Univerzita Karlova

Skepse vůči očkování v západních zemích je vysoká a značné procento lidí už teď razantně odmítá i vakcínu proti covidu. Odborníci jsou přesvědčeni, že jen ona může ochránit zejména ohrožené skupiny lidí. Deset koronavirových vakcín míří do finále a jednu z nich má předobjednanou i Česká republika. Kdy se jí dočkáme? Jak bude fungovat? Jakou bude mít účinnost? Odpovídá viroložka Ruth Tachezy z Přírodovědecké fakulty UK a Akademie věd ČR.

Ráda bych si s vámi povídala především o vakcínách a těším se na optimistické zprávy, ale začnu z druhého konce. V poslední dekádě u nás silně narostla skepse vůči očkování, také zpochybňování výhod, zveličování rizik i šíření tisíckrát vyvrácených mýtů a podle posledních průzkumů se nezdá, že by pandemie něco výrazně změnila – proti koronaviru by se tři pětiny Čechů očkovat nedaly. Je to pro vás překvapení?

Ano, přiznám se, že je, očekávala bych větší zájem. Ta očkovací skepse, která je v celém západním světě, vedla mimo jiné k novým epidemiím spalniček. Dlouhodobě mám pocit, že lidi už s odpuštěním nevědí, co roupama dělat, protože se máme opravdu dobře: neumírá se na žádné ošklivé infekční choroby, nemáme válku, takže si vymýšlejí blbiny. Domnívala jsem se, že se to v současné situaci změní.

Ale průzkum byl zveřejněný v září, tudíž se lidí ptali v době, kdy se zdánlivě „nic nedělo“, měli jsme za sebou první vlnu, ve které sice spousta lidí přišla o peníze, jiní museli doma učit děti, bylo to nepříjemné, ale v nemocnicích se nic tak hrozného nedělo. Pokud nyní umře několik tisíc lidí, možná se názor lidí opravdu změní.

Lidé už umírají, v některých regionálních nemocnicích se dramata odehrávají už teď. Pořád je to málo?

Bohužel. Je strašně smutné, že musíme dojít do situace, která nás teprve čeká, aby velká část společnosti pochopila, o co opravdu jde. Odmítali roušky, odmítají si připustit, že jsme v průšvihu, odmítají vakcínu, protože zatím tu tragédii není, respektive nebylo vidět.

Na jaře jsme žádnou katastrofu neviděli. Následně vláda vydávala chaotické pokyny, reagovala pomalu a medicínské celebrity dlouhodobě zlehčovaly situaci. Tyto tři faktory sehrály podle mě zásadní roli. K tomu je třeba zmínit i praktiky některých médií.

Jsme si vědomi vážnosti zhoršující se situace s epidemií koronaviru a naší absolutní prioritou je přinášet spolehlivé a ověřené informace. Většina obsahu o covidu je k dispozici zdarma v části Minuta N nebo v podcastech Studia N. Rozhodli jsme se také odemykat vybrané články o koronaviru. Budeme rádi, když naši práci podpoříte předplatným, abychom vám mohli dlouhodobě poskytovat kvalitní informační servis.

Povinné očkování určitě nebude

Pojďme k té optimistické zprávě. Vakcína, kterou vyvinuli vědci z Oxfordské univerzity a firma AstraZeneca a kterou má objednanou i Česká republika, je ve třetí fázi klinických zkoušek a funguje prý zatím výtečně. Kdy ji tedy můžeme reálně očekávat?

Firma ohlásila, že během prosince by měly skončit klinické zkoušky. Nějakou dobu bude trvat prověření postupu a výsledků klinického sledování, což musí udělat nezávislá komise, která své závěry následně předá regulačním autoritám (americká FDA nebo evropská EMA). Udělají to jistě ve zrychleném režimu, ale za týden to nebude. Věřím, že někdy v prvním čtvrtletí by tato vakcína skutečně mohla dostat povolení ve stavu nouze (emergency use approval).

Proč jen pro stav nouze, když projde všemi testy? Co to reálně znamená?

Je to režim pro vakcínu, která prošla klinikou ve zkráceném režimu právě z důvodu nouze. Primárně je pak určená pro některé vyjmenované skupiny, například pro zdravotníky, seniory a podobně. Když jí bude dost, budou se očkovat další jedinci, ale přednost musí mít ohrožené skupiny. Otázka ovšem je, jak k tomu lidé přistoupí. Ale povinné toto očkování určitě nebude.

Některé firmy, které jedou třetí fázi klinického testování – a to se týká i té „naší“ vakcíny –, musely už i několikrát zkoušky pozastavit kvůli zdravotní komplikaci u některého z pacientů. Když jsem to zaznamenala poprvé, myslela jsem, že je to s vakcínou nahnuté, ale prý je to úplně přirozené, a v České televizi jste s kolegy dokonce říkali, že by bylo spíš zvláštní, kdyby se to nestalo. Jak to?

Protože kontrola je součástí klinického sledování. Kdyby šlo vše jak po másle, bylo by to až podezřelé. Nějaké vedlejší účinky má skoro každá vakcína, ty nejběžnější jsou zarudnutí v místě vpichu, otok, zvýšená teplota, ale velký pozor se musí dávat na závažné, například neurologické komplikace.

Pokud má pacient náhle neurologický problém nebo třeba pacient, který je do studie zahrnutý, zemře kvůli infarktu, musí se studie zastavit a velmi detailně se prověřuje, jestli tam nebyla příčinná souvislost.

Čím víc lidí bude v klinických testech, tím víc komplikací se může objevit, v této poslední fázi jsou do ní zahrnuty různé věkové kohorty a jedná se o tisíce, ale spíš o desetitisíce lidí, takže se dá očekávat, že dojde i k něčemu takovému, jako je třeba úmrtí na infarkt. Jenže během klinických testů jiných vakcín se tyto informace běžně nezveřejňují.

Šimpanzí vektor

Teď můžeme sledovat vývoj desítek vakcín v přímém přenosu. Ale ve chvíli, kdy celý svět čeká na vakcínu, je to fér, ne?

Na jednu stranu je to čisté, ale laická veřejnost tomu opravdu příliš nerozumí, takže pro ni může být matoucí a možná i zastrašující číst, že jsou testy pozastavené. Ale firmy se k tomu zavázaly, tak to tak musíme brát.

Viroložka Ruth Tachezy. Foto: Luboš Wišniewski, Univerzita Karlova
Ruth Tachezy
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor molekulární biologie a genetika, nyní zde vede katedru genetiky a mikrobiologie. Vede vlastní výzkumnou skupinu v nově postaveném Biotechnologickém a biomedicínském centru AV ČR a UK (Biocev). Působí také v Národní referenční laboratoři pro papilomaviry a od roku 2012 do 2015 byla vedoucí laboratoře Molekulární epidemiologie virů v Ústavu hematologie a krevní transfuze.

Vakcína, jíž má tři miliony dávek objednaných i Česká republika, je založená na principu tzv. virového vektoru. Co to znamená? A zvolili jsme dobře? Vakcín ve třetí fázi klinických testů je víc.

To bych si nedovolila komentovat, roli hraje řada faktorů, které neznám. Tento typ vakcín je založený na využití speciální kombinace složek koronaviru SARS-CoV-2 a adenovirů, které vyvolávají jiná respirační a gastrointestinální onemocnění – obvykle mírná.

Existují dva možné přístupy využívající adenovirové vektory. V prvním případě se adenoviry upraví tak, že produkují bílkovinu viru SARS-CoV-2. Adenoviry se budou v očkovaném organismu pomalu množit, ale zároveň budou produkovat protein specifický pro koronavirus. Tato varianta je zatím v preklinických fázích vývoje.

Nebo je možné upravit genom adenoviru tak, že se z něj odstraní část pro vlastní reprodukci a přidá se naopak gen specifický pro protein SARS-CoV-2. Pak organismus reaguje na adenovirus, ale zároveň se tvoří protilátky proti proteinu SARS-CoV-2. Adenoviry umí vyburcovat opravdu velkou imunitní odpověď, přímo masivní, a pomáhají vyburcovat masivní odpověď i proti koronaviru.

A nemohou organismu ublížit?

Nevím, jestli přímo ublížit. Problém není v tom, že by nám adenovir způsobil nějakou nežádoucí infekci, ale naopak v tom, že řada z nás je adenoviry docela dost promořená, takže imunitní odpověď by mohla být spíše namířená proti adenoviru místo proti koronaviru. A tomu se snaží západní laboratoře, které tento typ vakcín vyvíjejí, předejít například kombinací dvou různých adenovirových vektorů. AstraZeneca zase používá vektor nikoliv lidský, ale šimpanzí.

S nímž jsme se pravděpodobně nesetkali?

Je to téměř nemožné. Obecně je použití adenovirových vektorů strategií relativně komplikovanou, ale zároveň skýtá řadu výhod a já samozřejmě žiji v naději, že to dopadne dobře.

Používá se nějaká adenovirová vakcína proti něčemu jinému?

Od července 2020 je v Evropské unii povolená vakcína proti ebole od firmy Johnson & Johnson, kde první dávka je založena na adenoviru 26. Adenovirové vakcíny se též zkoušely proti HIV, ale tam se ukázalo, že naopak zvyšují riziko infekce.

Mýlím se, nebo byste byla raději, kdyby to „vyhrála“ vakcína jiného typu?

Pravda je, že bych se méně bála nějakých nežádoucích efektů u vakcín genetických, založených na virové RNA a DNA. U adenovirových vakcín musí opravdu proběhnout skutečně velmi přísné klinické zkoušky, což se však u západních vakcín děje, a to je v pořádku.

Horší je, že Rusové pustili na trh svoji adenovirovou vakcínu bez třetí fáze klinických zkoušek, navíc je jejich vakcína založená na kombinaci vektorů lidských adenovirů.

To je vakcína, kterou vyzkoušelo plných 44 dobrovolníků?

To je ona. Sputnik 5.

Nad tím zůstává rozum stát.

Odborná veřejnost to odsoudila. Bez třetí fáze klinického testování uvolnili své vakcíny i v Číně, tam se ale jedná o inaktivované celovirionové vakcíny. To je klasický způsob výroby vakcín (virus se namnoží, ale pak se chemicky nebo fyzikálně inaktivuje, tedy usmrtí, aby se dál nemnožil, pozn. red.), který je jednodušší, ale efekt je krátkodobější. Číňané i Rusové tyto své vakcíny ale pustili do použití v nouzovém režimu ven. Nedotestované.

Hrozby versus rizika

Ani v opravdové krizi byste v nouzovém režimu takovou vakcínu nepoužila?

Ne! Tyhle vakcíny v žádném případě. A musíme vždy rozlišovat, proti čemu vakcinujeme, jaké jsou hrozby versus rizika.

Kdybychom tu měli ebolu, nebo – nedejbože, abych se toho dožila – ptačí chřipku, která by se přenášela z člověka na člověka, u které se předpokládá smrtnost asi 60 procent, pak by se asi dalo uvažovat i o nějakých nouzových a nedotestovaných vakcínách, tedy použití čehokoliv, co by mohlo pomoci – v případě této opravdu extrémní smrtnosti. Ale i když pravděpodobně budou počty umírajících na SARS-CoV-2 hrozné a i když nadchází opravdu kritické období, k použití takové nouzové vakcíny nás to nyní určitě neopravňuje.

Aby byla vakcína proti covidu-19 nakonec schválená, měla by vykazovat alespoň padesátiprocentní účinnost. Není to málo?

Pomohla bych si srovnáním s vakcínou proti chřipce. Ta se každý rok vyrábí trochu jiná, podle podoby sezonního viru, který se u chřipky – na rozdíl od koronaviru – mění rychleji.

Některý rok se to trefí perfektně, někdy hůř, ale i vakcína, kde je třeba třicetiprocentní účinnost, má smysl. Nejvíc pro ty, kteří se očkují pravidelně, protože tak se imunitní paměť tvoří dlouhodobě, letošním kmenem se třeba nakazíte, ale díky křížové ochraně nebude průběh infekce tak těžký. A to platí, i když se neočkujete pravidelně. Pokud jste v rizikové skupině, hrozí vám komplikovaný průběh chřipky, pak vás sice méně povedená vakcína nemusí ochránit před infekcí, ale zvýší alespoň pravděpodobnost mírnějšího průběhu onemocnění.

A pokud bude mít koronavirová vakcína alespoň padesátiprocentní účinnost, také se předpokládá křížová ochrana díky tomu, že už máme vycvičenou imunitu, buněčnou imunitní paměť proti běžně cirkulujícím sezonním koronavirům, tedy obyčejným rýmám. To je prokázané. Imunita reaguje křížově, což může být velmi nápomocné u vakcín.

I bez vakcíny je pravděpodobné, že ti, kteří prodělali třeba poměrně nedávno jiné koronavirové onemocnění, se třeba nakazí, ale neonemocní. A lidé se taky budou koronavirem nevyhnutelně promořovat. I kdyby měla být imunita pouze dočasná, postupně se bude průběh nemoci v populaci zmírňovat.

Řekla jste, že koronavirus se na rozdíl od chřipkového viru nemění. Přidáváte se k dalším expertům, kteří tvrdí, že se zatím neprokázalo, že by existovaly nové kmeny viru, tedy že by mutoval tak moc, že by měnil své vlastnosti?

Ano. Nejsem zastáncem toho, co říká pan profesor Flegr, tedy že existují hodné a zlé kmeny. Nemůžeme to do budoucna vyloučit, ale zatím to tak není. Jsem přesvědčená, že virus postupně bude vidět v populaci méně. Jak se bude populace přirozeně s virem setkávat a promořovat nebo očkovat, bude efekt viru s největší pravděpodobností oslabovat.

Věřím, že vakcína bude včas

Váš kolega z Přírodovědecké fakulty imunolog Karel Drbal je přesvědčený, že tu přirozenou imunitu chtě nechtě získáme dřív, než bude možné společnost proočkovat vakcínou…

V tom s kolegou nesouhlasím.

Ale odhaduje se, že s virem se už potkalo mnohem víc lidí, než vykazují čísla, že je skrytých bezpříznakových pozitivních dvojnásobně i trojnásobně víc.

Některé odhady soudí, že až o řád víc. Ano. Ale já bych se odhadů dopouštět nechtěla, nemáme žádnou relevantní plošnou nebo reprezentativní studii, která by nám odhady upřesnila. Pokud se setkáváme s virem, vytváříme si protilátky a buněčnou paměť, to ano, ale nikdo zatím neví, jak moc a jak dlouho jsme chránění před reinfekcí.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Před reinfekcí ne, ale předchozí setkání s virem už by mělo mít ten efekt, že by se další nákaza nemusela proměnit v nemoc nebo že by mohl být průběh méně závažný, ne?

To ano. Jsem v tomto směru opatrnější než někteří kolegové, ale dá se předpokládat, že i když si vytvoříte jen nízké hladiny protilátek a infikujete se podruhé, dojde ke zkřížené reaktivitě, což by nejspíš znamenalo minimálně hladší průběh, tak jako to je třeba u rotavirů u dětí. Do pěti let věku prodělá takovou infekci dítě několikrát, poprvé třeba může skončit i v nemocnici, ale při dalších nákazách už ani nevíte, že dítěti něco je, jak se dítě promořilo. A pak, prakticky celý život – až na výjimky – nemají ani dospělí žádný problém.

Nicméně věřím, že vakcína bude včas a že ohrožené skupiny ochrání. Doufám.

Zůstaňte v obraze a sledujte nejčerstvější informace kolem koronaviru na jednom místě.

Koronavirus

Odemčeno o koronaviru

Rozhovory

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější