Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Odchod Prymuly je jako střídání řidiče autobusu za jízdy. Na horské silnici. Bez brzd

Televizní přenos briefingu ministra zdravotnictví Romana Prymuly (za ANO), na kterém 23. října 2020 v Praze uvedl, že nehodlá sám rezignovat na svůj post. V neděli naopak připustil, že by rezignovat mohl. Foto: ČTK
Televizní přenos briefingu ministra zdravotnictví Romana Prymuly (za ANO), na kterém 23. října 2020 v Praze uvedl, že nehodlá sám rezignovat na svůj post. V neděli naopak připustil, že by rezignovat mohl. Foto: ČTK

Bezprostředně po zveřejnění fotografií ze setkání Romana Prymuly, Jaroslava Faltýnka a dalších ve vyšehradské restauraci napsal redaktor Deníku N Jan Moláček komentář, v němž požadoval okamžité odstoupení či odvolání obou mužů. „Nepřichází v úvahu žádná jiná možnost než okamžitá a definitivní rezignace na veškeré politické funkce.“ Názory na to, jaké důsledky by měly být nyní vyvozeny, se ale i v naší redakci liší. Svůj pohled nabízí Petr Koubský.

Konspirační teorie jsou vždy zajímavější než život. Není divu, že divokým dohadům kolem schůzky ministra Prymuly s poslancem Faltýnkem neodolá spousta lidí. Mě jejich úvahy nezajímají. Zajímá mě, že je teď celé Česko v podstatně větším průšvihu než předtím.

Ví-li někdo, že ti dva na Vyšehradě projednávali státní převrat, tučnou provizi do svých kapes nebo že naopak naletěli nějaké démonické zpravodajské hře – nuže, ví-li to někdo, ať to řekne a prokáže, změní tím situaci. Do té doby si dovolím usuzovat v souladu se známým pravidlem Hanlonovy břitvy, že nemáme přičítat zlému úmyslu to, co se dá vysvětlit obyčejnou hloupostí. Neboli: účastníci schůzky jsou prostě papaláši, které ani nenapadlo, že dělají něco nevhodného. Oni přece mohou.

Navštívit restauraci, kterou vám, protože to jste přece vy, soukromě otevře kamarád, a nechat se venku přichytit bez roušky, je typické papalášství. Je to také hrubé porušení pravidel, jež ministr Prymula osobně nařídil. Především to je však skvělý důvod k morálnímu pohoršení. A to je zlé, to se trestá.

Pohoršit se nad hříchem jiného je – prosím, přiznejme si to poctivě – skvělý pocit. Dvojnásob skvělý, hřeší-li pán tím, co výslovně zakázal nám kmánům. Tak skvělý, že na něj spokojeně naskočila široká veřejnost, média, od liberálních přes konzervativní a národovecká až po alternativní, politici od Bartoše po Okamuru, od Filipa po Fialu, od Kalouska po Klause juniora.

Slabý premiér nemůže takový tlak ustát. Kdyby chtěl pan Babiš svého ministra uhájit – a mnozí soudí, že ani nechce, že mu začal přerůstat přes hlavu –, musel by nasadit víc vlastní reputace, než kolik jí vůbec ještě má.

A to je průšvih daleko větší, než se zdá na první pohled.

Autobus se řítí šílenou rychlostí…

Válečných přirovnání už bylo dost, nebudu tedy rozvádět představu výměny vojevůdce během bitvy. Varování, že tažné koně nelze přepřahat uprostřed brodu, zas pro českou politiku navždy znehodnotil Gustáv Husák, když se jím bránil výměně zkostnatělého politbyra.

Nabídnu jiný obraz:

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější