OSN má narozeniny. Nedovedla nás k branám ráje, ale uchránila před pádem do pekel
Analýza Michaela Romancova: Největší slabinou této organizace by se mohla zdát skutečnost, že pět vítězů druhé světové války v ní dodnes může rozhodnout prakticky o všem. To, co nám ti velcí servírují, nám nemusí být vždy po chuti, ale jakékoli „menu“ je lepší než všeobecná zkáza, ke které by nutně vedl jejich střet.
Vedle 75. výročí konce druhé světové války si letos připomínáme i stejné výročí založení Organizace spojených národů. Termín spojené národy byl poprvé použit 1. ledna 1942 v provolání nazvaném Deklarace spojených národů, která oznamovala vznik koalice čtyř mocností spojených v boji proti jejich nepřátelům. Odtud pramení označení „Spojenci“ pro Čínu, Británii, Sovětský svaz a Spojené státy, zatímco pro jejich protivníky – Itálii, Japonsko a Německo se kvůli jejich smluvnímu svazku vžilo označení „Osa“ (osa Berlín–Řím–Tokio).
O den později se ke Spojencům přidala čtyři britská dominia (Austrálie, Jižní Afrika, Kanada a Nový Zéland), osm vlád evropských států v exilu (Belgie, Československo, Jugoslávie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Řecko), devět vlád států ze Střední Ameriky a Karibiku (Dominikánská republika, Guatemala, Haiti, Honduras, Kostarika, Kuba, Nikaragua, Panama a Salvador) a vláda britské Indie.
Stalo se tak ve Washingtonu, kde od 22. prosince 1941 do 14. ledna 1942 pod předsednictvím Franklina D. Roosevelta a Winstona Churchilla probíhala americko-britská jednání známá pod kódovým označením konference Arcadia. Na ní bylo rozhodnuto, že britské a americké vojenské operace budou koordinovány, postupně převedeny pod společné velení a maximální úsilí bude vynaloženo na porážku nejsilnější z agresivních mocností – nacistického Německa.
Deklarace spojených národů se stala východiskem pro formulaci principů, které byly vtěleny do Charty OSN, kterou 50 států 26. června 1945 přijalo na zakládající konferenci v San Francisku. Charta vstoupila v platnost 24. října 1945, čímž OSN zahájila svou činnost.
OSN se zrodila z války, k níž vedl kolaps mezinárodního systému nastoleného po první světové válce. A z poznání jejích vítězů, že nějaká vyšší forma koordinace světových záležitostí je potřebná a nezbytná. Proto bylo mezi hlavní cíle organizace zařazeno: udržovat mezinárodní mír a bezpečnost; rozvíjet mezi národy přátelské vztahy; uskutečňovat mezinárodní součinnost řešením mezinárodních problémů rázu hospodářského, sociálního, kulturního nebo humanitního; podporovat úctu k lidským právům a základním svobodám; být střediskem, kde se tyto cíle budou realizovat.
Poměrně stručný a smysluplný výčet cílů. Oč větší shoda panovala, a mimochodem panuje dodnes, na potřebě udržet mír, bránit agresi, dodržovat dohodnuté normy, pečovat o prosperitu a společenský rozvoj, o to větší problémy se vždy objevily při jejich praktickém uskutečnění.
Války, kterým OSN nedokázala zabránit
Toto zcela banální konstatování je třeba učinit hned z několika důvodů. OSN je tu s námi 75 let, během kterých sice propukla řada válek, ale žádná z nich se ani vzdáleně nepodobala té, která byla příčinou jejího vzniku. Proč? Jednoduše proto, že
