Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Notes: Pop beznaděje, přestupný 28. říjen a jezero Minnewanka

Notes. Ilustrační foto: Deník N
Notes. Ilustrační foto: Deník N

Čtvrteční Notes pro vás připravil Adam Hecl.

Tento Notes se pro změnu ponese ve veskrze pozitivním duchu. I když: jak se to vezme. Někde jsem četl, že pozitivní zpráva z Evropy vypadá například takto: Pes už devět let chodí za svým páníčkem do hospody. Hospodský mu tedy nechal postavit vlastní boudu. Zatímco pozitivní zprávy z USA zní takto: Muž chodí už devět let do práce několik kilometrů pěšky. Šéf mu proto koupil nové boty. Cítíte ten rozdíl?

Dobrou zprávou, nebo aspoň znouzectností, se dá nazvat to, že se Andrej Babiš včera celé zemi omluvil za to, jak si vláda počínala v čase pandemie. A to dokonce pětkrát. Akt tak nezvyklý, že si ho všimla i CNN. A dnes při interpelacích ve Sněmovně (taktéž nezvyklá činnost pro premiéra, jemuž často neoponují ani ti lidi, kterým říká čau) přiznal, že komunikace vlády opravdu nebyla nejšťastnější. Řekl také velice nečekanou větu: a totiž, že nikdo na planetě vlastně neví, co bude dál. Spíš než nihilismus však z vyjádření cítím lehký alibismus.

Nečekaná introspekce, která neušla ani zrakům CNN.

A dnes potěšil i další vysoký ústavní činitel. Miloš Zeman dal na doporučení a rozhodl se slavnostní udílení státních vyznamenání 28. října kvůli koronavirovým opatřením přesunout až na příští rok. Stačilo jen, aby mu to doporučil premiér. A ministr vnitra. A ministr zdravotnictví.

Vše ale tak růžové není. Odklad slavnostního udílení na tiskovém brífinku ohlašoval hradní kancléř Mynář a nezapomněl si u toho kopnout do pražského primátora Hřiba. Ten na něj promptně reagoval. Jen napovím: spor se vedl o to, kdo nebo co že je vlastně hladové prase.

Co když ale opravdu nikdo na planetě neví, co bude dál? Nejistota z budoucnosti se čím dál víc projevuje i v moderní populární hudbě, říkají autoři knihy Všechny kočky jsou šedé v rozhovoru s Filipem Titlbachem. Ani rap už není tak heroický a sebevědomý jako dřív. Ani pop už není o tanci a skákání do rytmu. Na řadu přichází tvorba generace, která vyrůstala v krizích. „V čem je tohle dobrá zpráva? Úvod Notesu je klamavá reklama, přišel jsem o pět minut svého času!“ říkáte si teď možná. Ale právě to, že se do textů a všeobecné atmosféry mainstreamové hudby dostávají těžká témata ať už z osobního života (deprese, beznaděj), nebo celospolečenská (politika, klimatické změny), je zpráva dobrá. Což koneckonců potvrzují i sami autoři knihy. Učíme se jako společnost nezavírat oči před sebou samými. „Populární hudba funguje jako zrcadlo společenských otřesů a pohybů,“ říká v rozhovoru jeden z autorů šedých koček Miloš Hroch.

Pokud máte z celého dne unavené oči, můžete si pustit Studio N, ve kterém Filip s oběma autory mluví.

Karel Veselý a Miloš Hroch sepsali knihu, která se snaží odpovědět na otázku, proč zní populární hudba tak smutně. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Nebuďme tak přísní a nehledejme u jiných chyby za každou cenu. Alespoň k tomu vyzývají autoři komentáře o tom, jakým jazykem vlastně mluvíme, lingvisté Hana Prokšová a Ondřej Dufek. „Pokládejme si otázku, proč lidé tak hojně používají tvar ‚bysme‘ nebo ‚by jsme‘, místo toho, abychom to jen bez zamyšlení označili za hrubku a daného mluvčího za nevzdělaného pitomce,“ píšou mimo jiné. Jazyk nevznikl z vakua, neroste v něm a také se do něj nevytratí. Nepředstírejme tedy, že se tak děje.

Infračervené kamery, senzory pohybu pod trávníkem, neprůstřelná okna, rakety země–vzduch, drony a bezpečnostní plot. To je jen několik málo z různých bezpečnostních prvků, které obklopují Bílý dům, nynější sídlo Donalda Trumpa. Proti lidské hlouposti však obrana není. O tom se přesvědčil holandský výzkumník, který už podruhé (!) odhalil Trumpovo heslo na Twitter. Heslo bez jakéhokoliv dvoufázového ověření znělo zkrátka „maga2020!“. A před čtyřmi lety, kdy na něj Nizozemec přišel poprvé, znělo „yourefired“. Během čtyř let Trumpova prezidentského mandátu tedy do hesla přibyla čísla a speciální znak.

A na závěr jedno doporučení: Při nedávném bezcílném brouzdání na internetu jsem narazil na poměrně čerstvé video (či dokument) od Kanaďana žijícího kousek od dlouhého, ale úzkého jezera Minnewanka. Právě na něm se snažil lidem, kteří věří v to, že je země placatá (!), dokázat, že placatá není. Samozřejmě se mu to nepovedlo. Jak ale Dan Olson, tvůrce tohoto videa, říká, je to celé složitější. Ti, kteří v placatou zemi věří, si ji ve svých vlastních očích vytvořili. Video je navíc doprovázeno příjemnou hudbou a pohledy na kanadskou scenerii, u níž lze skoro až zapomenout, jak absurdní celá situace ve světě vlastně je.

A co vás čeká v Deníku N zítra?

– Vláda bez Babiše: Dokážou se Piráti a ODS domluvit?
– Kde se lidé nejčastěji nakazí covidem? Únik „dat“ na to odpovědět nemůže
– Teolog: Papežova podpora stejnopohlavních párů sníží v ČR množství nenávistných kázání
– Spolu s párou se na vlnách objevila také Ďáblova loď
– Poslední závod běžel přes ženin zákaz, říká Kryštof Hádek o roli lyžaře Hanče

Příjemné čtení vám přeje Adam Hecl.

Notes

Česko, Nezařazené, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější