Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Belgické pralinky, zážitek z doteku marnivosti

Belgické čokoládové pralinky. Foto: Markéta Boubínová
Belgické čokoládové pralinky. Foto: Markéta Boubínová

Belgický deník Radky Smejkalové: Možná že jinde na světě všechny cesty vedou do Říma, v Belgii téměř všechny ulice vedou do nějaké pralinkárny. Jsou pralinky pro plebs, znalce i fajnšmekry, na jejich degustaci můžete získat glejt a za ty nejluxusnější není problém utratit třeba i 220 eur za kilogram.

Butiků s lesklými pralinkami těch nejroztodivnějších tvarů a chutí vyskládaných do pyramid jako kostičky lega je v Belgii více než pět set, což je jen o něco méně, než je samostatných obcí. Jen v křivolakých uličkách v okolí čůrajícího chlapečka Manneken Pis v centru Bruselu spolu o přízeň labužníků soupeří hned dvacítka velmistrů v řemesle chocolatier, mezi nimi i esa jako Mary či Marcolini, kteří pralinky dodávají belgickému královskému dvoru.

Za všechno může jistý Jean Neuhaus, švýcarský lékárník, který si v roce 1857 otevřel v Bruselu apatyku. Prodej pastilek na kašel a tabletek na bolení žaludku ale patrně nešel na odbyt tak, jak si lékárník představoval, a tak svoje „meducínky“ začal obalovat do tenké vrstvičky čokolády. A ejhle! Lékárníkův vnuk, rovněž Jean Neuhaus, už si z cukrovinek udělal regulérní cukrářský byznys, jenom místo léčiv začal čokoládové formičky plnit vláčnou směsicí z ořechů, smetany, cukru a dalších ingrediencí. Jeho první pralinka spatřila světlo světa v roce 1912 a její stvořitel byl o nějakých sto let později zařazen mezi 100 nejvýznamnějších Belgičanů.

Bez manželky by to nebylo ono

Bůhví, zda by ovšem lékárnický experimentátor dobyl síň slávy bez

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Deník z ciziny

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější