Deník N

Jste normální?

Jsou "normální"? Foto: ČTK
Jsou „normální“? Foto: ČTK

Komentář Jana Moláčka: Jen málo slov v politice v sobě skrývá tak nebezpečný potenciál jako pojem „normální“. Příliš často se za ním skrývá touha něčemu „normálnost“ upřít a získat tak morální právo proti tomu bojovat.

V jednom starším komentáři jsem napsal, že snaha rozhodovat, co je normální, je ve skutečnosti obdobou někdejší normalizace. Se vším všudy, včetně šikany těch, kdo se do direktivně nařízené definice normálnosti nevejdou. Jako kdysi rockeři s dlouhými vlasy nebo dnes gayové, usilující o svatbu.

Byla to však jen poznámka na okraj jiného tématu. Snaha prosadit vlastní představy o světě přes odkaz na jejich „normálnost“ je přitom nenápadná, o to však nebezpečnější politická zbraň. Zaslouží si analyzovat podrobně.

Příklad z dnešní Velké Británie. Pojem „normální“ hraje klíčovou roli v debatě, jejíž centrální osobou je konzervativní filozof Roger Scruton. V Česku na tuto debatu upozornil novinář Martin Weiss ze serveru Echo24.

V krátkosti – premiérka Theresa Mayová jmenovala Scrutona svým poradcem. V této souvislosti poukázala britská média na některé jeho kontroverzní výroky z minulosti, mimo jiné na ten, který věhlasný filozof napsal v roce 2007: „Čas od času si uvědomíme, že homosexualita sice byla normalizována, ale není normální. Naše akceptace homosexuálního životního stylu, párů stejného pohlaví a gay scény neodstranila náš pocit, že jsou to alternativy něčeho – a to něco je normální.“

Kolega Weiss tento výrok označuje za „deskriptivní“. Tedy popisující, nikoliv hodnotící. Je to opravdu tak?

Proti Scrutonovi vůbec nic nemám, čtu ho a jako politik bych mu pozorně naslouchal. V létě jsem ho oslovil, aby přispěl do speciálu Deníku N, byl jsem velmi vděčný za ochotu, s níž to udělal; jeho příspěvek – s nímž názorově vůbec nesouhlasím – jsem s radostí přeložil a uveřejnil.

Ale uvedený výrok je skutečně velmi diskutabilní – přestože je vytržený z kontextu celého článku, který je pronikavou analýzou konzervativního postoje k homosexualitě. Odmítám tento text označit za homofobní a pokládám za nepřijatelné, aby jeho autor jen kvůli němu nemohl být ve veřejné funkci.

Ale zpět k tématu – je označování něčeho za „normální“ skutečně jen bezpříznakový popis reality?

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější