Neumíte pravopis? Přesto jste člověk. O jazykových chybách a lidskosti
Glosa: Jeden ne nesympatický člověk nedávno na svém twitterovém účtu zveřejnil printscreen jakéhosi inzerátu na prodej auta obsahující nadmíru jevů, které by se ve školské praxi šmahem označily za pravopisné chyby. K výstřižku byl připojen komentář: „Za co, ty vole, za co… Nejenže to má řidičák, ale i volební právo.“ Sledující reagovali souhlasně, připojili pár posměšných komentářů a pár komentářů v duchu „kam ten svět a české školství spějí“.
Nelze mít nic proti tomu, když výrazy jako „erbeki, jednaňi, mňesic“ vyvolají úsměv, protože nepochybně vybočují z toho, na co jsme zvyklí. Z toho, že bychom na základě takového projevu někoho zbavovali volebního práva, a nadto mu odebírali status lidství tím, že ho označíme jako „to“, ať to oboje bylo vyřčeno v jakékoli nadsázce, ovšem mrazí.
Poslední měsíce lépe než kdy dříve ukazují, že lidé mají názory. Názory na jednotlivosti z oborů, kterým odborně nerozumějí, i na celé vědní oblasti. Spousta z nás tak po přečtení v lepším případě pár článků, v horším jen několika statusů na sociálních sítích nabývá epidemiologické superschopnosti a dokáže věci hodnotit na škále správně–špatně.
Zaujímat názory je lidské právo a snad i mentální nutnost a mnohdy je to zcela v pořádku. Problém ovšem nastává tehdy, když na základě svých názorů generujeme silné soudy, které mohou mít dalekosáhlý dopad. Takový proces známe velmi dobře ze svého oboru. Předmětem našeho odborného zájmu je totiž něco, co patří nám všem: čeština.
Ve veřejném prostoru a bohužel i ve školství se čeština nezřídka zužuje na pravopis, přestože ho mnozí neumějí dobře odlišit od gramatiky nebo stylové adekvátnosti textu. Všechno, co se nám v projevu někoho jiného nezdá, šmahem označujeme za chyby pravopisné. Ve škole za chyby dostaneme špatné hodnocení, v dospělosti nás chyby společensky diskreditují. A nejsnáze si všimneme „chyb“ v psaném textu, a to mimo jiné proto, že toto grafické ztvárnění slov je jádrem modly české kodifikace.
Formální zápis slov si mnohdy uzurpuje více čtenářské pozornosti než samotný obsah sdělení. Diskutující se urážejí za íčko v rozporu s kodifikací dokonce houževnatěji než za to, s jakou politickou stranou sympatizují. Proč tedy
